1 Slova Agura, syna Jáke. Sepsání øeèí muže toho k Itielovi, k Itielovi a Uchalovi. 2 Jistì žeꜜ jsem hloupìjší nad jiné, tak že rozumnosti èlovìka obecného nemám, 3 Aniž jsem se nauèil moudrosti, a umìní svatých neumím. 4 Kdo vstoupil v nebe, i sstoupil? Kdo sebral vítr do hrstí svých? Kdo shrnul vody v roucho své? Kdo upevnil všecky konèiny zemì? Které jméno jeho, a jaké jméno syna jeho, víš-li? 5 Všeliká výmluvnost Boží pøeèištìná jest; onꜜ jest štít doufajících v nìho. 6 Nepøidávej k slovùm jeho, aby tì nekáral, a byl bys ve lži postižen. 7 Dvou vìcí žádám od tebe, neoslýchejž mne, prvé než umru: 8 Marnost a slovo lživé vzdal ode mne, chudoby neb bohatství nedávej mi, živ mne pokrmem vedlé potøeby mé, 9 Abych snad nasycen jsa, tì nezapøel, a neøekl: Kdo jest Hospodin? a abych zchudna, nekradl, a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého. 10 Nesoè na služebníka pøed pánem jeho, aꜜby nezloøeèil, a ty abys nehøešil. 11 Jest pokolení, kteréž otci svému zloøeèí, a matce své nedobroøeèí. 12 Jest pokolení èisté samo u sebe, aèkoli od neèistot svých není obmyto. 13 Jest pokolení, jehož vysoké jsou oèi, a víèka jeho jsou vyzdvižená. 14 Jest pokolení, jehož zubové jsou meèové, a tøenovní zubové jeho nožové, k zžírání chudých na zemi a nuzných na svìtì. 15 Pijavice má dvì dcery øíkající: Dej, dej. Tøi vìci nebývají nasyceny, anobrž ètyry, kteréž nikdy neøeknou: Dosti: 16 Peklo a život neplodné, zemì též nebývá nasycena vodou, a oheò neøíká: Dosti. 17 Oko, kteréž se posmívá otci, a pohrdá poslušenstvím matky, vyklubí krkavci potoèní, aneb snìdí je orlièata. 18 Tøi tyto vìci skryty jsou pøede mnou, nýbrž ètyry, kterýchž neznám: 19 Cesty orlice v povìtøí, cesty hada na skále, cesty lodí u prostøed moøe, a cesty muže pøi pannì. 20 Takováž jest cesta ženy cizoložné: Jí, a utøe ústa svá, a dí: Nepáchala jsem nepravosti. 21 Pode tømi vìcmi pohybuje se zemì, anobrž pod ètyømi, jichž nemùž snésti: 22 Pod služebníkem, když kraluje, a bláznem, když se nasytí chleba; 23 Pod omrzalou, když se vdá, a dìvkou, když dìdièkou bývá paní své. 24 Ètyry tyto vìci jsou malé na zemi, a však jsou moudøejší nad mudrce: 25 Mravenci, lid nesilný, kteøíž však pøipravují v létì pokrm svùj; 26 Králíkové, lid nesilný, kteøíž však stavìjí v skále dùm svùj; 27 Krále nemají kobylky, a však vycházejí po houfích všecky; 28 Pavouk rukama dìlá, a bývá na palácích královských. 29 Tøi tyto vìci udatnì vykraèují, anobrž ètyry, kteréž zmužile chodí: 30 Lev nejsilnìjší mezi zvíøaty, kterýž neustupuje pøed žádným; 31 Pøepásaný na bedrách kùò neb kozel, a král, proti nìmuž žádný nepovstává. 32 Jestliže jsi bláznil, vynášeje se, a myslil-lis zle, ruku na ústa polož. 33 Kdo tluèe smetanu, stlouká máslo, a stiskání nosu vyvodí krev, tak popouzení k hnìvu vyvodí svár.