1 Protož poslal Hospodin Nátana k Davidovi. Kterýž pøišed k nìmu, øekl jemu: Dva muži byli v mìstì jednom, jeden bohatý a druhý chudý. 2 Bohatý mìl ovec i volù velmi mnoho, 3 Chudý pak nemìl nic, kromì jednu oveèku malou, kterouž byl koupil a choval, až i odrostla pøi nìm a pøi dìtech jeho tolikéž. Chléb jeho jedla a z èíše jeho pila, a v lùnu jeho spávala, a tak byla mu jako za dceru. 4 Když pak pøišel pocestný k tomu bohatému èlovìku, líto mu bylo vzíti z ovcí aneb z volù svých, což by pøipravil pocestnému, kterýž k nìmu pøišel, ale vzav oveèku toho chudého èlovìka, pøipravil ji muži, kterýž byl pøišel k nìmu. 5 Tedy rozhnìval se David na muže toho náramnì a øekl Nátanovi: Živꜜ jest Hospodin, že hoden jest smrti muž, kterýž to uèinil. 6 Oveèku také tu zaplatí ètvernásobnì, proto že uèinil vìc tu, a nelitoval ho. 7 I øekl Nátan Davidovi: Ty jsi ten muž! Takto praví Hospodin Bùh Izraelský: Já jsem tì pomazal, abys králem byl nad Izraelem, a vytrhl jsem tebe z ruky Saulovy. 8 A dal jsem tobì dùm pána tvého, i ženy pána tvého v lùno tvé, dalꜜ jsem také dùm Izraelský a Judský, a bylo-liꜜ by to málo, byl bych pøidal mnohem více. 9 Proèež jsi sobì zlehèil slovo Hospodinovo, èinì to, což se nelíbí jemu? Uriáše Hetejského zabil jsi meèem, a manželku jeho pojals sobì za ženu, samého pak zamordoval jsi meèem Ammonitských. 10 Protož nyní neodejdeꜜ meè z domu tvého až na vìky, proto že jsi pohrdl mnou, a vzal jsi manželku Uriáše Hetejského, aby byla žena tvá. 11 Takto praví Hospodin: Aj, já vzbudím proti tobì zlé z domu tvého, a vezma ženy tvé pøed oèima tvýma, dám je bližnímu tvému, kterýž spáti bude s ženami tvými, an na to každý hledí. 12 A aèkoli ty uèinil jsi to tajnì, já však uèiním to zjevnì pøede vším Izraelem a všechnìm známì. 13 Tedy øekl David Nátanovi: Zhøešilꜜ jsem Hospodinu. Zase øekl Nátan Davidovi: Tentýž Hospodin pøenesl høích tvùj, neumøeš. 14 Ale však, ponìvadž jsi tou vìcí dal pøíèinu nepøátelùm Hospodinovým, aby se rouhali, protož ten syn, kterýž se narodil tobì, jistotnì umøe. 15 Potom odšel Nátan do domu svého. V tom Hospodin ranil dítì, kteréž byla porodila manželka Uriášova Davidovi, tak že pochybili o nìm. 16 I modlil se David Bohu za to dítì a postil se, a všed, ležel pøes noc na zemi. 17 A aèkoli starší domu jeho pøišli k nìmu, aby ho zdvihli z zemì, on však nechtìl, aniž s nimi co jedl. 18 Stalo se pak dne sedmého, že umøelo dítì. I nesmìli služebníci Davidovi toho oznámiti jemu, že by umøelo dítì; nebo pravili: Aj, když ještì bylo dítì živo, mluvili jsme jemu, a nechtìl slyšeti hlasu našeho, což pak když jemu díme: Umøelo dítì. Ovšem to tíže ponese. 19 Ale vida David, an služebníci jeho k sobì šepcí, srozumìl, že by umøelo dítì. I øekl David služebníkùm svým: Co již umøelo dítì? Kteøíž øekli: Umøelo. 20 Tedy vstav David s zemì, umyl se a pomazal se, a zmìnil roucho své, a všed do domu Hospodinova, pomodlil se. Potom vrátiv se do domu svého, rozkázal sobì dáti jísti a jedl. 21 Služebníci pak jeho øekli jemu: Co jsi to uèinil? Pro dítì, když živo bylo, postils se a plakal, ale jakž dítì umøelo, vstal jsi a pøijal jsi pokrm. 22 Kterýžto øekl: Pokudž ještì dítì živo bylo, postil jsem se a plakal, nebo jsem øekl: Kdo ví? Mùžeꜜ se smilovati nade mnou Hospodin, aby živo bylo dítì. 23 Nyní pak, ponìvadž umøelo, proè se mám postiti? Zdaliž budu moci zase je vzkøísiti? Jáꜜ pùjdu k nìmu, ale ono se nenavrátí ke mnì. 24 Potom David potìšiv Betsabé manželky své, všel k ní a spal s ní. I porodila syna, a nazval jméno jeho Šalamoun, a Hospodin miloval jej. 25 Protož poslal byl Nátana proroka, a nazval jméno jeho Jedidiah pro Hospodina. 26 Bojoval pak Joáb proti Rabba Ammonitských, a vzal mìsto královské. 27 A poslav posly k Davidovi, øekl: Dobýval jsem Rabba a vzal jsem mìsto vod. 28 Protož nyní sebera ostatek lidu, polož se proti mìstu a vezmi je, abych já nevzal mìsta toho, a bylo by mnì pøipisováno vítìzství nad ním. 29 Tedy sebrav David všecken lid, vytáhl proti Rabba, kteréhož dobýval a vzal je. 30 A sòal korunu krále jejich s hlavy jeho, kteráž vážila centnéø zlata, a bylo v ní kamení drahé, a vstavena byla na hlavu Davidovu. Vyvezl též koøisti mìsta velmi veliké. 31 Lid pak, kterýž v nìm byl, vyvedl a dal jej pod pily a pod brány železné a pod sekery železné, a vehnal je do peci cihelné. A tak èinil všechnìm mìstùm Ammonitským. Potom navrátil se David se vším lidem do Jeruzaléma.