1 Poèátek evangelium Ježíše Krista, Syna Božího; 2 Jakož psáno jest v Prorocích: Aj, já posílám andìla svého pøed tváøí tvou, kterýž pøipraví cestu tvou pøed tebou. 3 Hlas volajícího na poušti: Pøipravujte cestu Pánì, pøímé èiòte stezky jeho. 4 Køtil Jan na poušti a kázal køest pokání na odpuštìní høíchù. 5 I vycházeli k nìmu ze vší krajiny Židovské i Jeruzalémští, a køtili se od nìho všickni v Jordánì øece, vyznávajíce høíchy své. 6 Byl pak Jan odín srstmi velbloudovými, a pás kožený na bedrách jeho, a jídal kobylky a med lesní. 7 A kázal, øka: Za mnou jde silnìjší mne, kteréhožto nejsem hoden, sehna se, rozvázati øeménka u obuvi jeho. 8 Já zajisté køtil jsem vás vodou, ale onꜜ vás køtíti bude Duchem svatým. 9 I stalo se v tìch dnech, pøišel Ježíš z Nazarétu Galilejského, a pokøtìn jest v Jordánì od Jana. 10 A hned vystoupì z vody, uzøel nebesa otevøená a Ducha jakožto holubici, sstupujícího na nìj. 11 A hlas stal se s nebe: Ty jsi ten mùj milý Syn, v nìmž mi se dobøe zalíbilo. 12 A ihned ho Duch vypudil na poušꜜ. 13 I byl tam na poušti ètyøidceti dnù, a pokoušín byl od satana; a byl s zvìøí, a andìlé pøisluhovali jemu. 14 Když pak byl vsazen Jan do žaláøe, pøišel Ježíš do Galilee, zvìstuje evangelium království Božího, 15 Pravì: Že se naplnil èas, a pøiblížilo se království Boží. Èiòte pokání, a vìøte evangelium. 16 A chodì podle moøe Galilejského, uzøel Šimona a Ondøeje bratra jeho, ani pouštìjí síti do moøe, nebo rybáøi byli. 17 I øekl jim Ježíš: Pojïte za mnou, a uèiním vás rybáøe lidí. 18 A oni hned opustivše síti své, šli za ním. 19 A pošed odtud malièko, uzøel Jakuba Zebedeova, a Jana bratra jeho, kteøíž také byli na lodí tvrdíce síti své; 20 A hned povolal jich. A oni opustivše otce svého Zebedea na lodí s pacholky, šli za ním. 21 I vešli do Kafarnaum. A hned v sobotu šel Ježíš do školy, a uèil. 22 I divili se náramnì uèení jeho; nebo uèil je, jako moc maje, a ne jako zákoníci. 23 I byl v škole jejich èlovìk, posedlý duchem neèistým. I zvolal, 24 Øka: Ale což jest tobì do nás, Ježíši Nazaretský? Pøišel jsi zatratiti nás; znám tì, kdo jsi, a vím, že jsi ten svatý Boží. 25 I pøimluvil mu Ježíš, øka: Umlkniž a vyjdi z nìho. 26 I polomcovav jím duch neèistý a køièe hlasem velikým, vyšel z nìho. 27 I lekli se všickni, takže se tázali mezi sebou, økouce: I co jest toto? Jakéž jest toto nové uèení, že tento mocnì duchùm neèistým rozkazuje, a poslouchají ho? 28 I roznesla se povìst o nìm hned po vší krajinì Galilejské. 29 A hned vyšedše ze školy, pøišli do domu Šimonova a Ondøejova s Jakubem a s Janem. 30 Šimonova pak svegruše ležela, majíc zimnici. A hned jemu povìdìli o ní. 31 A pøistoupiv, pozdvihl jí, ujav ji za ruku její, a hned pøestala jí zimnice. I posluhovala jim. 32 Veèer pak již pøi západu slunce, nosili k nìmu všecky nemocné i ïábelníky. 33 A bylo se všecko mìsto sbìhlo ke dveøùm. 34 I uzdravoval mnohé ztrápené rozliènými neduhy, a ïábelství mnohá vymítal, a nedopustil mluviti ïáblùm; nebo znali ho. 35 A pøede dnem velmi ráno vstav Ježíš, vyšel, a šel na pusté místo, a tam se modlil. 36 I šel za ním Šimon i ti, kteøíž s ním byli. 37 A když jej nalezli, øekli jemu: Všickni tì hledají. 38 I dí jim: Pojïmež do okolních mìsteèek, abych i tam kázal. Nebo na to jsem pøišel. 39 I kázal v školách jejich ve vší Galileji, a ïábelství vymítal. 40 Tedy pøišel k nìmu malomocný, prose ho, a klekna pøed ním, øekl jemu: Pane, chceš-li, mùžeš mne oèistiti. 41 Ježíš pak slitovav se, vztáhl ruku, dotekl se ho a øekl jemu: Chci, buï èist. 42 A když to øekl, hned odstoupilo od nìho malomocenství, a oèištìn jest. 43 I pohroziv mu, hned ho odbyl, 44 A øekl mu: Viziž, abys nižádnému nic nepravil. Ale jdi, ukaž se knìzi, a obìtuj za oèištìní své to, což pøikázal Mojžíš, na svìdectví jim. 45 On pak vyšed, poèal vypravovati mnoho a ohlašovati tu vìc, takže již nemohl Ježíš do mìsta zjevnì vjíti, ale vnì na místech pustých byl. I scházeli se k nìmu odevšad.