1 Tedy slyšev Paschur syn Immerùv, knìz, kterýž byl pøední správce v domì Hospodinovì, Jeremiáše prorokujícího o tìch vìcech, 2 Ubil Paschur Jeremiáše proroka, a dal jej do vìzení v bránì Beniaminovì hoøejší, kteráž byla pøi domì Hospodinovì. 3 Stalo se pak nazejtøí, když vyvedl Paschur Jeremiáše z vìzení, že øekl jemu Jeremiáš: Nenazval Hospodin jména tvého Paschur, ale Magor missabib. 4 Nebo takto praví Hospodin: Aj, já pustím na tebe strach, na tebe i na všecky pøátely tvé, kteøíž padnou od meèe nepøátel svých, naèež oèi tvé hledìti budou, když všecken lid Judský vydám v ruku krále Babylonského, kterýž zavede je do Babylona, a meèem je pobije. 5 Vydám i všelijaké bohatství mìsta tohoto, a všecko úsilé jeho, i všelijakou vìc drahou jeho, i všecky poklady králù Judských vydám v ruku nepøátel jejich, a rozchvátají je, i poberou je, a dovezou je do Babylona. 6 Ty pak Paschur i všickni, kteøíž bydlí v domì tvém, pùjdete do zajetí, a do Babylona se dostaneš, a tam umøeš, i tam pochován budeš ty i všickni milující tebe, jimž jsi prorokoval lživì. 7 Namlouvals mne, Hospodine, a dalꜜ jsem se pøemluviti; silnìjšís byl nežli já, protož zmocnils se mne. Jsem v posmìchu každý den, každý se mi posmívá. 8 Nebo jakž jsem zaèal mluviti, úpím, pro ukrutenství a zhoubu køièím; slovo zajisté Hospodinovo jest mi ku potupì a ku posmìchu každého dne. 9 I øekl jsem: Nebuduꜜ ho pøipomínati, ani mluviti více ve jménu jeho. Ale jest v srdci mém jako oheò hoøící, zavøený v kostech mých, jehož snažuje se zdržeti, však nemohu, 10 Aèkoli slýchám utrhání mnohých, i Magor missabiba, øíkajících: Povìzte nìco na nìj, a oznámíme to králi. Všickni, kteøíž by mìli býti pøátelé moji, èíhají na poklesnutí mé, øíkajíce: Snad nìkde podveden bude, a zmocníme se ho, a pomstíme se nad ním. 11 Ale Hospodin jest se mnou jakožto rek udatný, protož ti, kteøíž mne stihají, zurážejí se, a neodolají; stydìti se budou náramnì, nebo se jim šꜜastnì nezvede, aniž potupa vìèná v zapomenutí dána bude. 12 Protož ó Hospodine zástupù, kterýž zkušuješ spravedlivého, kterýž spatøuješ ledví a srdce, nechꜜ se podívám na pomstu tvou nad nimi, tobì zajisté zjevil jsem pøi svou. 13 Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, že vytrhl duši nuzného z ruky nešlechetných. 14 Zloøeèený ten den, v nìmžto zplozen jsem, den, v nìmž porodila mne matka má, aꜜ není požehnaný. 15 Zloøeèený ten muž, kterýž zvìstoval otci mému, chtìje zvláštnì obradovati jej, øka: Narodiloꜜ se dítì pohlaví mužského. 16 A nechꜜ jest ten muž podobný mìstùm, kteráž podvrátil Hospodin, a neželel; nebo slyšel køik v jitøe, a provyskování v èas polední. 17 Ó že mne neusmrtil od života, ješto by mi matka má byla hrobem mým, a život její vìènì tìhotný. 18 Proè jsem jen z života vyšel, abych okoušel tìžkosti a zámutku, a aby stráveni byli v pohanìní dnové moji?