1 Starší Gáiovi milému, kteréhož já miluji v pravdì. 2 Nejmilejší, žádámꜜ obzvláštnì, abys se dobøe mìl a zdráv byl, tak jako duše tvá dobøe se má. 3 Zradovalꜜ jsem se zajisté velice, když pøišli bratøí a svìdectví vydávali o tvé upøímnosti, vypravujíce, kterak ty v upøímnosti chodíš. 4 Nemámꜜ vìtší radosti, nežli abych slyšel, že synové moji chodí v upøímnosti. 5 Nejmilejší, vìrnì dìláš, cožkoli èiníš bratøím a hostem, 6 Kteøížto svìdectví vydali o lásce tvé pøed církví. Kteréžto vyprovodíš-li, tak jakž sluší na Boha, dobøe uèiníš. 7 Neboꜜ jsou pro jméno jeho vyšli, a nic nevzali od pohanù. 8 Mámeꜜ tedy my takové pøijímati, abychom byli pomocníci pravdy. 9 Psal jsem sboru vašemu, ale Diotrefes, kterýž stojí o prvotnost mezi nimi, nepøijímá nás. 10 Protož pøijdu-liꜜ tam, pøipomenuꜜ skutky jeho, kteréž èiní, mluvì proti nám zlé øeèi. A nemaje dosti na tom, i sám bratøí nepøijímá, i tìm, kteøíž by pøijímati chtìli, nedopouští, a ze sboru je vyluèuje. 11 Nejmilejší, nenásledujž zlého, ale dobrého. Kdož dobøe èiní, z Boha jest; ale kdož zle èiní, nevidí Boha. 12 Demetriovi svìdectví vydáno jest ode všech, i od samé pravdy; ano i my svìdectví o nìm vydáváme, a víte, že svìdectví naše pravé jest. 13 Mnohoꜜ jsem mìl psáti, ale nechci psáti èernidlem a pérem. 14 Nebo mám nadìji, že tì tudíž uzøím, a ústy k ústùm mluviti budeme. 15 Pokoj budiž tobì. Pozdravují tì pøátelé. Pozdraviž i ty dobrých pøátel ze jména.