1 Slovo, kteréž mluvil Hospodin proti Babylonu a proti zemi Kaldejské skrze Jeremiáše proroka: 2 Oznamujte mezi národy a rozhlašujte, zdvihnìte korouhev, rozhlašujte, netajte, rcete: Vzat bude Babylon, zahanben bude Bél, potøín bude Merodach, zahanbeny budou modly jeho, potøíni budou ukydaní bohové jeho. 3 Nebo pøitáhne na nìj národ od pùlnoci, kterýž obrátí zemi jeho v pustinu, tak že nebude obyvatele v ní. Od èlovìka až do hovada vystìhují se, odejdou. 4 V tìch dnech a toho èasu, dí Hospodin, pøijdou synové Izraelští, oni i synové Judští spolu; plaèíce, ochotnì pùjdou, a Hospodina Boha svého hledati budou. 5 Na cestu k Sionu ptáti se budou, a obrátíce se tam, øeknou: Poïte a pøipojte se k Hospodinu smlouvou vìènou, nepøicházející v zapomenutí. 6 Ovce hynoucí jsou lid mùj, pastýøi jejich pùsobí to, aby bloudily, a po horách se toulaly, s hùry na pahrbek chodily, zapomenuvše na pøíbytky své. 7 Všickni, kteøíž je nalézají, zžírají je, a nepøátelé jejich øíkají: Nebudeme nic vinni, proto že høeší proti Hospodinu. Pøíbytek spravedlnosti a otcù jejich nadìje jest Hospodin. 8 Vystìhujte se z prostøedku Babylona, a z zemì Kaldejské vyjdìte, a buïte jako kozlové pøed stádem. 9 Nebo aj, já vzbudím a pøivedu na Babylon shromáždìní národù velikých z zemì pùlnoèní, kteøížto sšikují se proti nìmu, i bude dobyt odtud. Kterýchžto støely jsou jako silného, jenž sirobu uvodí; žádnáꜜ se nenavrátí na prázdno. 10 I bude zemì Kaldejských v loupež; všickni, kteøíž ji loupiti budou, nasytí se, dí Hospodin. 11 Proto že se veselíte, proto že pléšete, ó dráèi dìdictví mého, proto že jste zbujnìli jako jalovice vytylá, a provyskujete jako rekové, 12 Zahanbena bude matka vaše velice, a zapýøí se rodièka vaše: Aj, nejzadnìjší z národù, poušꜜ, zemì vyprahlá a pustina. 13 Pro prchlivost Hospodinovu nebude v ní bydleno, ale velmi spustne všecko. Každý, kdož pùjde mimo Babylon, užasne se, a diviti se bude nade všemi ranami jeho. 14 Sšikujte se proti Babylonu vùkol všickni, kteøíž natahujete luèištì, støílejte proti nìmu, nelitujte støely; nebo høešil proti Hospodinu. 15 Køiète proti nìmu vùkol: Poddal se, padli základové jeho, poboøeny jsou zdi jeho. Nebo pomsta Hospodinova jest, uveïte pomstu na nìj; jakž èiníval, uèiòte jemu. 16 Vypleòte rozsevaèe z Babylona, i držícího srp v èas žnì; pøed meèem hubícím každý nechꜜ se k lidu svému obrátí, a každý do zemì své nechꜜ uteèe. 17 Hovádko zahnané jest Izrael, kteréž lvové splašili. Nejprvé zžíral je král Assyrský, tento pak poslednìjší, Nabuchodonozor král Babylonský, kosti jeho potøel. 18 Protož toto praví Hospodin zástupù, Bùh Izraelský: Aj, já navštívím krále Babylonského i zemi jeho, jako jsem navštívil krále Assyrského. 19 A pøivedu zase Izraele do pøíbytku jeho, aby se pásl na Karmeli a Bázan, a na hoøe Efraim, a v Galád aby se sytila duše jeho. 20 V tìch dnech a toho èasu, dí Hospodin, byla-li by vyhledávána nepravost Izraelova, nebude žádné, a høíchové Judovi, však nebudou nalezení; nebo odpustím tìm, kteréž pozùstavím. 21 Proti té zemi zpurných táhni, a proti obyvatelùm pomsty; zhub je a zahlaï jako proklaté i utíkající, dí Hospodin. Uèiniž, pravím, všecko, jakž pøikazuji tobì, 22 Aꜜ jest hluk boje v té zemi a potøení veliké. 23 Jakž by posekáno a polámáno býti mohlo kladivo vší zemì? Jak by k užasnutí Babylon býti mohl mezi národy? 