1 Tedy padl Jozef na tváø otce svého, a plakal nad ním, líbaje ho. 2 A poruèil služebníkùm svým lékaøùm, aby vonnými vìcmi pomazali otce jeho. I pomazali lékaøi vonnými vìcmi Izraele. 3 A vyplnilo se pøi nìm ètyøidceti dní; (nebo tak vyplòují se dnové tìch, kteøíž mazáni bývají vonnými vìcmi). I plakali ho Egyptští za sedmdesáte dní. 4 Když pak dnové pláèe toho pominuli, mluvil Jozef k domu Faraonovu, øka: Jestliže jsem nyní nalezl milost pøed oèima vašima, mluvte, prosím, v uši Faraonovy, a rcete: 5 Otec mùj pøísahou mne zavázal, øka: Aj, já umírám; v hrobì mém, kterýž jsem sobì vykopal v zemi Kananejské, tam mne pochovej. Nyní tedy, prosím, nechꜜ vstoupím a pochovám otce svého, a navrátím se zase. 6 I øekl Farao: Vstup a pochovej otce svého tak, jakž tì pøísahou zavázal. 7 Tedy vstoupil Jozef, aby pochoval otce svého, a vstoupili s ním všickni služebníci Faraonovi, starší domu jeho a všickni starší zemì Egyptské, 8 Všecken také dùm Jozefùv, a všickni bratøí jeho i dùm otce jeho; toliko dìtí svých, ovec a volù nechali v zemi Gesen. 9 Vstoupili s ním také i vozové a jezdci, a bylo vojsko to veliké velmi. 10 I pøišli až k místu Atád, kteréž jest pøi brodu Jordánském, a kvílili tam kvílením velikým a velmi žalostným; i držel tu zámutek po otci svém za dnù sedm. 11 Vidouce pak obyvatelé zemì té, totiž Kananejští, zámutek na místì tom Atád, øekli: Tìžký to mají zámutek Egyptští. Protož nazváno jest jméno jeho Abel Mizraim, a to jest pøi brodu Jordánském. 12 Uèinili tedy s ním synové jeho tak, jakž jim byl poruèil. 13 A donesše ho do zemì Kananejské, pochovali ho v jeskyni na poli Machpelah, kterouž byl koupil Abraham s tím polem k dìdiènému pohøbu od Efrona Hetejského, naproti Mamre. 14 A když pochoval Jozef otce svého, navrátil se do Egypta s bratøími svými a se všemi, kteøíž byli vstoupili s ním, aby pochovali otce jeho. 15 Vidouce pak bratøí Jozefovi, že umøel otec jejich, øekli: Snad v nenávisti nás míti bude Jozef, a vrchovatì nahradí nám všecko zlé, kteréž jsme jemu èinili. 16 Protož vzkázali Jozefovi, økouce: Otec tvùj ještì pøed smrtí svou pøikázal, øka: 17 Takto díte Jozefovi: Prosím, odpusꜜ již bratøím svým pøestoupení a høích jejich; nebo zle uèinili tobì. Protož již odpusꜜ, prosím, pøestoupení služebníkùm Boha, jehož ctil otec tvùj. I rozplakal se Jozef, když k nìmu mluvili. 18 Pøistoupili potom také bratøí jeho, a padše pøed ním, øekli: Aj, my jsme služebníci tvoji. 19 Jimž odpovìdìl Jozef: Nebojte se; nebo zdaliž jsem já vám za Boha? 20 Vy zajisté skládali jste proti mnì zlé; ale Bùh obrátil to v dobré, aby uèinil to, což vidíte nyní, a pøi životu zachoval lid mnohý. 21 Protož nebojte se již; já chovati vás budu i dìti vaše. A tak tìšil je, a mluvil k srdci jejich. 22 Bydlil pak Jozef v Egyptì, on i dùm otce jeho, a živ byl Jozef sto a deset let. 23 A vidìl Jozef syny Efraimovy až do tøetího pokolení; ano i synové Machira, syna Manassesova, vychováni jsou u Jozefa. 24 Mluvil potom Jozef bratøím svým: Já tudíž umru; Bùh pak jistotnì navštíví vás, a vyvede vás z zemì této do zemì, kterouž pøisáhl Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. 25 Protož pøísahou zavázal Jozef syny Izraelovy, øka: Když navštíví vás Bùh, vynestež kosti mé odsud. 26 I umøel Jozef, když byl ve stu a v desíti letech; a pomazán jsa vonnými vìcmi, vložen jest do truhly v Egyptì.