1 Vidìní Abdiášovo. Takto praví Panovník Hospodin o zemi Idumejské: Povìst jsme slyšeli od Hospodina, a legáta k národùm vyslaného: Nuže, povstaòmež k boji proti ní. 2 Aj, zpùsobím to, abys byl nejšpatnìjší mezi národy, a abys byl v náramném pohrdání. 3 Pýcha srdce tvého zklamá tì, ó ty, kterýž bydlíš v rozsedlinách skalních, v pøevysokém obydlí svém, øíkaje v srdci svém: Kdož by mne strhl na zem? 4 Bys pak vysoko udìlal jako orlice, nýbrž bys mezi hvìzdami položil hnízdo své, i odtud strhnu tì, praví Hospodin. 5 Kterak jsi poplénìn? Zdali zlodìji pøišli na tebe? Zdali loupežníci noèní? Zdaliž by kradli pøes spotøebu svou? Kdyby ti, kteøíž zbírají víno, pøišli na tebe, zdaž by nepozùstavili aspoò pabìrkù? 6 Jakꜜ jsou vystiženy vìci Ezau, vyhledáni pokladové jeho! 7 Až ku pomezí vystrèí tì všickni, s kterýmiž smlouvu máš; podvedou tì, zmocní se tebe ti, s nimiž pokoj máš; náchlebníci tvoji udìlajíꜜ ránu zrádnì, již nebude lze vyrozumìti. 8 Zdaliž v ten den, praví Hospodin, nevyhladím moudrých z zemì Idumejské, a rozumných s hory Ezau? 9 I budou se dìsiti udatní tvoji, ó Temane, proto, že poraženi jsouce, vyplénìni budou všickni s hory Ezau. 10 Pro nátisk bratru tvému Jákobovi èinìný pøikryje tì hanba, a vyplénìn budeš na vìènost. 11 Stál jsi v ten den naproti, a když zajímali cizí vojsko jeho, a když cizozemci vcházeli do bran jeho, a o Jeruzalém metali losy, ty jsi také byl jako jeden z nich. 12 Nedívejž se tedy na den bratra svého, na den zajetí jeho, aniž se vesel nad syny Judskými v den zahynutí jejich, aniž pyšnì mluv ústy svými v den uzkosti. 13 Nevcházej do brány lidu mého v den bídy jejich, aniž se dívej trápení jeho v den bídy jeho, a nechtìj sahati na statek jeho v den bídy jeho. 14 Aniž stùj pøi mezeøe, abys hubil ty, kteøíž z nich ucházejí, aniž vydávej nepøíteli v moc tìch, kteøíž z nich pozùstali v den úzkosti. 15 Nebo blízko jest den Hospodinùv proti všechnìm tìm národùm. Jakž jsi èinil, tak se stane tobì, odplata tvá navrátí se na hlavu tvou. 16 Nebo ponìvadž vy na mé hoøe svaté píti bedete, nadtoꜜ píti budou všickni národové ustaviènì. Píti, pravím, a požírati budou, až budou, jako by jich nebylo. 17 Na hoøe pak Sion bude vysvobození, a bude svatá, a tak dìdiènì držeti bude dùm Jákobùv dìdictví svá. 18 I bude dùm Jákobùv oheò, a dùm Jozefùv plamen, dùm pak Ezau plevy, i rozpálí se na nì a sehltí je, aniž kdo pozùstane z domu Ezau; nebo Hospodin mluvil. 19 A tak dìditi budou v krajinì polední s horou Ezau, i v rovinì s Filistinskými; vládnouti také budou krajinou Efraimovou i krajinou Samaøskou, a Beniaminovou i Galádskou. 20 I zajaté vojsko toto synù Izraelských v tom, což bylo Kananejských až do Sarepty, zajatí pak Jeruzalémští v tom, což jest na konci panství, dìditi budou s mìsty na poledne. 21 I vstoupí vysvoboditelé na horu Sion, aby soudili horu Ezau, a tak bude Hospodinovo království.