1 I stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 2 Nepojímej sobì ženy, aniž mìj synù neb dcer na místì tomto. 3 Nebo takto praví Hospodin o synech i dcerách zplozených v místì tomto, a o matkách jejich, kteréž zrodily je, i o jejich otcích, kteøíž zplodili je v zemi této: 4 Smrtmi pøebolestnými pomrou, nebudou oplakáni, ani pochováni; místo hnoje na svrchku zemì budou, a meèem i hladem do konce zhubeni budou. I budou mrtvá tìla jejich za pokrm ptactvu nebeskému a šelmám zemským. 5 Nebo takto praví Hospodin: Nevcházej do domu smutku, aniž choï kvíliti, aniž jich lituj; odjal jsem zajisté pokoj svùj od lidu tohoto, dobrotivost i slitování, dí Hospodin. 6 Když pomrou velicí i malí v zemi této, nebudou pochováni, aniž kvíliti budou nad nimi, aniž se zøeží, aniž sobì lysiny zdìlají pro nì. 7 Aniž jim dadí jísti, aby v truchlosti potìšovali jich nad mrtvým, aniž jich napojí z èíše potìšení po otci jejich neb matce jejich. 8 Tolikéž do domu hodování nechoï, abys sedati mìl s nimi pøi jídle a pití. 9 Nebo takto praví Hospodin zástupù, Bùh Izraelský: Aj, já zpùsobím, aby nebývalo na místì tomto pøed oèima vašima a za dnù vašich hlasu radosti, ani hlasu veselé, hlasu ženicha, ani hlasu nevìsty. 10 Když pak oznámíš lidu tomuto všecka slova tato, a øeknou-liꜜ: Proè vyøkl Hospodin proti nám všecko zlé veliké toto, a jaká jest nepravost naše, aneb jaký høích náš, jímž jsme høešili proti Hospodinu Bohu svému? 11 Tedy rci jim: Proto že opustili mne otcové vaši, dí Hospodin, a chodíce za bohy cizími, sloužili jim, a klanìli se jim, mne pak opustili, a zákona mého neostøíhali. 12 Vy pak mnohem jste hùøe èinili nežli otcové vaši; nebo aj, vy chodíte jeden každý podlé zdání srdce svého zlého, neposlouchajíce mne. 13 Proèež hodím vámi z zemì této do zemì, o níž nevíte vy, ani otcové vaši, a sloužiti budete tam bohùm cizím dnem i nocí, dokudž neuèiním vám milosti. 14 Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž nebude øíkáno více: Živꜜ jest Hospodin, kterýž vyvedl syny Izraelské z zemì Egyptské, 15 Ale: Živꜜ jest Hospodin, kterýž vyvedl syny Izraelské z zemì pùlnoèní a ze všech zemí, do nichž je byl rozehnal, když je zase pøivedu do zemì jejich, kterouž jsem dal otcùm jejich. 16 Aj, já pošli k rybáøùm mnohým, dí Hospodin, aby je vylovili; potom pošli i k mnohým lovcùm, aby je zlapali na všeliké hoøe, a na všelikém pahrbku, i v dìrách skalních. 17 Hledím na všecky cesty jejich, nejsouꜜ tajné pøede mnou, aniž jest skryta nepravost jejich pøed oèima mýma. 18 I odplatím jim prvé dvojnásobnì za nepravost jejich a høích jejich, proto že zemi mnou poškvrnili tìly mrtvými ohyzdnými, a ohavnostmi svými naplnili dìdictví mé. 19 Hospodine, sílo má a hrade mùj, i útoèištì mé v den ssoužení, k tobìꜜ pøijdou národové od konèin zemì, a øeknou: Jistì žeꜜ se falše drželi otcové naši, marnosti a právì neužiteèných vìcí. 20 Zdaliž udìlá sobì èlovìk bohy, ponìvadž sami nejsou bohové? 21 Protož aj, já zpùsobím to, aby poznali té chvíle, zpùsobím, aby poznali ruku mou i moc mou, a zvìdít, že jméno mé jest Hospodin.