1 A když se to vykonalo, pøistoupili ke mnì knížata, økouce: Neoddìlil se lid Izraelský, ani knìží a Levítové od národù zemí, ale èiní podlé ohavností Kananejských, Hetejských, Ferezejských, Jebuzejských, Ammonitských, Moábských, Egyptských a Amorejských. 2 Nebo nabrali sobì a synùm svým dcer jejich, a smísili se símì svaté s národy zemí, a knížata a vrchnost první byla v tom pøestoupení. 3 Kteroužto vìc když jsem uslyšel, roztrhl jsem roucho své i plášꜜ, a trhal jsem vlasy s hlavy své i z brady, a sedìl jsem zdìšený. 4 I shromáždili se ke mnì všickni, tøesoucí se pøed øeèmi Boha Izraelského pro pøestoupení lidu pøestìhovaného, já pak sedìl jsem zdìšený, až do obìti veèerní. 5 Ale v èas obìti veèerní vstal jsem od trápení svého, maje na sobì roucho roztržené i plášꜜ svùj, a klekl jsem na kolena svá, rozprostíraje ruce své k Hospodinu Bohu svému. 6 A øekl jsem: Bože mùj, stydím se a hanbím pozdvihnouti, Bože mùj, tváøi své k tobì; nebo nepravosti naše rozmnožily se nad hlavou, a provinìní naše vzrostlo až k nebi. 7 Ode dnù otcù našich u veliké jsme vinì až do tohoto dne, a pro nepravosti naše vydáni jsme my, králové naši i knìží naši v ruku králù zemí pod meè, v zajetí a v loupež, a v zahanbení tváøi, tak jakž se to nyní dìje. 8 Teï pak rychle stala se nám milost od Hospodina Boha našeho, že zanechal nám ostatkù, a dal nám obydlí na místì svatém, aby osvítil oèi naše Bùh náš, a dal nám malièké povydchnutí od služby naší. 9 Nebo aè jsme byli služebníci, však nenechal nás Bùh náš v porobì naší, ale naklonil k nám milostí krále Perské, dav nám život, abychom vyzdvihli dùm Boha našeho, a zase obnovili pustiny jeho, nýbrž ohradil nás v Judstvu a v Jeruzalémì. 10 Nyní tedy což díme, ó Bože náš, po tìch vìcech, ponìvadž jsme opustili pøikázaní tvá, 11 Kteráž jsi vydal skrze služebníky své proroky, øka: Zemì ta, do kteréž jdete, abyste jí dìdiènì vládli, jest zemì neèistá, pro neèistotu národù tìch zemí, pro ohavnosti jejich, kterýmiž ji naplnili všudy naskrze v neèistotì své. 12 Protož nyní dcer vašich nedávejte synùm jejich, a dcer jejich nebeøte synùm vašim, a nehledejte pokoje jejich a dobrého jejich, až na vìky, abyste se zmocnili, a jedli dobré vìci zemì, a k dìdiènému vládaøství zanechali ji synùm svým až na vìky. 13 Po všech pak tìch vìcech, kteréž na nás pøišly pro zlé skutky naše, a pro veliké naše provinìní, ponìvadž ty, Bože náš, netrestal jsi nás podlé nepravostí našich, a dal jsi nám vysvobození takové, 14 Opìt-liž bychom rušiti mìli tvá pøikázaní, a pøízniti se s národy tìmito ohavnými? Zdaliž bys se zùøivì nehnìval na nás, až bys nás do konce vyhladil, tak že by žádný nezùstal a neušel? 15 Hospodine Bože Izraelský, ty jsi spravedlivý; nebo jsme pozùstali ostatkové, jakž se to vidí dnešního dne. Aj, my jsme pøed tebou s provinìním svým, aè bychom nemìli postavovati se pøed tváøí tvou pro vìci takové.