1 Každého léta sedmého odpouštìti budeš. 2 Tento pak bude zpùsob odpuštìní, aby odpustil každý vìøitel, kterýž rukou svou pùjèil to, èehož pùjèil bližnímu svému; nebude upomínati bližního svého aneb bratra svého, nebo vyhlášeno jest odpuštìní Hospodinovo. 3 Cizozemce upomínati budeš, ale to, což bys mìl u bratra svého, propustí ruka tvá. 4 Toliko aby nuzným nìkdo nebyl pøíèinou tvou, ponìvadž hojnì požehná tobì Hospodin v zemi, kterouž Hospodin Bùh tvùj dá tobì v dìdictví, abys jí dìdiènì vládl: 5 Jestliže však pilnì poslouchati budeš hlasu Hospodina Boha svého, tak abys hledìl èiniti každé pøikázaní toto, kteréž já tobì dnes pøikazuji. 6 Hospodin zajisté Bùh tvùj požehná tobì, jakož mluvil tobì, tak že budeš moci pùjèovati národùm mnohým, tobì pak nebude potøeba vypùjèovati; i budeš panovati nad národy mnohými, ale oni nad tebou nebudou panovati. 7 Byl-li by u tebe nuzný nìkdo z bratøí tvých, v nìkterém mìstì tvém, v zemi tvé, kterouž Hospodin Bùh tvùj dá tobì, nezatvrdíš srdce svého, a nezavøeš ruky své pøed nuzným bratrem svým: 8 Ale štìdøe otevøeš jemu ruku svou, a ochotnì pùjèíš jemu, jakž by mnoho potøeboval toho, v èemž by nouzi mìl. 9 Vystøíhej se, aby nebylo nìco nepravého v srdci tvém, a øekl bys: Blíží se rok sedmý, jenž jest rok odpuštìní, a bylo by nešlechetné oko tvé k bratru tvému nuznému, tak že bys neudìlil jemu, proèež by volal proti tobì k Hospodinu, a byl by na tobì høích: 10 Ale ochotnì dáš jemu, a nebude srdce tvé neupøímé, když bys dával jemu; nebo tou pøíèinou požehná tobì Hospodin Bùh tvùj ve všech skutcích tvých a ve všem díle, k kterémuž bys vztáhl ruku svou. 11 Nebo nebudete bez chudých v zemi vaší; protož pøikazuji tobì, øka: Abys ochotnì otvíral ruku svou bratru svému, chudému svému a nuznému svému v zemi své. 12 Jestliže by prodán byl tobì bratr tvùj Žid aneb Židovka, a sloužil by tobì za šest let, sedmého léta propustíš jej od sebe svobodného. 13 A když jej propustíš svobodného od sebe, nepustíš ho prázdného. 14 Štìdøe darovati jej budeš dary z dobytka svého, z stodoly a z vinice své; v èemž požehnal tobì Hospodin Bùh tvùj, z toho dáš jemu. 15 A pamatuj, že jsi služebníkem byl v zemi Egyptské, a že tì vykoupil Hospodin Bùh tvùj, protož já to dnes tobì pøikazuji. 16 Pakliꜜ by øekl: Nepùjdu od tebe, proto že by tì miloval i dùm tvùj, a že mu dobøe u tebe, 17 Tedy vezma špici, probodneš ucho jeho na dveøích, a bude u tebe služebníkem na vìky. Takž podobnì i dìvce své uèiníš. 18 Nechꜜ není za tìžké pøed oèima tvýma, když bys ho svobodného propustil od sebe, nebo dvojnásob více, než ze mzdy nájemník, sloužil tobì šest let; i požehná tobì Hospodin ve všech vìcech, kteréž èiniti budeš. 19 Všeho prvorozeného, což se narodí z skotù tvých neb z bravù tvých, samce posvìtíš Hospodinu Bohu svému. Nebudeš dìlati prvorozeným volkem svým, a nebudeš holiti prvorozených ovec svých. 20 Pøed Hospodinem Bohem svým budeš je jísti na každý rok na místì, kteréž by vyvolil Hospodin, ty i èeled tvá. 21 Pakliꜜ by na nìm byla vada, že by kulhavé aneb slepé bylo, aneb mìlo by jakoukoli škodlivou vadu, nebudeš ho obìtovati Hospodinu Bohu svému. 22 V branách svých budeš je jísti, buïto èistý neb neèistý, rovnì jako srnu aneb jelena; 23 Toliko krve jeho nebudeš jísti, ale na zem vycedíš ji jako vodu.