1 Jozef pak nemoha se déle zdržeti, pøede všemi pøístojícími zvolal: Kažte všechnìm ven! I nezùstal žádný s nimi, když se známil Jozef s bratøími svými. 2 Potom pozdvihl hlasu svého s pláèem; a slyšeli to Egyptští, slyšel také dùm Faraonùv. 3 I øekl Jozef bratøím svým: Já jsem Jozef. Ještì-li jest živ otec mùj? A nemohli mu odpovìdíti bratøí jeho; nebo se ho velmi ulekli. 4 Tedy øekl Jozef bratøím svým: Pøistuptež medle ke mnì. I pøistoupili. A øekl: Já jsem Jozef bratr váš, kteréhož jste prodali do Egypta. 5 Protož nyní nermuꜜte se, a neztìžujte sobì toho, že jste mne sem prodali; nebo pro zachování života vašeho poslal mne Bùh pøed vámi. 6 Nebo dvì létì již hlad jest v zemi, a ještì pìt let pøijde, v nichž nebudou orati, ani žíti. 7 Poslal mne, pravím, Bùh pøed vámi, pro zachování vás ostatkù na zemi, a pro zachování životù vašich vysvobozením velikým. 8 Tak tedy ne vy jste mne poslali sem, ale Bùh, kterýž mne dal za otce Faraonovi, a za pána všemu domu jeho, a panovníka po vší zemi Egyptské. 9 Pospìšte a vstupte k otci mému, a rcete jemu: Toto praví syn tvùj Jozef: Uèinil mne Bùh pánem všeho Egypta; pøijdiž ke mnì, neprodlévej. 10 A bydliti budeš v zemi Gesen; a budeš blízko mne, ty i synové tvoji, i vnukové tvoji, stáda tvá, a volové tvoji, a cožkoli máš. 11 A budu tì chovati tam, (nebo ještì pìt let hlad bude), abys snad pro hlad nezahynul, ty i dùm tvùj, a cožkoli máš. 12 A aj, oèi vaše vidí, i oèi bratra mého Beniamina, že ústa má mluví vám. 13 Povíte také otci mému o vší slávì mé v Egyptì, a což jste koli vidìli; pospìštež tedy, a pøiveïte otce mého sem. 14 Tedy padl na šíji Beniamina bratra svého, a plakal; Beniamin také plakal na šíji jeho. 15 A políbiv všech bratøí svých, plakal nad nimi; a potom mluvili bratøí jeho s ním. 16 Slyšána pak jest v domì Faraonovì povìst tato: Pøišli bratøí Jozefovi. I bylo to velmi vdìèné Faraonovi i všechnìm služebníkùm jeho. 17 A øekl Farao Jozefovi: Rci bratøím svým: Toto uèiòte: Naložíce na hovada svá, jdìte, a navraꜜte se do zemì Kananejské. 18 A vezmouce otce svého a èeládky své, pøiïte ke mnì, a dám vám dobré místo v zemi Egyptské, a jísti budete tuk zemì této. 19 Ty pak rozkaž jim: Toto uèiòte: Vezmìte sobì z zemì Egyptské vozy pro dìti a ženy své, a vezmìte otce svého, a pøiïte. 20 Aniž se ohlédejte na nábytky své; nebo nejlepší místo ve vší zemi Egyptské vaše bude. 21 I uèinili tak synové Izraelovi. A dal jim Jozef vozy podlé rozkázaní Faraonova; dal také jim pokrmy na cestu. 22 Všechnìm jim dal, každému dvoje šaty; ale Beniaminovi dal tøi sta støíbrných, a patery šaty jiné a jiné. 23 Otci pak svému poslal tyto vìci: Deset oslù, kteøíž nesli z nejlepších vìcí Egyptských, a deset oslic, kteréž nesly obilí, a chléb a pokrmy otci jeho na cestu. 24 A propouštìje bratøí své, aby odešli, øekl jim: Nevaïtež se na cestì. 25 Tedy brali se z Egypta, a pøišli do zemì Kananejské k Jákobovi otci svému. 26 A zvìstovali jemu, økouce: Jozef ještì živ jest, ano i panuje ve vší zemi Egyptské. I omdlelo srdce jeho; nebo slyšev to nevìøil jim. 27 Tedy vypravovali jemu všecka slova Jozefova, kteráž mluvil jim; a vida vozy, kteréž poslal Jozef pro nìho, okøál duch Jákoba otce jejich. 28 I øekl Izrael: Dostiꜜ jest, když ještì syn mùj živ jest; pùjdu a uzøím ho, prvé než umru.