1 Potom jsem viděl, a hle, v nebi [byly] otevřené dveře. A ten první hlas, který jsem slyšel, jak se mnou mluví, [zněl] jako polnice a říkal: “Vystup sem a ukážu ti, co se musí stát potom.” 2 A hned jsem byl ve [vytržení] Ducha: a hle, v nebi stál trůn a na tom trůnu [někdo] seděl. 3 Ten, který seděl [na trůnu], byl na pohled podobný kameni jaspisu a karneolu; a kolem trůnu [byla] duha, na pohled podobná smaragdu. 4 Okolo toho trůnu [bylo] čtyřiadvacet trůnů a na těch trůnech jsem viděl sedět čtyřiadvacet starců, oblečených do bílých rouch; a na hlavách měli zlaté koruny. 5 A z toho trůnu vycházelo blýskání a hromobití a hlasy. A před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní, což je sedm duchů Božích. 6 Před trůnem [bylo] také skleněné moře podobné křišťálu a uprostřed trůnu a kolem trůnu čtyři bytosti plné očí zepředu i zezadu. 7 A ta první bytost [byla] podobná lvu, druhá bytost podobná teleti, třetí bytost měla tvář jako člověk a čtvrtá bytost se podobala letícímu orlu. 8 A [ty] čtyři bytosti měly každá po šesti křídlech dokola a uvnitř [měly] plno očí; a bez přestání, dnem i nocí, říkaly: “Svatý, svatý, svatý, Pán Bůh Všemohoucí, Ten, který byl a který je a který přichází.” 9 A kdykoli ty bytosti vzdají slávu, čest a díky Sedícímu na trůnu, Živému na věky věků, 10 padne těch čtyřiadvacet starců před obličejem Sedícího na trůnu a klaní se Živému na věky věků a hodí své koruny před trůn se slovy: 11 “Jsi hoden, Pane, přijmout slávu a čest i moc; neboť ty jsi stvořil všechny věci a pro tvou vůli jsou a byly stvořeny.”