1 Zbìhejte ulice Jeruzalémské, pohleïte nyní, a zvìzte, a hledejte v ulicích jeho, naleznete-li muže, jest-li kdo, ješto by èinil soud, a vyhledával toho, což pravého jest, a odpustím jemu. 2 Ale i když øíkají: Živꜜ jest Hospodin, takovým zpùsobem køivì pøisahají. 3 Ó Hospodine, zdaliž oèi tvé nepatøí na pravdu? Biješ je, ale necítí bolesti; hubíš je, ale nechtí pøijímati káznì. Tvrdší jsou tváøe jejich než skála, nechtí se navrátiti. 4 I øekl jsem já: Snad tito prostí jsou, nerozumnì sobì poèínají; nebo nejsou povìdomi cesty Hospodinovy, soudu Boha svého. 5 Pùjdu aspoò k pøednìjším, a mluviti budu k nim; nebo oni povìdomi jsou cesty Hospodinovy, soudu Boha svého. Ale i ti spolu polámali jho, roztrhali svazky. 6 Protož je podáví lev z lesa, vlk veèerní pohubí je, pardus èíhati bude u mìst jejich. Kdožkoli vyjde z nich, roztrhán bude; nebo mnohá jsou pøestoupení jejich, rozmohly se pøevrácenosti jejich. 7 Kdež jest to, proèež bych mìl odpustiti tobì? Synové tvoji opouštìjí mne, a pøisahají skrze ty, kteøíž nejsou bohové. Jakž jsem jen nasytil je, hned cizoloží, a do domu nevìstky houfem se valí. 8 Ráno vstávajíce, jsou jako koni vytylí; každý k ženì bližního svého øehce. 9 Zdaliž pro takové vìci nemám navštíviti? dí Hospodin. A zdali nad národem takovým nemá mstíti duše má? 10 Vstupte na zdi jeho, a zkazte je, a nepøestávejte; svrzte štítky zdí jeho, nebo nejsou Hospodinovy. 11 Velice zajisté zpronevìøili se mi dùm Izraelský a dùm Judský, dí Hospodin. 12 Sèítali klam na Hospodina, a øíkali: Není tak, nikoli nepøijde na nás zlé, a meèe ani hladu nepocítíme. 13 Ti pak proroci pominou s vìtrem, a žádného slova není v nich. Takꜜ se stane jim. 14 Protož takto praví Hospodin Bùh zástupù: Proto že tak mluvíte, aj, já zpùsobím, aby slova tvá v ústech tvých byla jako oheò, a lid tento døívím, kteréž on zžíøe. 15 Aj, já pøivedu na vás národ zdaleka, ó dome Izraelský, dí Hospodin, národ silný, národ starodávní, národ, jehož jazyka nebudeš umìti, ani rozumìti, co mluví. 16 Jehož toul jako hrob otevøený, všickni jsou silní. 17 A vytráví obilé tvé a chléb tvùj, požerou syny tvé a dcery tvé, pojí bravy tvé i skot tvùj, pojí vinné kmeny tvé i fíkoví tvé, mìsta tvá hrazená, v nichž ty doufáš, znuzí meèem. 18 A však ani tìch èasù, dí Hospodin, neuèiním s vámi konce. 19 Nebo stane se, když øeknete: Proè nám èiní Hospodin Bùh náš všecko toto? že øekneš jim: Jakož jste opustili mne, a sloužili bohùm cizozemcù v zemi své, tak sloužiti budete cizozemcùm v zemi ne své. 20 Oznamtež to v domì Jákobovì, a rozhlaste v Judstvu, økouce: 21 Slyštež nyní toto, lide bláznivý a nesmyslný, kteøíž oèi mají a nevidí, kteøíž uši mají a neslyší: 22 Což se mne nebudete báti? dí Hospodin. Což pøed oblíèejem mým nebudete se tøásti? Kterýž jsem položil písek za cíl moøi ustanovením vìèným, jehož nepøekraèuje. Aèkoli zmítají se, však neodolají, aèkoli zvuèí vlnobití jeho, však ho nepøecházejí. 23 Ale lid tento má srdce zarputilé a zpurné, odstoupili a odešli. 24 Ani neøekli v srdci svém: Bojme se již Hospodina Boha našeho, kterýž dává déšꜜ jarní i podzimní èasem svým, téhodnù naøízených ke žni ostøíhá nám. 25 Nepravostiꜜ vaše pøekážku èiní tìm vìcem, a høíchové vaši pøipravují vás o to dobré. 26 Nebo nalézají se v lidu mém bezbožníci; støeže jako èižebníci, kteøíž lécejí, stavìjí osídla, lidi lapají. 27 Jako klece plná ptákù, tak domové jejich plní jsou lsti. Protož zrostli a zbohatli, 28 Vytylí jsou, lsknou se, nadto umìjí se vyhýbati bídám. Pøe nesoudí, ani pøe sirotka, a však šꜜastnì se jim vede, aèkoli k spravedlnosti chudým nedopomáhají. 29 Zdaliž pro takové vìci nemám navštíviti jich? dí Hospodin. Zdali nad národem takovým nemá mstíti duše má? 30 Vìc užasnutí hodná a hrozná dìje se v zemi této. 31 Proroci prorokují lživì, a knìží panují skrze nì, a lid mùj miluje to. Èeho byste pak neuèinili naposledy?