1 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi proti všemu lidu Judskému, léta ètvrtého Joakima syna Joziášova, krále Judského, (jenž jest první rok Nabuchodonozora krále Babylonského), 2 Kteréž mluvil Jeremiáš prorok ke všemu lidu Judskému, i ke všechnìm obyvatelùm Jeruzalémským, øka: 3 Od tøináctého léta Joziáše syna Amonova, krále Judského, až do tohoto dne, po tìchto tøimecítma let, bývalo slovo Hospodinovo ke mnì, kteréž jsem vám mluvíval, ráno pøivstávaje, a to ustaviènì, ale neposlouchali jste. 4 Posílal také Hospodin k vám všecky slouhy své proroky, ráno pøivstávaje, a to ustaviènì, (jichžto neposlouchali jste, aniž jste naklonili ucha svého, abyste slyšeli). 5 Kteøíž øíkali: Navraꜜtež se již jeden každý z cesty své zlé a od nešlechetnosti pøedsevzetí svých, a tak osazujte se v té zemi, kterouž dal Hospodin vám i otcùm vašim od vìkù až na vìky. 6 A nechoïte za bohy cizími, abyste sloužiti mìli jim, aniž se jim klanìjte, aniž hnìvejte mne dílem rukou svých, a neuèinímꜜ vám zle. 7 Ale neposlouchali jste mne, dí Hospodin, abyste jen hnìvali mne dílem rukou svých k svému zlému. 8 Protož takto praví Hospodin zástupù: Proto že jste neuposlechli slov mých, 9 Aj, já pošli, a pojmu všecky národy pùlnoèní, dí Hospodin, i k Nabuchodonozorovi králi Babylonskému, služebníku svému, a pøivedu je na zemi tuto i na obyvatele její, i na všecky národy tyto okolní, kteréž jako proklaté vyhladím, a zpùsobím to, aby byli k užasnutí, na odivu, a poustkou vìènou. 10 Také zpùsobím to, aby zahynul jim hlas radosti i hlas veselé, hlas ženicha i hlas nevìsty, hluk žernovu i svìtlo svíce. 11 I bude všecka zemì tato pustinou a pouští, a sloužiti budou národové tito králi Babylonskému sedmdesáte let. 12 Potom pak po vyplnìní sedmdesáti let trestati budu na králi Babylonském a na tom národu, dí Hospodin, nepravost jejich, totiž na zemi Kaldejské, tak že obrátím ji v pustiny vìèné. 13 A uvedu na zemi tu všecka slova svá, kteráž jsem mluvil o ní, všecko, což psáno jest v knize této, cožkoli prorokoval Jeremiáš o všech národech. 14 Když je v službu podrobí, i jiné národy mnohé a krále veliké, tehdáž odplatím jim podlé skutkù jejich a podlé èinù rukou jejich. 15 Nebo takto mi øekl Hospodin, Bùh Izraelský: Vezmi kalich vína prchlivosti této z ruky mé, a napájej jím všecky ty národy, k kterýmž já pošli tebe, 16 Aby pili a potáceli se, anobrž bláznili pøíèinou meèe, kterýž já pošli mezi nì. 17 I vzal jsem kalich z ruky Hospodinovy, a napájel jsem všecky ty národy, k nimž mne poslal Hospodin, 18 Jeruzalémské i mìsta zemì Judské, a krále její i knížata její, abych je oddal v pustinu a v zpuštìní, na odivu, i k proklínání tohoto dnešního dne, 19 Faraona krále Egyptského i služebníky jeho, i knížata jeho, i všecken lid jeho, 20 I všecku tu smìsici, totiž všecky krále zemì Uz, všecky také krále zemì Filistinské, i Aškalon, i Gázy, i Akaron, i ostatek Azotu, 21 Idumejské, i Moábské, i syny Ammon, 22 I všecky krále Tyrské, i všecky krále Sidonské, i krále krajiny té, kteráž jest pøi moøi, 23 Dedana a Temu, a Buzu i všecky pøebývající v koutech nejzadnìjších, 24 I všecky krále Arabské, i všecky krále té smìsice, kteøíž bydlí na poušti, 25 Všecky také krále Zamritské, i všecky krále Elamitské, též všecky krále Médské, 26 Anobrž všecky krále pùlnoèní, blízké i daleké, jednoho jako druhého, všecka také království zemì, kterážkoli jsou na svrchku zemì. Král pak Sesák píti bude po nich. 27 A rci jim: Takto praví Hospodin zástupù, Bùh Izraelský: Pítež a opojte se, anobrž vyvracejte z sebe, a padejte, tak abyste nepovstali pro meè, kterýž já pošli mezi vás. 28 Jestliže by pak nechtìli vzíti kalichu z ruky tvé, aby pili, tedy díš jim: Takto praví Hospodin zástupù: Koneènì že píti musíte. 29 Nebo ponìvadž na to mìsto, kteréž nazváno jest od jména mého, já zaèínám uvozovati zlé vìci, a vy abyste bez hodné pomsty byli? Nebudete bez pomsty, nebo já zavolám meèe na všecky obyvatele té zemì, dí Hospodin zástupù. 30 Protož ty prorokuj proti nim všecka slova tato, a rci jim: Hospodin s výsosti øváti bude, a z pøíbytku svatosti své vydá hlas svùj, mocnì øváti bude z obydlí svého. Køik ponoukajících se, jako presovníkù, rozléhati se bude proti všechnìm obyvatelùm té zemì, 31 I prùjde hømot až do konce zemì. Nebo rozepøi má Hospodin s tìmi národy, v soud vchází sám se všelikým tìlem; bezbožníky vydá pod meè, dí Hospodin. 32 Takto praví Hospodin zástupù: Aj, bída pùjde z národu na národ, a vichøice veliká strhne se od konèin zemì. 33 I budou zbiti od Hospodina v ten èas od konce zemì až do konce zemì; nebudou oplakáni, ani sklizeni, ani pochováni, místo hnoje na svrchku zemì budou. 34 Kvìlte pastýøi a køiète, anobrž válejte se v popele, vy nejznamenitìjší toho stáda; nebo naplnili se dnové vaši, abyste zbiti byli, a abyste rozptýleni byli, i budete padati jako nádoba drahá. 35 I zahyne útoèištì pastýøùm a utíkání nejznamenitìjším toho stáda. 36 Hlas žalostný pastýøù a kvílení nejznamenitìjších toho stáda; nebo zkazí Hospodin pastvu jejich. 37 Zkažena budou i pastviska pokoj mající, pro prchlivost hnìvu Hospodinova, 38 Jako lev opustí jeskyni svou; nebo pøijde zemì jejich na spuštìní, pro prchlivost zhoubce a pro prchlivost hnìvu jeho.