1 Mezi lidem však bývali i falešní proroci, [tak] jako i mezi vámi budou falešní učitelé, kteří pokoutně zavedou zhoubné sekty. Budou zapírat dokonce i Panovníka, který je vykoupil, a [tak] na sebe přivádějí rychlou záhubu. 2 Jejich zhoubné cesty budou následovat mnozí a cesta pravdy bude skrze ně vydávána potupě. 3 Budou s vámi lakomě kupčit vymyšlenými řečmi; jejich odsouzení již dávno nezahálí a jejich záhuba nespí. 4 Bůh přece neušetřil anděly, kteří zhřešili, ale svrhl [je] do nejhlubší propasti a vydal řetězům temnoty, aby byli střeženi k soudu. 5 Neušetřil ani [ten] starý svět, ale [jako] jednoho z osmi zachoval Noéma, kazatele spravedlnosti, když uvedl potopu na svět bezbožných. 6 Města Sodomu a Gomoru obrátil v popel, když [je] odsoudil ke zkáze, aby dal výstrahu budoucím bezbožníkům, 7 a spravedlivého Lota ztrápeného nestydatým chováním těch zvrhlíků vysvobodil, 8 neboť když ten spravedlivý [muž] mezi nimi bydlel, trýznil den za dnem [svou] spravedlivou duši tím, co viděl a slyšel: [jejich] zločinnými skutky. 9 Pán [tedy] umí vysvobozovat zbožné z pokušení, nepravé pak trestat a zachovávat ke dni soudu, 10 a zvláště ty, kteří jdou za tělem v poskvrňující žádosti, pohrdají vládou, [jsou] drzí, samolibí a neostýchají se tupit hodnostáře. 11 Přitom [ani] andělé, kteří jsou větší v síle a moci, nevynášejí proti nim před Pánem potupný rozsudek. 12 Tito se však jako nerozumná zvířata, z přirozenosti narozená k polapení a záhubě, rouhají tomu, co neznají. [Ti] zahynou svou vlastní zkažeností. 13 Ponesou odplatu nepravosti [jakožto ti,] kdo považují za rozkoš denní hýření. [Jsou to] poskvrny a vady; když s vámi hodují, hýří ve svých klamech. 14 Oči mají plné cizoložstva a neschopné přestat hřešit, lákají nestálé duše, srdce mají vycvičené v lakomství. [Tito] synové prokletí 15 opustili přímou cestu a zabloudili, neboť následovali cestu Baláma, [syna] Bosorova, který si zamiloval mzdu za nepravost. 16 (Za svůj přečin však dostal pokárání: němá oslice promluvila lidským hlasem a zabránila prorokovu bláznovství.) 17 Jsou to studny bez vody, mračna hnaná vichřicí, pro něž je na věčnost zachována černota tmy. 18 Když honosně řeční o marných věcech, lákají žádostmi těla a nestydatostmi ty, kdo právě utekli od těch, kteří žijí v bludu. 19 Slibují jim svobodu, sami jsou však otroky zkázy, neboť kým je kdo přemožen, tím je také zotročen. 20 Jestliže se totiž ti, kdo skrze poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista unikli poskvrnám světa, do nich znovu zapletou a jsou [jimi] přemoženi, jsou jejich poslední věci horší než první. 21 Bylo by pro ně lepší nepoznat cestu spravedlnosti, než se po [jejím] poznání odvrátit od svatého přikázání, jež jim bylo vydáno. 22 Stalo se jim však to, co [se říká] v tom pravdivém přísloví: “Pes se vrátil ke svým zvratkům” a vykoupaná svině k válení v bahně.