1 Slyšel pak Sefatiáš syn Matanùv, a Gedaliáš syn Paschurùv, a Juchal syn Selemiášùv, a Paschur syn Malkiášùv slova, kteráž Jeremiáš mluvil ke všemu lidu, øka: 2 Takto praví Hospodin: Kdo by zùstal v mìstì tomto, zahyne meèem, hladem aneb morem, ale kdož by vyšel k Kaldejským, že bude živ, a že bude míti život svùj místo koøisti, a živ zùstane. 3 Takto praví Hospodin: Jistotnì vydáno bude mìsto toto v ruku vojska krále Babylonského, a vezme je. 4 Protož øekla ta knížata králi: Nechꜜ jest usmrcen muž ten, ponìvadž zemdlívá ruce mužù bojovných, pozùstalých v mìstì tomto, i ruce všeho lidu, mluvì jim slova taková; nebo muž ten nikoli neobmýšlí pokoje lidu tomuto, ale zlé. 5 Tedy øekl král Sedechiáš: Aj, v ruce vaší jest, neboꜜ král zhola nic nemùže proti vám. 6 I vzali Jeremiáše, kterýž byl v síni stráže, a uvrhli jej do jámy Malkiášovy, syna králova, a spustili Jeremiáše po provazích. V té pak jámì nebylo nic vody, ale bláto, tak že Jeremiáš tonul v tom blátì. 7 Ale jakž uslyšel Ebedmelech Mouøenín, dvoøan, kterýž byl v domì královském, že dali Jeremiáše do té jámy, (král pak sedìl v bránì Beniaminské), 8 Hned vyšel Ebedmelech z domu královského, a mluvil s králem, øka: 9 Pane mùj, králi, zle uèinili muži tito všecko, což uèinili Jeremiášovi proroku, že jej uvrhli do té jámy; neboꜜ by byl umøel i na prvním místì hladem, ponìvadž již není žádného chleba v mìstì. 10 Protož poruèil král Ebedmelechovi Mouøenínu, øka: Vezmi s sebou odsud tøidceti mužù, a vytáhni Jeremiáše proroka z té jámy, prvé než by umøel. 11 Tedy vzal Ebedmelech ty muže s sebou, a všel do domu královského pod pokladnici, a nabral starých hadrù strhaných, hadrù, pravím, zkažených, kteréž spustil k Jeremiášovi do té jámy po provazích. 12 A øekl Ebedmelech Mouøenín Jeremiášovi: Nu, podlož ty staré, strhané hadry a zkažené pod paže rukou svých s provazy. I uèinil tak Jeremiáš. 13 Takž vytáhli Jeremiáše po provazích, a dobyli jej z té jámy. I sedìl Jeremiáš v síni stráže. 14 Potom poslav král Sedechiáš, vzal Jeremiáše proroka k sobì do tøetího prùchodu, kterýž byl pøi domu Hospodinovu, a øekl král Jeremiášovi: Zeptám se tebe na nìco, netaj pøede mnou nièehož. 15 I øekl Jeremiáš Sedechiášovi: Oznámím-liꜜ, zdaliž mne koneènì neusmrtíš? A poradím-liꜜ, neuposlechneš mne. 16 Tedy pøisáhl král Sedechiáš Jeremiášovi tajnì, øka: Živꜜ jest Hospodin, kterýž uèinil nám život tento, že tì neusmrtím, aniž tì vydám v ruku mužù tìch, kteøíž hledají bezživotí tvého. 17 I øekl Jeremiáš Sedechiášovi: Takto praví Hospodin Bùh zástupù, Bùh Izraelský: Jestliže dobrovolnì vyjdeš k knížatùm krále Babylonského, i duše tvá živa bude, i mìsto toto nebude vypáleno ohnìm, a tak živ zùstaneš ty i dùm tvùj. 18 Jestliže pak nevyjdeš k knížatùm krále Babylonského, jistì že vydáno bude mìsto toto v ruku Kaldejských, a vypálí je ohnìm, ano i ty neznikneš ruky jejich. 19 Tedy øekl král Sedechiáš Jeremiášovi: Velmi se bojím Židù, kteøíž ustoupili k Kaldejským, aby mne snad nevydali v ruku jejich, i uèinili by sobì ze mne posmìch. 20 Ale Jeremiáš øekl: Nevydadí. Uposlechni, prosím, hlasu Hospodinova, o kterémž já mluvím tobì, a bude dobøe tobì, i duše tvá živa bude. 21 Jestliže pak nebudeš chtíti vyjíti, toto jest slovo to, kteréž mi ukázal Hospodin, 22 Že aj, všecky ženy, kteréž pozùstaly v domì krále Judského, pøivedeny budou knížatùm krále Babylonského, a samyꜜ øíkati budou: Nabádaliꜜ jsou tì, a obdrželi na tobì ti, kteøíž tì troštovali pokojem; uvázlyꜜ v bahnì nohy tvé, a nazpìt obráceny. 23 Všecky také manželky tvé i syny tvé dovedou k Kaldejským, i ty sám neznikneš ruky jejich, ale rukou krále Babylonského jat budeš, a mìsto toto vypálíš ohnìm, 24 Tedy øekl Sedechiáš Jeremiášovi: Žádný aꜜ neví o vìcech tìchto, abys neumøel. 25 Pakli uslyšíce knížata, že jsem mluvil s tebou, pøišli by k tobì, a øekliꜜ by: Oznam medle nám, cos mluvil s králem, netaj pøed námi, a neusmrtíme tì, a co mluvil s tebou král? 26 Tedy rci jim: Pøedkládal jsem poníženou a pokornou prosbu svou pøed krále, aby mne nedal zase voditi do domu Jonatanova, abych tam neumøel. 27 I sešla se všecka knížata k Jeremiášovi, aby se ho tázali. Kterýžto oznámil jim podlé toho všeho, jakž pøikázal král. Takž mlèkem odešli od nìho, když nebylo slyšeti o té vìci. 28 Jeremiáš pak sedìl v síni stráže až do toho dne, v nìmž dobyt jest Jeruzalém, kdežto byl, když dobýván byl Jeruzalém.