1 Potom Nabuchodonozor král udìlav obraz zlatý, jehož výška byla šedesáti loket, šíøka pak šesti loket, postavil jej na poli Dura v krajinì Babylonské. 2 I poslal Nabuchodonozor král, aby shromáždili knížata, vývody a vùdce, starší, správce nad poklady, v právích zbìhlé, úøedníky a všecky, kteøíž panovali nad krajinami, aby pøišli ku posvìcování obrazu, kterýž postavil Nabuchodonozor král. 3 Tedy shromáždili se knížata, vývodové a vùdcové, starší, správcové nad poklady, v právích zbìhlí, úøedníci a všickni, kteøíž panovali nad krajinami ku posvìcování obrazu toho, kterýž postavil Nabuchodonozor král, a stáli pøed obrazem, kterýž postavil Nabuchodonozor. 4 Biøic pak volal ze vší síly: Vám se to praví lidem, národùm a jazykùm, 5 Jakž uslyšíte zvuk trouby, píšꜜalky, citary, huslí, loutny, zpívání a všelijaké muziky, padnìte a klanìjte se obrazu zlatému, kterýž postavil Nabuchodonozor král. 6 Kdož by pak nepadl a neklanìl se, té hodiny uvržen bude do prostøed peci ohnivé rozpálené. 7 A protož hned, jakž uslyšeli všickni lidé zvuk trouby, píšꜜalky, citary, huslí, loutny a všelijaké muziky, padli všickni lidé, národové a jazykové, klanìjíce se obrazu zlatému, kterýž postavil Nabuchodonozor král. 8 A hned téhož èasu pøistoupili muži Kaldejští, a s køikem žalovali na Židy, 9 A mluvíce, øekli Nabuchodonozorovi králi: Králi, na vìky buï živ. 10 Ty králi, vynesls výpovìd, aby každý èlovìk, kterýž by slyšel zvuk trouby, píšꜜalky, citary, huslí, loutny, zpívání a všelijaké muziky, padl a klanìl se obrazu zlatému, 11 A kdož by nepadl a neklanìl se, aby uvržen byl do prostøed peci ohnivé rozpálené. 12 Našli se pak nìkteøí Židé, kteréž jsi pøedstavil krajinì Babylonské, totiž Sidrach, Mizach a Abdenágo, kteøížto muži nedbali na tvé, ó králi, naøízení. Bohù tvých nectí, a obrazu zlatému, kterýž jsi postavil, se neklanìjí. 13 Tedy Naduchodonozor v hnìvì a v prchlivosti rozkázal pøivésti Sidracha, Mizacha a Abdenágo. I pøivedeni jsou muži ti pøed krále. 14 I mluvil Nabuchodonozor a øekl jim: Zoumyslnì-li, Sidrachu, Mizachu a Abdenágo, bohù mých nectíte, a obrazu zlatému, kterýž jsem postavil, se neklaníte? 15 Protož nyní, jste-liž hotovi, abyste hned, jakž uslyšíte zvuk trouby, píšꜜalky, citary, huslí, loutny, zpívání a všelijaké muziky, padli a klanìli se obrazu tomu, kterýž jsem uèinil? Pakli se klanìti nebudete, té hodiny uvrženi budete do prostøed peci ohnivé rozpálené, a který jest ten Bùh, ješto by vás vytrhl z ruky mé? 16 Odpovìdìli Sidrach, Mizach a Abdenágo, a øekli králi: My se nestaráme o to, ó Nabuchodonozoøe, co bychom mìli odpovìdíti tobì. 17 Nebo aj, buïto že Bùh, jehož my ctíme, (kterýž mocen jest vytrhnouti nás z peci ohnivé rozpálené, a tak z ruky tvé, ó králi), vytrhne nás. 18 Buï že nevytrhne, známo buï tobì, ó králi, žeꜜ bohù tvých ctíti a obrazu zlatému, kterýž jsi postavil, klanìti se nebudeme. 19 Tedy Nabuchodonozor naplnìn jsa prchlivostí, tak že oblíèej tváøi jeho se promìnil proti Sidrachovi, Mizachovi a Abdenágovi, a odpovídaje, rozkázal rozpáliti pec sedmkrát více, než obyèej mìli ji rozpalovati. 20 A mužùm silným, kteøíž byli mezi rytíøi jeho, rozkázal, aby svížíce Sidracha, Mizacha a Abdenágo, uvrhli do peci ohnivé rozpálené. 21 Tedy svázali muže ty v pláštích jejich, v košilkách jejich, i v kloboucích jejich a v odìvu jejich, a uvrhli je do prostøed peci ohnivé rozpálené. 22 Že pak rozkaz královský náhlý byl, a pec velmi rozpálená, z té pøíèiny muže ty, kteøíž uvrhli Sidracha, Mizacha a Abdenágo, zadusil plamen ohnì. 23 Ale ti tøi muži, Sidrach, Mizach a Abdenágo, padli do prostøed peci ohnivé rozpálené svázaní. 24 Tedy Nabuchodonozor král zdìsil se, a vstal s chvátáním, a promluviv, øekl hejtmanùm svým: Zdaliž jsme neuvrhli tøí mužù do prostøed peci svázaných? Odpovìdìli a øekli králi: Pravda jest, králi. 25 On pak odpovídaje, øekl: Aj, vidím ètyøi muže rozvázané, procházející se u prostøed ohnì, a není žádného porušení pøi nich, a ètvrtý na pohledìní podobný jest synu Božímu. 26 A pøistoupiv Nabuchodonozor k èelisti peci ohnivé rozpálené, mluvil a øekl: Sidrachu, Mizachu a Abdenágo, služebníci Boha nejvyššího, vyjdìte a poïte sem. I vyšli Sidrach, Mizach a Abdenágo z prostøedku ohnì. 27 Shromáždivše se pak knížata, vývodové a vùdcové a hejtmané královští, hledìli na ty muže, an žádné moci nemìl oheò pøi tìlích jejich, ani vlas hlavy jejich nepøiškvrkl, ani plášꜜové jejich se nezmìnili, aniž co ohnìm páchli. 28 I mluvil Nabuchodonozor a øekl: Požehnaný Bùh jejich, totiž Sidrachùv, Mizachùv a Abdenágùv, kterýž poslal andìla svého, a vytrhl služebníky své, kteøíž doufali v nìho, až i rozkazu královského neuposlechli, ale tìla svá vydali, aby nesloužili a neklanìli se žádnému bohu, kromì Bohu svému. 29 A protož toto já pøikazuji, aby každý ze všelikého lidu, národu a jazyku, kdož by koli co rouhavého øekl proti Bohu Sidrachovu, Mizachovu a Abdenágovu, na kusy rozsekán byl, a dùm jeho v záchod obrácen, proto že není Boha jiného, kterýž by mohl vytrhovati, jako tento. 30 Tedy zvelebil zase král Sidracha, Mizacha a Abdenága v krajinì Babylonské. 31 Nabuchodonozor král všechnìm lidem, národùm i jazykùm, kteøíž bydlí na vší zemi: Pokoj váš rozmnožen buï. 32 Znamení a divy, kteréž uèinil pøi mnì Bùh nejvyšší, vidìlo mi se za slušné, abych vypravoval. 33 Znamení jeho jak veliká jsou, a divové jeho jak mocní jsou, království jeho království vìèné, a panování jeho od národu do pronárodu.