24 Polékl jsem na tì, ó Babylone, proèež vzat budeš, než zvíš. Nalezen, ano i polapen budeš, proto že jsi smìl potýkati se s Hospodinem. 25 Otevøel Hospodin poklad svùj, a vynesl nástroje hnìvu svého; nebo dílo toto jest Panovníka Hospodina zástupù v zemi Kaldejské. 26 Pøitáhnìte na ni od konce zemì, zotvírejte obilnice její, šlapejte po ní jako po stozích, a zahlaïte ji jako proklatou, tak aby z ní nièeho nepozùstalo. 27 Zbíte meèem všecky volky její, nechꜜ sstoupí k zabití; bìda jim, když pøijde den jejich, èas navštívení jejich. 28 Hlas utíkajících a ucházejících z zemì Babylonské, aby oznámili na Sionu pomstu Hospodina Boha našeho, pomštìní chrámu jeho. 29 Shromažïte proti Babylonu nejudatnìjší, všickni natahující luèištì, položte se proti nìmu vùkol, aꜜ nelze jemu ujíti. Odplaꜜte jemu podlé skutkù jeho, všecko, jakž dìlával, uèiòte jemu; nebo proti Hospodinu pýchal, proti Svatému Izraelskému. 30 Protož padnou mládenci jeho na ulicích jeho, a všickni muži bojovní jeho vyplénìni budou v ten den, dí Hospodin. 31 Aj, já jsem proti tobì, ó pýcho, praví Panovník Hospodin zástupù; neboꜜ pøišel den tvùj, èas, abych tì navštívil. 32 Poklesne se zajisté ten pyšný a padne, a nebude žádného, kdo by jej zdvihl; a zanítím oheò v mìstech jeho, kterýžto zžíøe všecka vùkolí jeho. 33 Takto praví Hospodin zástupù: Utištìni jsou synové Izraelští, i s syny Judskými, a všickni, kteøíž je zjímali, drží je, nechtí propustiti jich. 34 Ale vykupitel jejich silný, jehož jméno jest Hospodin zástupù, jistotnì povede pøi jejich, aby pokoj zpùsobil této zemi, a pohnul obyvateli Babylonskými. 35 Meè na Kaldejské, dí Hospodin, a na obyvatele Babylonské, i na knížata jeho i na mudrce jeho. 36 Meè na lháøe, aby se zbláznili, meè na silné jeho, aby potøíni byli. 37 Meè na konì jeho a na vozy jeho, i na všecku tu smìsici, kteráž jest u prostøed nìho, aby byli jako ženy; meè na poklady jeho, aby rozchvátáni byli. 38 Sucho na vody jeho, aby vyschly; nebo zemì plná jest rytin, a pøi modlách bláznívají. 39 Protož bydliti budou tam šelmy s hroznými potvorami, bydliti budou v ní i mladé sovy; a nebude tam bydleno na vìky, ani pøebýváno od národu až do pronárodu. 40 Podobná bude k podvrácení hroznému Sodomy a Gomory i sousedù jejich, dí Hospodin; neosadí se tam žádný, aniž bydliti bude v ní syn èlovìka. 41 Aj, lid pøitáhne od pùlnoci, a národ veliký, i králové znamenití, vzbuzeni jsouce od stran zemì. 42 Luèištì a kopí pochytí, ukrutní budou, a neslitují se; hlas jejich jako moøe zvuèeti bude, a na koních pojedou, sšikovaní jako muž udatný k boji proti tobì, ó dcero Babylonská. 43 Král Babylonský jakž uslyší povìst o nich, opadnou ruce jeho, úzkost zachvátí jej, bolest jako rodièku. 44 Aj, jako lev vystupuje, více než zdutí Jordána proti pøíbytku Nejsilnìjšího, a však v okamžení zaženu jej z této zemì, a toho, kterýž jest vyvolený, ustanovím nad ní. Nebo kdo jest mnì rovný? A kdo mi složí rok? A kdo jest ten pastýø, kterýž by se postavil proti mnì? 45 Protož slyšte radu Hospodinovu, kterouž zavøel o Babylonu, a to, což myslil proti zemi Kaldejské: Zajisté žeꜜ je vyvlekou nejmenší tohoto stáda, zajisté že je popléní i pøíbytek jejich. 46 Od zvuku pøi dobývání Babylona tøásti se bude ta zemì, a køik mezi národy slyšán bude.