1 Léta pak druhého kralování Nabuchodonozora mìl Nabuchodonozor sen, a dìsil se duch jeho, až se tudy i ze sna protrhl. 2 I rozkázal král svolati mudrce, a hvìzdáøe i kouzedlníky a Kaldejské, aby oznámili králi sen jeho. Kteøížto pøišli, a postavili se pøed králem. 3 Tedy øekl jim král: Mìl jsem sen, a pøedìsil se duch mùj, tak že nevím, jaký to byl sen. 4 I mluvili Kaldejští králi Syrsky: Králi, na vìky buï živ. Povìz sen služebníkùm svým, a oznámímeꜜ výklad. 5 Odpovìdìl král a øekl Kaldejským: Ten sen mi již z pamìti vyšel. Neoznámíte-li mi snu i výkladu jeho, na kusy rozsekáni budete, a domové vaši v záchody obráceni budou. 6 Pakli mi sen i výklad jeho oznámíte, daru, odplaty a slávy veliké dùjdete ode mne. A protož sen i výklad jeho mi oznamte. 7 Odpovìdìli po druhé a øekli: Nechaꜜ král sen poví služebníkùm svým, a výklad jeho oznámíme. 8 Odpovìdìl král a øekl: Jistotnì rozumím tomu, že naschvál odtahujete, vidouce, že mi vyšel z pamìti ten sen. 9 Neoznámíte-li mi toho snu, jistý jest ten úsudek o vás. Nebo øeè lživou a chytrou smyslili jste sobì, abyste mluvili pøede mnou, ažby se èas promìnil. A protož sen mi povìzte, a zvím, budete-li mi moci i výklad jeho oznámiti. 10 Odpovìdìli Kaldejští králi a øekli: Není èlovìka na zemi, kterýž by tu vìc králi oznámiti mohl. Nadto žádný král, kníže neb potentát takové vìci se nedoptával na žádném mudrci a hvìzdáøi aneb Kaldeovi. 11 Nebo ta vìc, na niž se král ptá, nesnadná jest, a není jiného, kdo by ji oznámiti mohl králi, kromì bohù, kteøíž bydlení s lidmi nemají. 12 Z té pøíèiný rozlítil se král a rozhnìval velmi, a pøikázal, aby zhubili všecky mudrce Babylonské. 13 A když vyšel ortel, a mudrci mordováni byli, hledali i Daniele a tovaryšù jeho, aby zmordováni byli. 14 Tedy Daniel odpovìdìl moudøe a opatrnì Ariochovi, hejtmanu nad žoldnéøi královskými, kterýž vyšel, aby mordoval mudrce Babylonské. 15 A odpovídaje, øekl Ariochovi, hejtmanu královskému: Proè ta výpovìd náhle vyšla od krále? I oznámil tu vìc Arioch Danielovi. 16 Proèež Daniel všed, prosil krále, aby jemu prodlel èasu k oznámení výkladu toho králi. 17 A odšed Daniel do domu svého, oznámil tu vìc Chananiášovi, Mizaelovi a Azariášovi, tovaryšùm svým, 18 Aby se za milosrdenství modlili Bohu nebeskému pøíèinou té vìci tajné, a nebyli zahubeni Daniel a tovaryši jeho s pozùstalými mudrci Babylonskými. 19 I zjevena jest Danielovi u vidìní noèním ta vìc tajná. Proèež Daniel dobroøeèil Bohu nebeskému. 20 Mluvil pak Daniel a øekl: Buï jméno Boží požehnáno od vìkù až na vìky, nebo moudrost a síla jeho jest. 21 A on promìòuje èasy i chvíle; ssazuje krále, i ustanovuje krále; dává moudrost moudrým a umìní majícím rozum. 22 On zjevuje vìci hluboké a skryté; zná to, což jest v temnostech, a svìtlo s ním pøebývá. 23 Ó Bože otcù mých, tìꜜ oslavuji a chválím, že jsi mne moudrostí a silou obdaøil, ovšem nyní, že jsi mi oznámil to, èehož jsme žádali od tebe; nebo vìc královu oznámil jsi nám. 24 A protož Daniel všel k Ariochovi, kteréhož ustanovil král, aby zhubil mudrce Babylonské. A pøišed, takto øekl jemu: Mudrcù Babylonských nezahlazuj; uveï mne pøed krále a výklad ten oznámím. 25 Tedy Arioch s chvátáním uvedl Daniele pøed krále, a takto øekl jemu: Našel jsem muže z zajatých synù Judských, kterýž výklad ten králi oznámí. 26 Odpovìdìl král a øekl Danielovi, jehož jméno bylo Baltazar: Budeš-liž ty mi moci oznámiti sen, kterýž jsem vidìl, i výklad jeho? 27 Odpovìdìl Daniel králi a øekl: Té vìci tajné, na niž se král doptává, nikoli nemohou mudrci, hvìzdáøi, vìšꜜci a hadaèi králi oznámiti. 