1 Èastokrát a rozliènými zpùsoby mluvíval nìkdy Bùh otcùm skrze proroky, v tìchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého, 2 Kteréhož ustanovil dìdicem všeho, skrze nìhož i vìky uèinil. 3 Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, oèištìní høíchù našich skrze sebe samého uèiniv, posadil se na pravici velebnosti na výsostech, 4 Tím dùstojnìjší nad andìly uèinìn, èím vyvýšenìjší nad nì jméno dìdiènì obdržel. 5 Nebo kterému kdy z andìlù øekl: Syn mùj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe? A opìt: Já budu jemu Otcem, a on mi bude Synem? 6 A opìt, když uvodí prvorozeného na okršlek zemì, dí: A klanìjte se jemu všickni andìlé Boží. 7 A o andìlích zajisté dí: Kterýž èiní andìly své duchy, a služebníky své plamen ohnì; 8 Ale k Synu dí: Stolice tvá, ó Bože, trvá na vìky vìkù, berla pravosti jestiꜜ berla království tvého. 9 Miloval jsi spravedlnost, a nenávidìl jsi nepravosti, protož pomazal tebe, ó Bože, Bùh tvùj olejem veselé nad spoluúèastníky tvé. 10 A opìt: Ty, Pane, na poèátku založil jsi zemi, a díla rukou tvých jsouꜜ nebesa. 11 Onaꜜ pominou, ty pak zùstáváš; a všecka jako roucho zvetšejí, 12 A jako odìv svineš je, i budouꜜ zmìnìna. Ale ty jsi vždycky tentýž, a léta tvá nikdy nepøestanou. 13 A kterému kdy z andìlù øekl: Seï na pravici mé, dokavadž nepoložím nepøátel tvých za podnože noh tvých? 14 Zdaliž všickni nejsou služební duchové, kteøíž posíláni bývají k službì pro ty, jenž mají dìdiènì obdržeti spasení?