1 Ohledejte sebe, ohledejte, pravím, ó národe nemilý, 2 Prvé než uložení pøijde, a den jako plevy pomine, prvé než pøijde na vás prchlivost hnìvu Hospodinova, prvé než pøijde na vás den hnìvu Hospodinova. 3 Hledejte Hospodina všickni tiší zemì, kteøíž soud jeho èiníte; hledejte spravedlnosti, hledejte tichosti. Snad se ukryjete v den hnìvu Hospodinova. 4 Nebo Gáza bude opuštìno, a Aškalon zpustne; Azot o polednách zaženou, a Akaron vykoøenìn bude. 5 Bìda tìm, kteøíž bydlí v krajinì pomoøské, národu Ceretejských. Slovo Hospodinovo proti vám jest, ó zemì Kananejská Filistinských, že tì tak zahladím, aby nebylo žádného obyvatele. 6 I bude krajina pomoøská místo ovèincù, jam pastýøských a stájí dobytka. 7 Bude také i ostatku domu Judského krajinou, kdež by pásli. V domích Aškalonu u veèer léhati budou, když je navštíví Hospodin Bùh jejich, a pøivede zase zajaté jejich. 8 Slyšelꜜ jsem hanìní Moábských a utrhání synù Ammonitských, kterýmiž hanìli mùj lid, a honosili se na pomezí jejich. 9 Protož živ jsem já, praví Hospodin zástupù, Bùh Izraelský, že Moáb jako Sodoma bude, a synové Ammonitští jako Gomora, místem kopøiv a domem solným a pustinou až na vìky. Ostatkové lidu mého rozchvátají je, a pozùstalí z lidu mého dìdiènì je obdrží. 10 To jim pro pýchu jejich, že zhanìli a zpínali se nad lid Hospodina zástupù. 11 Hrozný jim bude Hospodin; nebo zpùsobí, aby zhubenìli všickni bohové zemì. I bude se jemu klanìti každý z místa svého, všickni ostrovové národu. 12 Také i vy, Mouøenínové, meèem mým zbiti budete. 13 Nebo vztáhne ruku svou na pùlnoci, a zhubí Assyrii, a obrátí Ninive v pustinu, a v suchost jako poušꜜ. 14 I budou u prostøed nìho léhati stáda, všecky šelmy národù, pelikán i výr na makovicích jeho nocovati budou; hlas zníti bude na oknì, pustina na veøeji, když cedroví jeho obnaží. 15 Takovéꜜ bude to mìsto plésající, kteréž sedí bezpeènì, øíkaje v srdci svém: Já jsem, a kromì mne není žádného více. Jakꜜ jest uèinìno pusté, peleší šelmám! Kdožkoli pùjde skrze nì, ckáti bude a zmítati rukou svou.