1 Toho èasu, dí Hospodin, budu Bohem všech èeledí Izraelových, a oni budou mým lidem. 2 Takto praví Hospodin: Lid z tìch pozùstalých po meèi nalezl milost na poušti, když jsem chodil pøed ním, abych odpoèinutí zpùsobil Izraelovi. 3 Za starodávnaꜜ se mi ukazoval Hospodin. I však milováním vìèným miluji tì, proèež ustaviènì èiním tobì milosrdenství. 4 Ještì vždy vzdìlávati tì budu, a vzdìlána budeš, panno Izraelská; ještì se obveselovati budeš bubny svými, a vycházeti s houfem plésajících. 5 Ještì štìpovati budeš vinice v horách Samaøských, štìpovati budou štìpaøi i jísti. 6 Nebo nastane den, v nìmž volati budou strážní na hoøe Efraimovì: Vstaòte a vstupme na Sion k Hospodinu Bohu svému. 7 Takto zajisté praví Hospodin: Prozpìvujte Jákobovi o vìcech veselých, prokøikujte zjevnì pøed tìmi národy; dejte se slyšeti, chválu vzdávejte, a rcete: Vysvoboï, Hospodine, ostatek lidu svého Izraelského. 8 Aj, já pøivedu je z zemì pùlnoèní, a shromáždím je ze všech stran zemì, s nimi spolu slepého i kulhavého, tìhotnou i rodící; shromáždìní veliké sem se navrátí. 9 Kteréžto s pláèem jdoucí a s pokornými modlitbami zase pøivedu, a povedu je podlé tekutých vod cestou pøímou, na níž by se nepoklesli; neboꜜ jsem Izraelùv otec, a Efraim jest prvorozený mùj. 10 Slyšte slovo Hospodinovo, ó národové, a zvìstujte na ostrovích dalekých, a rcete: Ten, kterýž rozptýlil Izraele, shromáždí jej, a ostøíhati ho bude jako pastýø stáda svého. 11 Neboꜜ vykoupil Hospodin Jákoba, protož vysvobodí jej z ruky toho, kterýž silnìjší jest nad nìj. 12 I pøijdou, a prozpìvovati budou na výsosti Siona, a pohrnou se k dobrotì Hospodinovì s obilím, a s vínem, a s olejem, a s plodem skotù a bravù, duše pak jejich bude podobná zahradì svlažené, a nebudouꜜ se rmoutiti více. 13 Tehdáž veseliti se bude panna s plésáním, a mládenci i starci spolu; obrátím zajisté kvílení jejich v radost, a potìším jich, a obveselím je po zámutku jejich. 14 Rozvlažím i duši knìží tukem, a lid mùj dobroty mé nasytí se, dí Hospodin. 15 Takto praví Hospodin: Hlas v Ráma slyšán jest, naøíkání a pláè pøehoøký. Ráchel plaèeci synù svých, nedala se potìšiti po synech svých, proto že žádného není. 16 Takto praví Hospodin: Zdrž hlas svùj od pláèe, a oèi své od slz, nebo budeš míti mzdu za práci svou, praví Hospodin, že se navrátí z zemì nepøátelské. 17 Jest, pravím, èáka, žeꜜ se potom, dí Hospodin, navrátí synové do svého kraje. 18 V pravdì slyším Efraima, an sobì stýštì, pravì: Trestals mne, abych strestán byl jako telátko neupøáhané; obraꜜ mne, abych obrácen byl, ty jsi zajisté, Hospodine, Bùh mùj. 19 Nebo po obrácení svém pokání èiniti budu, a když mi k známosti sebe poslouženo bude, udeøím se v bedra. Stydímꜜ se, anobrž i pýøím, že snáším útržku dìtinství svého. 20 Zdali Efraim jest mým synem milým, aneb dítì velmi milostné? A však jakž jsem mluvil proti nìmu, ustaviènì se vždy na nìj rozpomínám. Proèež pohybují se vnitønosti mé pøíèinou jeho; jistì žeꜜ se slituji nad ním, dí Hospodin. 