28 Ale však jest Bùh na nebi, kterýž zjevuje tajné vìci, a on ukázal králi Nabuchodonozorovi, co se díti bude v potomních dnech. Sen tvùj, a což jsi ty vidìl na ložci svém, toto jest: 29 Tobì, ó králi, na mysl pøicházelo na ložci tvém, co bude potom, a ten, kterýž zjevuje tajné vìci, ukázalꜜ to, což budoucího jest. 30 Strany pak mne, ne skrze moudrost, kteráž by pøi mnì byla nade všecky lidi, ta vìc tajná mnì zjevena jest, ale skrze modlitbu, aby ten výklad králi oznámen byl, a ty myšlení srdce svého abys zvìdìl. 31 Ty králi, vidìl jsi, a aj, obraz nìjaký veliký, (obraz ten byl znamenitý a blesk jeho náramný), stál naproti tobì, kterýž na pohledìní byl hrozný. 32 Toho obrazu hlava byla z zlata výborného, prsy jeho a ramena jeho z støíbra, a bøicho jeho i bedra jeho z mìdi, 33 Hnátové jeho z železa, nohy jeho z èástky z železa a z èástky z hliny. 34 Hledìls na to, až se utrhl kámen, kterýž nebýval v rukou, a udeøil obraz ten v nohy jeho železné a hlinìné, a potøel je. 35 A tak potøíno jest spolu železo, hlina, mìï, støíbro i zlato, a bylo to všecko jako plevy z placu letního, a zanesl to vítr, tak že místa jejich není nalezeno. Kámen pak ten, kterýž udeøil v obraz, uèinìn jest horou velikou, a naplnil všecku zemi. 36 Toꜜ jest ten sen. Výklad jeho také povíme králi: 37 Ty králi, jsi král králù; nebo Bùh nebeský dal tobì království, moc a sílu i slávu. 38 A všeliké místo, na nìmž pøebývají synové lidští, zvìø polní i ptactvo nebeské dal v ruku tvou, a pánem tì ustavil nade všemi tìmi vìcmi. Ty jsi ta hlava zlatá. 39 Ale po tobì povstane království jiné, nižší než tvé, a jiné království tøetí mìdìné, kteréž panovati bude po vší zemi. 40 Království pak ètvrté bude tvrdé jako železo. Nebo jakož železo drobí a zemdlévá všecko, tak, pravím, jako železo, kteréž potírá všecko, i ono potøe a potøíská všecko. 41 Že jsi pak vidìl nohy a prsty z èástky z hliny hrnèíøské a z èástky z železa, království rozdílné znamená, v nìmž bude nìco mocnosti železa, tak jakž jsi vidìl železo smíšené s hlinou nièemnou. 42 Ale prstové noh z èástky z železa a z èástky z hliny znamenají království z èástky mocné a z èástky ku potøení snadné. 43 A že jsi vidìl železo smíšené s hlinou nièemnou, ukazuje, že se pøízniti budou vespolek lidé, a však nebude se pøídržeti jeden druhého, tak jako železo nedrží se z hlinou. 44 Za dnù pak tìch králù vzbudí Bùh nebeský království, kteréž na vìky nebude zkaženo, a království to na žádného jiného nespadne, ale ono potøe a konec uèiní všechnìm tìm královstvím, samo pak státi bude na vìky, 45 Tak jakž jsi vidìl, že se s hory utrhl kámen, kterýž nebýval v rukou, a potøel železo, mìï, hlinu, støíbro a zlato. Bùh veliký oznámil králi, co býti má potom, a pravý jest sen ten i vìrný výklad jeho. 46 Tedy král Nabuchodonozor padl na tváø svou, a poklonil se Danielovi, a rozkázal, aby obìti a vùnì libé obìtovali jemu. 47 A odpovídaje král Danielovi, øekl: V pravdì že Bùh váš jest Bùh bohù a Pán králù, kterýž zjevuje skryté vìci, ponìvadž jsi mohl vyjeviti tajnou vìc tuto. 48 Tedy král zvelebil Daniele, a dary veliké a mnohé dal jemu, a pánem ho uèinil nade vší krajinou Babylonskou, a knížetem nad vývodami, a nade všemi mudrci Babylonskými. 49 Daniel pak vyžádal na králi, aby pøedstavil krajinì Babylonské Sidracha, Mizacha a Abdenágo. Ale Daniel býval v bránì královské.