1 Nějaký Lazar z Betanie, městečka Marie a její sestry Marty, pak byl nemocný. 2 A [to] byla [ta] Marie, která pomazala Pána mastí a jeho nohy vytřela svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocný. 3 Ty sestry tedy poslaly k němu se slovy: “Pane, hle, [ten], kterého máš rád, je nemocný.” 4 Když [to] pak Ježíš uslyšel, řekl: “Ta nemoc není k smrti, ale pro Boží slávu, aby skrze ni byl oslaven Boží Syn.” 5 A Ježíš miloval Martu i její sestru i Lazara. 6 Když tedy uslyšel, že [Lazar] je nemocný, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl. 7 Potom řekl svým učedníkům: “Pojďme znovu do Judska.” 8 Učedníci mu řekli: “Rabbi, Židé tě teď chtěli ukamenovat a [ty] tam jdeš znovu?” 9 Ježíš odpověděl: “Nemá snad den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, neboť vidí světlo tohoto světa. 10 Kdo ale chodí v noci, klopýtá, neboť v něm není světlo.” 11 To pověděl a potom jim řekl: “Lazar, náš přítel, usnul, ale jdu, abych ho probudil.” 12 Jeho učedníci řekli: “Pane, jestliže usnul, bude zdráv!” 13 Ježíš [to] však řekl o jeho smrti, ale oni se domnívali, že mluví o odpočinku ve spánku. 14 Tehdy jim Ježíš řekl jasně: “Lazar zemřel. 15 A raduji se kvůli vám, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu.” 16 Tomáš zvaný Didymus tedy řekl spoluučedníkům: “Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.” 17 Když tedy Ježíš přišel, nalezl ho již čtyři dny pochovaného v hrobě. 18 Betanie pak byla blízko Jeruzaléma, asi patnáct honů. 19 A mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je utěšili [ve smutku] nad jejich bratrem. 20 Jakmile tedy Marta uslyšela, že přichází Ježíš, vyšla mu naproti, ale Marie seděla doma. 21 Marta tedy řekla Ježíši: “Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel. 22 Ale i teď vím, že o cokoli bys Boha požádal, [to] ti Bůh dá.” 23 Ježíš jí řekl: “Tvůj bratr vstane.” 24 Marta mu řekla: “Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.” 25 Ježíš jí řekl: “Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. 26 A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře navěky. Věříš tomu?” 27 Řekla mu: “Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Kristus, Boží Syn, který má přijít na svět.” 28 A když to pověděla, odešla a tajně zavolala Marii, svou sestru, se slovy: “Mistr je tu a volá tě.” 29 A ona, jakmile [to] uslyšela, rychle vstala a šla k němu. 30 Ježíš však ještě nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kam mu vyšla naproti Marta. 31 Když tedy Židé, kteří byli s Marií v domě a utěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a šla ven, šli za ní se slovy: “Jde ke hrobu, aby tam plakala.” 32 Jakmile tedy Marie přišla [tam], kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla k jeho nohám a řekla mu: “Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.” 33 Když tedy Ježíš spatřil, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu zasténal a zarmoutil se. 34 Potom řekl: “Kam jste ho položili?” Řekli mu: “Pane, pojďa podívej se.” 35 Ježíš se rozplakal. 36 Židé tedy řekli: “Hleďte, jak ho měl rád!” 37 Někteří z nich však řekli: “Nemohl snad ten, kdo otevřel oči slepého, způsobit také, aby tento [člověk] nezemřel?” 38 Ježíš tedy znovu sám v sobě zasténal a přišel ke hrobu. Byla [to] jeskyně a na ní ležel kámen. 39 Ježíš řekl: “Odvalte ten kámen.” Marta, sestra toho mrtvého, mu řekla: “Pane, už zapáchá, vždyť je [v hrobě] čtvrtý den!” 40 Ježíš jí řekl: “Neřekl jsem ti, že budeš-li věřit, uvidíš Boží slávu?” 41 Zvedli tedy kámen [z místa], kde byl ten mrtvý pochován. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: “Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. 42 Já vím, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem [to] kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že jsi mě poslal.” 43 A když to řekl, zavolal mocným hlasem: “Lazare, pojď ven!” 44 A ten, který zemřel, vyšel [ven]. Měl ruce i nohy svázané plátny a jeho tvář byla ovinuta rouškou. Ježíš jim řekl: “Rozvažte ho a nechte [ho] odejít.” 45 Tehdy mnozí z těch Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš udělal, uvěřili v něho. 46 Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš udělal. 47 Velekněží a farizeové tedy shromáždili veleradu a říkali: “Co uděláme? Vždyť tento člověk dělá mnoho zázraků! 48 Jestli ho tak necháme, všichni v něho uvěří a přijdou Římané a vezmou [nám] naše místo i národ!” 49 Avšak jeden z nich, Kaifáš, který byl toho roku nejvyšším knězem, jim řekl: “Vy nic nevíte! 50 Ani nepomyslíte, že je pro nás prospěšné, aby jeden člověk zemřel za lid a ne [aby] celý tento národ zahynul.” 51 To však neřekl sám od sebe, ale protože byl toho roku nejvyšším knězem, prorokoval, že Ježíš má zemřít za tento národ. 52 A nejen za tento národ, ale také aby shromáždil rozptýlené Boží děti v jedno. 53 Od toho dne tedy byli dohodnuti, že ho zabijí. 54 Ježíš proto už nechodil mezi Židy veřejně, ale odešel odtud do kraje blízko pouště, do města jménem Efraim, a tam pobýval se svými učedníky. 55 A byla blízko židovská Veliká noc. Mnozí z toho kraje tedy před Velikou nocí putovali vzhůru do Jeruzaléma, aby se očistili. 56 Hledali tedy Ježíše; a když stáli v chrámu, povídali si mezi sebou: “Co myslíte? Že by nepřišel na svátek?” 57 Velekněží i farizeové však vydali nařízení, že pokud by se někdo dozvěděl, kde je, má [to] oznámit, aby ho mohli zajmout.