21 Nastavìj sobì pamìtných znamení, naklaï sobì hromad kamení, pamatuj na tu silnici a cestu, kterouž jsi šla; navraꜜ se, panno Izraelská, navraꜜ se k mìstùm svým tìmto. 22 Dokudž se toulati budeš, ó dcero zpurná? Neboꜜ uèiní Hospodin novou vìc na zemi: Žena bude vùkol obcházeti muže. 23 Takto praví Hospodin zástupù, Bùh Izraelský: Ještìꜜ øíkati budou slovo toto v zemi Judovì a v mìstech jeho, když zase pøivedu zajaté jejich: Požehnejž tobì Hospodin, ó pøíbytku spravedlnosti, horo svatosti. 24 Nebo osazovati se budou v zemi Judské, ve všech mìstech jeho spolu oráèi, a kteøíž zacházejí s stádem. 25 Rozvlažím zajisté duši ustalou, a všelikou duši truchlou nasytím. 26 V tom jsem procítil, a ohlédl se, a ten mùj sen byl mi vdìèný. 27 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichžto oseji dùm Izraelský a dùm Judský semenem lidským a semenem hovad. 28 I stane se, že jakož jsem se snažoval, abych je plénil, a boøil, a kazil a hubil, a trápil, tak se snažím, abych je vzdìlal a rozsazoval, dí Hospodin. 29 Tìch èasù nebudou øíkati více: Otcové jedli hrozen trpký, proèež zubové synù laskominy mají, 30 Nýbrž radìji: Jeden každý pro nepravost svou umøe. Každého èlovìka, kterýž by jedl hrozen trpký, laskominy míti budou zubové jeho. 31 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž uèiním s domem Izraelským a s domem Judským smlouvu novou. 32 Ne takovou smlouvu, jakouž jsem uèinil s otci jejich v ten den, v kterýž jsem je ujal za ruku jejich, abych je vyvedl z zemì Egyptské. Kteroužto smlouvu mou oni zrušili, a já abych zùstati mìl manželem jejich? dí Hospodin. 33 Ale tatoꜜ jest smlouva, kterouž uèiním s domem Izraelským po tìchto dnech, dí Hospodin: Dám zákon svùj do vnitønosti jejich, a na srdci jejich napíši jej; i budu Bohem jejich, a oni budou mým lidem. 34 A nebudou uèiti více jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, øíkajíce: Poznejte Hospodina. Všickni zajisté napoøád znáti mne budou, od nejmenšího z nich až do nejvìtšího z nich, dí Hospodin; milostiv zajisté budu nepravosti jejich, a na høích jejich nezpomenu více. 35 Takto praví Hospodin, kterýž dává slunce za svìtlo ve dne, zøízení mìsíce a hvìzd za svìtlo v noci, kterýž rozdìluje moøe, a zvuèí vlnobití jeho, jehož jméno jest Hospodin zástupù: 36 Jestliže se pohnou ta naøízení pøed oblíèejem mým, dí Hospodin, takéꜜ símì Izraelovo pøestane býti národem pøed oblíèejem mým po všecky dny. 37 Takto praví Hospodin: Budou-li moci býti zmìøena nebesa zhùru, a vyhledáni základové zemì dolù, takéꜜ já zavrhu docela símì Izraelovo pro všecko to, což èinili, dí Hospodin. 38 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž vystaveno bude mìsto toto Hospodinu, od vìže Chananeel až k bránì úhlu. 39 A pùjde ještì šòùra mìøící naproti ní, ku pahrbku Gareb, a pøitoèí se k Gou. 40 A všecko údolí tìl mrtvých a popela, i všecko to pole až ku potoku Cedron, až k úhlu brány východní koòské posvìcené bude Hospodinu; nebudeꜜ plénìno, ani kaženo více na vìky.