1 A když Ježíš vyšel z chrámu a odcházel [pryč], tu [k němu] přistoupili jeho učedníci, aby mu ukázali chrámové stavby. 2 Ježíš jim však řekl: “Vidíte všechny tyto věci? Říkám vám jistě, [že] tu nebude ponechán kámen na kameni: [všechno] bude zbořeno.” 3 Když se pak posadil na Olivetské hoře, přistoupili k němu učedníci soukromě se slovy: “Řekni nám, kdy to bude a jaké [bude] znamení tvého příchodu a konce tohoto světa?” 4 Ježíš jim odpověděl: “Dejte pozor, aby vás nikdo nesvedl. 5 Mnozí totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: ‘Já jsem Kristus’ a svedou mnohé. 6 Budete pak slýchat války a zprávy o válkách. Hleďte, abyste se nestrachovali, protože se to všechno musí stát. Ale to ještě nebude konec. 7 Povstane totiž národ proti národu a království proti království a budou hlady, mory a zemětřesení na [různých] místech. 8 Ale to všechno [jsou] počátky porodních bolestí. 9 Tehdy vás vydají soužení a budou vás zabíjet a budete nenáviděni všemi národy kvůli mému jménu. 10 Tehdy se mnozí pohorší a budou se vzájemně zrazovat a nenávidět jedni druhé 11 a povstane mnoho falešných proroků a svedou mnohé. 12 A protože se rozmnoží nepravost, láska mnohých vychladne. 13 Kdo však vytrvá až do konce, ten bude spasen. 14 A toto evangelium království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům a tehdy přijde konec.” 15 “Proto, když uvidíte ‘ohavnost zpustošení’, o níž mluvil prorok Daniel, jak stojí na svatém místě (kdo čte, rozuměj), 16 tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utíkají na hory. 17 Kdo [bude] na střeše, ať nesestupuje, aby si ze svého domu něco vzal. 18 A kdo na poli, ať se nevrací zpátky, aby si vzal svůj plášť. 19 Ale běda [bude] v těch dnech těhotným a těm, které kojí. 20 Proto se modlete, aby váš útěk nenastal v zimě nebo v sobotní den. 21 Protože tehdy bude veliké soužení, jaké do této doby nebylo od počátku světa, a už ani nikdy nebude. 22 A kdyby ty dny nebyly zkráceny, nezachránil by se žádný člověk. Kvůli vyvoleným však ty dny budou zkráceny.” 23 “Kdyby vám v té době někdo řekl: ‘Hle, Kristus [je] zde!’ anebo: ‘Tady [je]!’, nevěřte. 24 Povstanou totiž falešní kristové a falešní proroci a budou dělat veliké divy a zázraky, takže by svedli (kdyby [to] bylo možné) i vyvolené. 25 Hle, řekl jsem vám [to] předem. 26 Řeknou-li vám tedy: ‘Pohleďte, je na poušti!’ nevycházejte; [anebo]: ‘Hle, [je] na tajných místech,’ nevěřte. 27 Neboť jako blesk vychází od východu a září až na západ, takový bude i příchod Syna člověka. 28 Kdekoliv totiž bude tělo, tam se shromáždí orli. 29 A hned po soužení těch dnů se zatmí slunce a měsíc nevydá své světlo. Hvězdy budou padat z nebe a nebeské mocnosti budou otřeseny. 30 Potom se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy budou všechny národy země kvílet a spatří Syna člověka, jak přichází na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou. 31 A on pošle své anděly s hlasitou polnicí a [ti] shromáždí jeho vyvolené od čtyř větrů, od jednoho konce nebe až po druhý.” 32 “Naučte se tedy od fíkovníku tomuto podobenství: Když již jeho větev změkne a vyráží listí, poznáváte, že léto je blízko. 33 Tak i vy, až uvidíte toto všechno, vězte, že je blízko, [že už je] ve dveřích. 34 Amen, říkám vám, že toto pokolení rozhodně nepomine, než se toto všechno stane. 35 Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.” 36 “O tom dni a hodině však nikdo neví - ani nebeští andělé - pouze sám můj Otec. 37 Ale jak [bylo] za dnů Noéma, tak bude i při příchodu Syna člověka. 38 Neboť [stejně] jako v těch dnech před potopou jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do toho dne, kdy Noé vešel do archy, 39 a [nic] nepoznali až do chvíle, kdy přišla potopa a všechny smetla, tak to bude i při příchodu Syna člověka. 40 Tehdy budou dva na poli; jeden bude vzat a druhý zanechán. 41 Dvě budou mlít mlýnským kamenem, jedna bude vzata a druhá zanechána. 42 Proto bděte, neboť nevíte, ve kterou hodinu přijde váš Pán. 43 Vězte však, že kdyby hospodář věděl, ve kterou noční dobu přijde zloděj, bděl by a nenechal by [ho] prokopat se do jeho domu. 44 Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, o které netušíte.” 45 “Kdo je tedy ten věrný a moudrý služebník, kterého jeho pán ustanovil nad svým služebnictvem, aby jim dával pokrm v patřičný čas? 46 Blaze tomu služebníku, kterého jeho pán při příchodu zastihne, že tak jedná. 47 Amen, říkám vám, že ho ustanoví nad vším svým majetkem. 48 Kdyby si však ten zlý služebník v srdci řekl: ‘Můj pán mešká [se svým] příchodem,’ 49 a začal by bít své spoluslužebníky a jíst a pít s opilci, 50 [tehdy] přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná, 51 a oddělí ho a určí mu díl s pokrytci. Tam bude pláč a skřípění zubů.”