1 I stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 2 Jdi a volej, tak aby slyšel Jeruzalém, øka: Takto praví Hospodin: Rozpomínám se na tì pro milosrdenství mladosti tvé, a pro lásku snìtí tvého, když jsi za mnou chodila po poušti v zemi, kteráž nebývá osívána. 3 Tehdáž svatost Hospodinova byl Izrael, prvotiny úrod jeho. Všickni, kteøíž jej zžírali, obvinìni byli; zlé vìci na nì pøišly, praví Hospodin. 4 Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákobùv, a všecky èeledi domu Izraelského. 5 Takto praví Hospodin: Jakou shledali otcové vaši pøi mnì nepravost, že se vzdálili ode mne, a chodíce za marností, marní uèinìni jsou, 6 Tak že ani neøekli: Kde jest Hospodin, kterýž nás vyvedl z zemì Egyptské, kterýž nás vodil po poušti, po zemi pusté a strašlivé, po zemi vyprahlé a stínu smrti, po zemi, skrze niž nechodil žádný, a kdež žádný èlovìk nebydlil? 7 Nýbrž, když jsem vás uvedl do zemì úrodné, abyste jedli ovoce její i dobré vìci její, všedše tam, poškvrnili jste zemì mé, a dìdictví mé zohavili jste. 8 Knìží neøekli: Kde jest Hospodin? a ti, kteøíž se obírají s zákonem, nepoznali mne, pastýøi pak odstoupili ode mne, a proroci prorokovali skrze Bále, a za vìcmi neužiteènými chodili. 9 Proèež vždy nesnáz mám s vámi, praví Hospodin, i s syny synù vašich nesnáz míti musím. 10 Projdìte ale ostrovy Citim, a pohleïte, i do Cedar pošlete, a pošetøte pilnì, a pohleïte, stalo-li se co takového. 11 Zdali zmìnil který národ bohy, aèkoli nejsou bohové? Lid pak mùj zmìnil slávu svou v vìc neužiteènou. 12 Užasnìte se nebesa nad tím, a dìste se, chøadnìte velmi, praví Hospodin. 13 Nebo dvojí zlost spáchal lid mùj: Mne opustili pramen vod živých, aby sobì vykopali èisterny, èisterny dìravé, kteréž nedrží vody. 14 Zdali otrok jest Izrael? Zdali man doma zplozený? Proèež vydán jest v loupež? 15 Lvíèata øvou na nìj, a vydávají hlas svùj, a obracejí zemi jeho v pustinu; mìsta jeho vypálena jsou, tak že není žádného obyvatele. 16 Obyvatelé také Nof a Tachpanes pasou na vrchu hlavy tvé. 17 Zdaliž toho sobì nepùsobíš, opouštìjíc Hospodina Boha svého v ten èas, když tì vodí po cestì své? 18 A nyní co tobì do cesty Egyptské, že piješ vodu z Níle? Aneb co tobì do cesty Assyrské, že piješ vodu z øeky? 19 Trestati tì bude zlost tvá, a odvrácení tvá domlouvati budou tobì. Poznejž tedy a viz, že zlá a hoøká vìc jest, že opouštíš Hospodina Boha svého, a není báznì mé pøi tobì, dí Panovník Hospodin zástupù. 20 Aèkoli dávno polámal jsem jho tvé, potrhal jsem to, èím jsi svázána byla, a øeklas: Nebuduꜜ sloužiti modlám, však po každém pahrbku vysokém, a pod každým døevem zeleným touláš se, ó nevìstko. 21 Ješto jsem já tì vysadil vinným kmenem výborným, všecku napoøád semenem èistotným, i kterakž jsi mi promìnila se v plané réví cizího kmene? 22 Nebo bys ty se pak umyla sanitrem, a mnoho na sebe mýdla vypotøebovala, pøedceꜜ patrná jest nepravost tvá pøed oblíèejem mým, praví Panovník Hospodin. 23 Kterakž mùžeš øíci: Nepoškvròovala jsem se, za Báli jsem nechodila? Pohleï na cestu svou v tomto údolí, poznej, cos èinila, dromedáøko rychlá, kteráž znamení necháváš na cestách svých. 24 Jsi divoká oslice, zvyklá na poušti, kteráž podlé líbosti duše své hltá vítr, když se jí pøíèina dá. Kdo jí pøekážku uèiní? Všickni ti, kteøíž jí hledají, nepotøebí se jim kvaltovati, naleznouꜜ ji v mìsíci jejím. 25 Dí-liꜜ kdo: Zdržuj nohu svou, aby bosá nebyla, a hrdlo své od žíznì, tedy øíkáš: To nic, nikoli; nebo jsem zamilovala cizí, a za nimi choditi budu. 26 Jakož k hanbì pøichází zlodìj, když postižen bývá, tak zahanben bude dùm Izraelský, oni, králové jejich, knížata jejich, a knìží jejich, i proroci jejich, 27 Kteøíž øíkají døevu: Otec mùj jsi, a kameni: Ty jsi mne zplodil. Nebo se høbetem ke mnì obracejí a ne tváøí, ale v èas trápení svého øíkají: Vstaò a vysvoboï nás. 28 I kdež jsou bohové tvoji, kterýchž jsi nadìlal sobì? Nechꜜ vstanou, budou-li tì moci vysvoboditi v èas trápení tvého, ponìvadž podlé poètu mìst svých máš bohy své, ó Judo. 29 Co se vaditi budete se mnou? Vy všickni odstoupili jste ode mne, dí Hospodin. 30 Nadarmo jsem bil syny vaše, káznì nepøijali; sežral meè váš proroky vaše jako lev, kterýž dáví. 31 Ó národe, vy posuïte slova Hospodinova, zdali jsem byl pouští Izraelovi, zdali zemí tmavou? Proè øíká lid mùj: Panujeme, nepøijdeme více k tobì? 32 Zdali se zapomíná panna na ozdoby své, a nevìsta na tkanice své? Lid pak mùj zapomnìl se na mne za dny nesèíslné. 33 Proè zastáváš cesty své, hledajíc toho, což miluješ? Proèež i jiné nešlechetnice uèíš cestám svým. 34 Nad to, na podolcích tvých nalézá se krev duší chudých nevinných. Nenesnadnì nalézám to, nebo vidìti to na tìch všech podolcích. 35 A vždy øíkáš: Ponìvadž nevinná jsem, jistì odvrácena jest prchlivost jeho ode mne. Aj, já v soud vejdu s tebou, proto že pravíš: Nehøešila jsem. 36 Proè tak bìháš, promìòujíc cestu svou? Jakož jsi zahanbena od Assyrských, tak i od Egyptských zahanbena budeš. 37 Také odtud vyjdeš, a ruce tvé budou nad hlavou tvou; nebo zamítá Hospodin troštování tvá, a nepovedeꜜ se šꜜastnì v nich.