1 V té době se král Herodes dal do toho, aby ubližoval některým z církve. 2 Popravil tedy Jakuba, Janova bratra, mečem, 3 a když viděl, že se [to] Židům líbilo, [rozhodl se] zatknout ještě i Petra. (A byly dny nekvašených chlebů.) 4 A když ho zajal, dal [ho] do vězení a svěřil šestnácti vojákům, aby ho hlídali, protože ho chtěl po Veliké noci vyvést lidu. 5 Petr byl tedy střežen ve vězení, avšak církev se za něj vroucně modlila k Bohu. 6 Noc [předtím], než ho měl Herodes předvést, pak Petr spal mezi dvěma vojáky, spoután dvěma řetězy, a stráže přede dveřmi hlídaly vězení. 7 A hle, postavil se [k němu] Pánův anděl a v místnosti zazářilo světlo. Udeřil Petra do boku a vzbudil ho se slovy: “Rychle vstaň!” A řetězy mu spadly z rukou. 8 Tehdy mu anděl řekl: “Opásej se a obuj si sandály.” A tak to udělal. [Anděl] mu řekl: “Oblékni si plášť a pojď za mnou.” 9 Vyšel tedy a následoval ho; a nevěděl, že to, co se děje skrze anděla, je opravdové, ale domníval se, že má vidění. 10 Prošli první i druhou stráží, přišli k železné bráně, která vedla do města, a ta se jim sama od sebe otevřela. Když vyšli [ven], přešli jednu ulici a anděl od něj ihned odešel. 11 Tehdy Petr přišel k sobě a řekl: “Teď opravdu vím, že Pán poslal svého anděla a vytrhl mě z Herodovy ruky a ze všeho, co židovský lid očekával.” 12 Když [to] tedy zvážil, přišel do domu Marie, matky Jana zvaného Marek, kam se jich mnoho sešlo a modlili se. 13 Petr zatloukl na dveře brány a přišla otevřít služebná jménem Rodé. 14 Když poznala Petrův hlas, [samou] radostí neotevřela bránu, ale vběhla [dovnitř] a oznámila, že Petr stojí před branou. 15 A oni jí řekli: “Blázníš!” Ale ona tvrdila, [že] je to tak. Řekli tedy: “Je [to] jeho anděl.” 16 Petr však nepřestával tlouci. A když otevřeli, spatřili ho a užasli. 17 Ale [on] jim pokynul rukou, aby mlčeli a vyprávěl jim, jak ho Pán vyvedl z vězení, a řekl: “Povězte to Jakubovi a bratrům.” Potom vyšel a odebral se na jiné místo. 18 Když pak přišel den, nastal mezi vojáky nemalý rozruch [nad tím,] co se stalo s Petrem. 19 A když ho Herodes hledal a nenašel, vyslechl strážné a poručil [je] odvést. Potom se odebral z Judska do Cesareje a [tam] pobýval. 20 Tehdy se Herodes velice hněval na Nýrské a Sidonské. Přišli tedy jednomyslně k němu a když přesvědčili Blasta, královského komorníka, žádali o smír, protože jejich kraj byl zásobován z královského území. 21 Ve stanovený den se tedy Herodes oblečen do královského roucha posadil na soudnou stolici a pronesl k nim řeč. 22 A lid volal: “[To je] boží hlas, a ne lidský!” 23 A ihned ho ranil Pánův anděl, protože nevzdal slávu Bohu: byl rozežrán červy a vypustil duši. 24 A Boží slovo rostlo a rozmáhalo se. 25 Když tedy Barnabáš a Saul vykonali tu službu, vrátili se z Jeruzaléma a vzali s sebou i Jana, který měl příjmení Marek.