1 Viduci pak Ráchel, že by nerodila Jákobovi, závidìla sestøe své, a øekla Jákobovi: Dej mi syny; pakli nedáš, umru. 2 Proèež rozhnìval se velmi Jákob na Ráchel, a øekl: Zdali já jsem za Boha, kterýžꜜ nedal plodu života? 3 Øekla ona: Hle, dìvka má Bála; vejdi k ní, aby rodila na kolena má, a budu míti já také syny z ní. 4 I dala mu Bálu dìvku svou za ženu; a všel k ní Jákob. 5 Tedy poèavši Bála, porodila Jákobovi syna. 6 I øekla Ráchel: Soudil Bùh pøi mou, a uslyšel také hlas mùj, a dal mi syna. Protož nazvala jméno jeho Dan. 7 Opìt poèavši Bála, dìvka Ráchel, porodila syna druhého Jákobovi. 8 I øekla Ráchel: Tuhé jsem odpory mìla s sestrou svou, a všakꜜ jsem pøemohla. A nazvala jméno jeho Neftalím. 9 Viduci pak Lía, že by pøestala roditi, vzala Zelfu dìvku svou, a dala ji Jákobovi za ženu. 10 A porodila Zelfa, dìvka Líe, Jákobovi syna. 11 Protož øekla Lía: Již pøišel zástup. A nazvala jméno jeho Gád. 12 Porodila také Zelfa dìvka Líe syna druhého Jákobovi. 13 A øekla Lía: To na mé štìstí; nebo šꜜastnou mne nazývati budou ženy. A nazvala jméno jeho Asser. 14 Vyšel pak Ruben v èas žnì pšenièné, a nalezl pìkná jableèka na poli, a pøinesl je Líe matce své. I øekla Ráchel Líe: Dej mi, prosím, tìch jableèek syna svého. 15 Jížto ona odpovìdìla: Máloꜜ se snad zdá, že jsi vzala muže mého; chceš také užívati jableèek syna mého? I øekla Ráchel: Nechažꜜ tedy spí s tebou této noci za jableèka syna tvého. 16 Když pak navracoval se Jákob s pole veèer, vyšla Lía proti nìmu, a øekla: Ke mnì vejdeš; nebo ze mzdy najala jsem tì za jableèka syna svého. I spal s ní té noci. 17 A uslyšel Bùh Líu; kterážto poèala a porodila Jákobovi syna pátého. 18 I øekla Lía: Dal mi Bùh mzdu mou, i potom, když jsem dala dìvku svou muži svému. Proèež nazvala jméno jeho Izachar. 19 A poèala opìt Lía, a porodila šestého syna Jákobovi. 20 I øekla Lía: Obdaøil mne Bùh darem dobrým; již nyní bydliti bude se mnou muž mùj, nebo porodila jsem mu šest synù. A nazvala jméno jeho Zabulon. 21 Potom porodila dceru; a nazvala jméno její Dína. 22 A rozpomenuv se Bùh na Ráchel, uslyšel jí, a otevøel život její. 23 Tedy poèala a porodila syna, a øekla: Odjal Bùh pohanìní mé. 24 A nazvala jméno jeho Jozef, økuci: Pøidejž mi Hospodin syna jiného. 25 Stalo se pak, když porodila Ráchel Jozefa, øekl Jákob Lábanovi: Propusꜜ mne, aꜜ odejdu na místo své a do zemì své. 26 Dej mi ženy mé a dítky mé, za kteréž jsem sloužil tobì, aꜜ odejdu; nebo ty znáš službu mou, kterouž jsem sloužil tobì. 27 I øekl mu Lában: Jestliže nyní nalezl jsem milost pøed oèima tvýma, zùstaò se mnou, nebo v skutku jsem poznal, že požehnal mi Hospodin pro tebe. 28 Øekl také: Oznam mi ze jména mzdu svou a dámꜜ ji. 29 Jemužto odpovìdìl: Ty víš, jak jsem sloužil tobì, a jaký byl dobytek tvùj pøi mnì. 30 Nebo to málo, kteréž jsi mìl pøede mnou, zrostlo velmi, a požehnalꜜ Hospodin, jakž jsem k tobì nohou vkroèil. A nyní, kdy pak já své hospodáøství opatrovati budu? 31 A øekl: Coꜜ mám dáti? Odpovìdìl Jákob: Nedávej mi nic. Jestliže mi uèiníš toto, zase pásti budu a ostøíhati dobytka tvého: 32 Projdu skrze všecka stáda tvá dnes, vymìšuje z nich každé dobytèe peøesté a strakaté, a každé dobytèe naèernalé mezi ovcemi, a strakaté a peøesté mezi kozami; a takové budou mzda má. 33 A osvìdèena potom bude spravedlnost má pøed tebou, když pøijde na mzdu mou: Cožkoli nebude peøestého, neb strakatého mezi kozami, a naèernalého mezi ovcemi, za krádež bude mi to poèteno. 34 I øekl Lában: Hle, ó by tak bylo, jakž jsi mluvil. 35 A odlouèil toho dne kozly pøepásané na nohách a strakaté, a všecky kozy peøesté a strakaté, všecko, na èemž byla místa bílá, všecko také naèernalé mezi dobytkem, a dal v ruce synù svých. 36 Uložil pak mezi sebou a Jákobem místo vzdálí tøí dní cesty; a Jákob pásl ostatek dobytka Lábanova. 37 Nabral pak sobì Jákob prutù topolových zelených, a lískových a kaštanových; a poobloupil s nich po místech kùru až do bìlosti, kteráž byla na prutech. 38 A nakladl tìch prutù tak obloupených do žlábkù a koryt, (v nichž bývá voda, k nimž pøicházel dobytek, aby pil), proti dobytku, aby poèínaly, když by pøicházely píti. 39 I poèínaly ovce, hledíce na ty pruty, a rodily jehòata pøepásaná na nohách, a peøestá i strakatá. 40 Potom ta jehòata odlouèil Jákob, a dobytek stáda Lábanova obrátil tváøí k tìm pøepásaným na nohách, a ke všemu naèernalému; a své stádo postavil obzvlášꜜ, a neobrátil ho k stádu Lábanovu. 41 A bylo, že kdyžkoli silnìjší pøipouštíny bývaly, kladl Jákob ty pruty pøed oèi ovcem do koryt, aby poèínaly, hledíce na pruty. 42 Když pak pozdní dobytek pøipouštín býval, nekladl jich; a tak býval pozdní Lábanùv a ranný Jákobùv. 43 Vzrostl tedy muž ten náramnì velmi, a mìl dobytka mnoho, dìvek i služebníkù, velbloudù i oslù.