1 Pøísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského, 2 Ku poznání moudrosti a cvièení, k vyrozumívání øeèem rozumnosti, 3 K dosažení vycvièení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest, 4 Aby dána byla hloupým dùmyslnost, mládeneèku umìní a prozøetelnost. 5 Když poslouchati bude moudrý, pøibude mu umìní, a rozumný bude vtipnìjší, 6 K srozumìní podobenství, a výmluvnosti øeèi moudrých a pohádkám jejich. 7 Bázeò Hospodinova jest poèátek umìní, moudrostí a cvièením pohrdají blázni. 8 Poslouchej, synu mùj, cvièení otce svého, a neopouštìj nauèení matky své. 9 Neboꜜ to pøidá pøíjemnosti hlavì tvé, a bude zlatým øetìzem hrdlu tvému. 10 Synu mùj, jestliže by tì namlouvali høíšníci, nepøivoluj. 11 Jestliže by øekli: Poï s námi, úklady èiòme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se; 12 Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy; 13 Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží; 14 Vrz los svùj mezi nás, mìšec jeden budeme míti všickni: 15 Synu mùj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich; 16 Nebo nohy jejich ke zlému bìží, a pospíchají k vylévání krve. 17 Jistì, že jakož nadarmo roztažena bývá sít pøed oèima jakéhokoli ptactva, 18 Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým. 19 Takovéꜜ jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje. 20 Moudrost vnì volá, na ulicech vydává hlas svùj. 21 V nejvìtším hluku volá, u vrat brány, v mìstì, a výmluvnosti své vypravuje, øka: 22 Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posmìvaèi posmìch sobì libovati, a blázni nenávidìti umìní? 23 Obraꜜtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá. 24 Ponìvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval, 25 Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili: 26 Proèež i já v bídì vaší smáti se budu, posmívati se budu, když pøijde to, èehož se bojíte, 27 Když pøijde jako hrozné zpuštìní to, èehož se bojíte, a bída vaše jako bouøe nastane, když pøijde na vás trápení a ssoužení. 28 Tehdy volati budou ke mnì, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne. 29 Proto že nenávidìli umìní, a báznì Hospodinovy nevyvolili, 30 Aniž povolili radì mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým. 31 Protož jísti budou ovoce skutkù svých, a radami svými nasyceni budou. 32 Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štìstí bláznù zahubí je. 33 Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpeènì, pokoj maje pøed strachem zlých vìcí.