1 Vstoupil tedy na loď, přeplavil se a přišel do svého města. 2 A hle, přinesli mu ochrnutého [člověka] ležícího na lůžku. Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: “Buď dobré mysli, synu, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.” 3 A hle, někteří ze zákoníků si řekli: “Ten [člověk] se rouhá!” 4 A když Ježíš viděl jejich myšlení, řekl: “Proč si v srdcích myslíte zlé věci? 5 Vždyť co je snadnější? Říci: Jsou ti odpuštěny hříchy, anebo říci: Vstaň a choď? 6 Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy” - tehdy pověděl ochrnutému - “Vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů.” 7 A on vstal a odešel domů. 8 Když [to] tedy uviděly zástupy, užasly a vzdaly slávu Bohu, který dal takovou moc lidem. 9 Když potom šel Ježíš odtud, uviděl člověka jménem Matouš, jak sedí na celnici, a řekl mu: “Pojď za mnou.” A on vstal a šel za ním. 10 Když pak Ježíš seděl za stolem v [jeho] domě, hle, stalo se, že přišlo mnoho celníků a hříšníků a stolovali s Ježíšem a jeho učedníky. 11 Když to uviděli farizeové, řekli jeho učedníkům: “Proč váš mistr jí s celníky a hříšníky?” 12 Ježíš to však uslyšel a řekl jim: “Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. 13 Jděte a naučte se, co znamená: ‘Milosrdenství chci, a ne oběť.’ Nepřišel jsem totiž volat spravedlivé, ale hříšné k pokání.” 14 Potom k němu přišli učedníci Jana [Křtitele a] ptali se: “Jak to, že my a farizeové se postíme často, ale tvoji učedníci se nepostí?” 15 Ježíš jim řekl: “Mohou ženichovi přátelé truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou dny, kdy od nich bude ženich vzat, a tehdy se budou postit. 16 Nikdo přece nepřišívá záplatu z nové látky na starý plášť, neboť ta záplata odtrhne [i kus] roucha a díra je [ještě] horší. 17 Také se nelije nové víno do starých nádob. Jinak se nádoby roztrhnou, víno se vylije a nádoby se zničí. Nové víno se přece lije do nových nádob a [tak] se obojí zachová.” 18 Zatímco k nim mluvil tyto věci, náhle k němu přistoupil představený [synagogy a] klaněl se mu se slovy: “Moje dcera právě zemřela. Ale pojď, vlož na ni ruku a bude žít!” 19 Ježíš tedy vstal a šel za ním a jeho učedníci [také]. 20 A náhle se zezadu přiblížila žena, která dvanáct let trpěla krvácením, a dotkla se cípu jeho roucha. 21 (Řekla si totiž: “Jestli se jenom dotknu jeho roucha, budu uzdravena.”) 22 Ježíš se otočil, a když ji uviděl, řekl: “Buď dobré mysli, dcero. Tvá víra tě uzdravila.” A od té chvíle byla uzdravena. 23 Když pak Ježíš přišel do domu představeného [synagogy], uviděl hudebníky a hlučný zástup kvílících 24 a řekl jim: “Odejděte, protože ta dívka neumřela, ale spí.” A oni se mu vysmívali. 25 Když byl ale zástup vyveden, [Ježíš] vstoupil dovnitř a vzal ji za ruku a ta dívka vstala. 26 A zpráva o tom se roznesla po celé té zemi. 27 Když odtud Ježíš odcházel, šli za ním dva slepci, kteří volali a říkali: “Smiluj se nad námi, synu Davidův!” 28 Když pak přišel domů, ti slepci k němu přistoupili a Ježíš jim řekl: “Věříte, že jsem schopen to udělat?” Oni řekli: “Ano, Pane.” 29 Tehdy se dotkl jejich očí a řekl: “Staň se vám podle vaší víry.” 30 A jejich oči se otevřely. Ježíš je pak přísně napomenul a řekl jim: “Dejte pozor, ať se to nikdo nedozví.” 31 Ale oni vyšli a roznesli zprávu o něm po celé té zemi. 32 A když odcházeli, náhle k němu přivedli němého člověka posedlého démonem. 33 Když pak byl ten démon vyhnán, němý začal mluvit. [Lidé] v zástupu tedy užasli a říkali: “[Nic] takového nebylo nikdy vídáno v Izraeli!” 34 Farizeové však říkali: “Vymítá démony skrze knížete démonů.” 35 Ježíš tedy obcházel všechna města a vesnice, vyučoval v jejich synagogách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každý neduh mezi lidmi. 36 A když viděl zástupy, byl pohnut soucitem k nim, protože byli zesláblí a rozptýlení jako ovce nemající pastýře. 37 Tehdy řekl svým učedníkům: “Žeň [je] jistě veliká, ale dělníků málo. 38 Proto proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň.”