1 Srozumìv pak Joáb syn Sarvie, že by naklonilo se srdce královo k Absolonovi, 2 Poslav do Tekoa, a povolav odtud ženy moudré, øekl jí: Medle, udìlej se, jako bys zámutek mìla, a oblec se, prosím, v roucho smutku, a nepomazuj se olejem, ale buï jako žena již za mnoho dní zámutek mající nad mrtvým. 3 I pùjdeš k králi a mluviti mu budeš vedlé øeèi této. A nauèil ji Joáb, co by mìla mluviti. 4 Protož mluvila žena ta Tekoitská králi, padši na tváø svou k zemi, a poklonu uèinivši, øekla: Spomoz, ó králi. 5 I øekl jí král: Což jest tobì? Odpovìdìla ona: Zajisté žena vdova jsem, a umøel mi muž mùj. 6 Mìla pak služebnice tvá dva syny, kteøíž svadili se spolu na poli, a když nebyl, kdo by je rozvadil, udeøil jeden druhého a zabil ho. 7 Aj, teï povstala všecka rodina proti služebnici tvé, a øekli: Vydej toho, jenž zabil bratra svého, aꜜ ho zabijeme za život bratra jeho, kteréhož zamordoval, nýbrž zahubíme i dìdice. A tak uhasí jiskru mou, kteráž pozùstala, aby nezanechali muži mému jména a ostatku na zemi. 8 Tedy øekl král ženì: Navraꜜ se do domu svého, a jáꜜ poruèím o tobì. 9 I odpovìdìla žena Tekoitská králi: Nechꜜ jest, pane mùj králi, na mne ta nepravost, a na dùm otce mého, král pak a stolice jeho aꜜ jest bez viny. 10 Øekl také král: Bude-li kdo mluviti co proti tobì, pøiveï ho ke mnì, a nedotkneꜜ se tebe více. 11 Tedy ona øekla: Rozpomìò se, prosím, králi, na Hospodina Boha svého, aby se nerozmnožili mstitelé krve k zhoubì a nezahladili syna mého. I odpovìdìl: Živꜜ jest Hospodin, žeꜜ nespadne vlas syna tvého na zemi. 12 K tomu øekla žena: Nechꜜ promluví, prosím, služebnice tvá pánu svému králi slovo. Kterýžto odpovìdìl: Mluv. 13 I øekla žena: Proè jsi tedy myslil podobnou vìc proti lidu Božímu? Nebo mluví král øeè tuto jako ten, kterýž sebe vinného èiní, ponìvadž nechce zase povolati vyhnaného svého. 14 Všickniꜜ jsme zajisté nepochybnì smrtelní a jako vody, kteréž rozlity jsouce po zemi, zase sebrány býti nemohou, aniž se Bùh na nìèí osobu ohlédá; ovšemꜜ i myšlení svá vynesl, aby vyhnaného nevyhánìl od sebe. 15 Nyní pak, že jsem pøišla ku pánu svému králi mluviti øeèi tyto, pøíèina jest, že mne strašil lid. Protož øekla služebnice tvá: Budu nyní mluviti králi, snad naplní král žádost služebnice své. 16 Neboꜜ vyslyší král a vysvobodí služebnici svou z ruky muže, chtìjícího vyhladiti mne i syna mého spolu z dìdictví Božího. 17 Øekla také služebnice tvá: Vždyꜜ mi bude slovo pána mého krále k odtušení; (nebo jako andìl Boží, tak jest pán mùj král, když slyší dobré aneb zlé), a Hospodin Bùh tvùj bude s tebou. 18 A odpovídaje král, øekl ženì: Medle, netaj pøede mnou toho, naè se já tebe vzeptám. I øekla žena: Mluv, prosím, pane mùj králi. 19 Tedy øekl král: Není-liž Joáb jednatel všeho tohoto? I odpovìdìla žena a øekla: Jako jest živa duše tvá, pane mùj králi, žeꜜ se nelze uchýliti na pravo aneb na levo ode všeho toho, což mluvil pán mùj král; nebo služebník tvùj Joáb, onꜜ jest mi rozkázal, a on nauèil služebnici tvou všechnìm slovùm tìmto, 20 A abych tak pøíkladnì vedla øeè tuto, zpùsobil to služebník tvùj Joáb. Ale pán mùj moudrý jest jako andìl Boží, vìda, což se koli dìje na zemi. 21 A protož øekl král Joábovi: Aj, již jsem to uèinil. Jdiž tedy, pøiveï mládence Absolona. 22 I padl Joáb na tváø svou k zemi, a pokloniv se, podìkoval králi, a øekl Joáb: Dnes jest poznal služebník tvùj, že jsem nalezl milost pøed oèima tvýma, pane mùj králi, ponìvadž jest král naplnil žádost služebníka svého. 23 Tedy vstav Joáb, odšel do Gessur, a pøivedl Absolona do Jeruzaléma. 24 I øekl král: Nechꜜ se navrátí do domu svého, ale tváøi mé aꜜ nevidí. A tak navrátil se Absolon do domu svého, ale tváøi královské nevidìl. 25 Nebylo pak žádného muže tak krásného jako Absolon ve všem Izraeli, aby takovou chválu mìl. Od paty nohy jeho až do vrchu hlavy jeho nebylo na nìm poškvrny. 26 A když støihával vlasy hlavy své, (mìl pak obyèej každého roku je støihati, protože jej obtìžovaly, i støihával je), tedy vážíval vlasy hlavy své, a bývalo jich dvì stì lotù váhy obecné. 27 Zrodili se pak Absolonovi tøi synové a jedna dcera, jejíž jméno bylo Támar, kteráž byla žena vzezøení krásného. 28 I byl Absolon v Jeruzalémì dvì létì, a tváøi královské nevidìl. 29 A protož poslal Absolon k Joábovi, chtìje ho poslati k králi. Kterýžto nechtìl pøijíti k nìmu. I poslal ještì podruhé, a nechtìl pøijíti. 30 Tedy øekl služebníkùm svým: Shlédnìte dìdinu Joábovu vedlé pole mého, kdežto má jeèmen; jdìte a spalte jej. I zapálili služebníci Absolonovi dìdinu tu. 31 A vstav Joáb, pøišel k Absolonovi do domu jeho, a øekl jemu: Proè jsou služebníci tvoji zapálili dìdinu mou? 32 Odpovìdìl Absolon Joábovi: Aj, poslal jsem k tobì, øka: Pøiï sem, a pošli tì k králi, abys øekl jemu: I proè jsem pøišel z Gessur? Lépe mi bylo ještì tam zùstati. Protož nyní nechaꜜ uzøím tváø královu. Pakliꜜ jest na mnì nepravost, nechꜜ mne rozkáže zabiti. 33 Tedy pøišel Joáb k králi a oznámil to jemu. I povolal Absolona. Kterýž pøišed k králi, poklonil se na tváø svou až k zemi pøed ním. I políbil král Absolona.