1 Když by nalezen byl zabitý (v zemi, kterouž Hospodin Bùh tvùj dává tobì, abys dìdiènì vládl jí), ležící na poli, a nebylo by vìdíno, kdo by ho zabil, 2 Tedy vyjdou starší tvoji a soudcové tvoji, a mìøiti budou k mìstùm, kteráž jsou vùkol toho zabitého. 3 A když nalezeno bude mìsto nejbližší toho zabitého, tedy vezmou starší mìsta toho jalovici z stáda, kteréž ještì nebylo užíváno, a kteráž netáhla ve jhu. 4 I uvedou starší toho mìsta jalovici tu do údolí pustého, kteréž nikdy nebylo dìláno aneb oseto, a setnou šíji jalovice v tom údolí. 5 Potom pøistoupí knìží synové Léví; (nebo je Hospodin Bùh tvùj vyvolil, aby pøisluhovali jemu, a požehnání dávali ve jménu Hospodinovu, vedlé jejichž výpovìdi stane všeliká rozepøe a každá rána.) 6 Všickni také starší toho mìsta, kteøíž jsou nejbližší toho zabitého, umyjí ruce své nad jalovicí sꜜatou v tom údolí, 7 A osvìdèovati budou, økouce: Nevylilyꜜ jsou ruce naše krve té, aniž oèi naše vidìly vražedlníka. 8 Oèisꜜ lid svùj Izraelský, kterýž jsi vykoupil, Hospodine, a nepøièítej krve nevinné lidu svého Izraelskému. I bude sòata s nich vina té krve. 9 Ty pak odejmeš krev nevinnou z prostøedku svého, když uèiníš, což pravého jest pøed oèima Hospodinovýma. 10 Když bys vytáhl na vojnu proti nepøátelùm svým, a dal by je Hospodin Bùh tvùj v ruce tvé, a zajal bys z nich mnohé; 11 Uzøíš-li mezi zajatými ženu krásného oblíèeje, a zamiluješ ji, tak abys ji sobì vzal za manželku: 12 Uvedeš ji do domu svého, i oholí sobì hlavu, a obøeže nehty své; 13 A složíc roucho své s sebe, v kterémž jest jata, zùstane v domì tvém, a plakati bude otce svého i matky své za celý mìsíc; a potom vejdeš k ní, a budeš její manžel, a ona bude manželka tvá. 14 Pakliꜜ by se nelíbila, tedy propustíš ji svobodnou; ale nikoli neprodávej jí za peníze, ani nekupè jí, ponìvadž jsi jí ponížil. 15 Mìl-li by kdo dvì ženy, jednu v milosti a druhou v nenávisti, a zplodily by mu syny, milá i nemilá, a byl-li by syn prvorozený nemilé: 16 Tedy když dìdice ustavovati bude nad tím, což by mìl, nebude moci dáti práva prvorozenství synu milé pøed synem prvorozeným nemilé, 17 Ale prvorozeného syna nemilé pøi prvorozenství zùstaví, a dá jemu dva díly ze všeho, což by mìl; nebo on jest poèátek síly jeho, jeho jest právo prvorozenství. 18 Mìl-li by kdo syna zpurného a protivného, ješto by neposlouchal hlasu otce svého a hlasu matky své, a jsa trestán, neuposlechl by jich: 19 Tedy vezmouce ho otec i matka jeho, vyvedou jej k starším mìsta svého, k bránì místa pøebývání svého, 20 A øeknou starším mìsta svého: Syn náš tento, jsa zpurný a protivný, neposlouchá hlasu našeho, žráè a opilec jest. 21 Tehdy všickni lidé mìsta toho uházejí jej kamením a umøeꜜ; a tak odejmeš zlé z prostøedku svého, a všecken Izrael uslyšíce, báti se budou. 22 Když by kdo zhøešil, že by hoden byl smrti, a byl by odsouzen k ní a povìsil bys ho na døevì: 23 Nezùstane pøes noc tìlo jeho na døevì, ale hned v ten den pochováš jej, nebo zloøeèený jest pøed Bohem povìšený; protož nepoškvròuj zemì své, kterouž Hospodin Bùh tvùj dává tobì v dìdictví.