1 Já Nabuchodonozor, užívaje pokoje v domì svém, a kveta na palácu svém, 2 Mìl jsem sen, kterýž mne zhrozil, a myšlení na ložci svém, a to, což jsem vidìl, znepokojilo mne. 3 A protož vyšla ode mne ta výpovìd, aby uvedeni byli pøede mne mudrci Babylonští, kteøíž by mi výklad toho snu oznámili. 4 Tedy pøedstoupili mudrci, hvìzdáøi, Kaldejští a hadaèi. I povìdìl jsem jim sen, a však výkladu jeho nemohli mi oznámiti. 5 Až naposledy pøedstoupil pøede mne Daniel, jehož jméno Baltazar, podlé jména boha mého, a v nìmž jest duch bohù svatých. Jemuž jsem oznámil sen: 6 Baltazaøe, kníže mudrcù, já vím, že duch bohù svatých jest v tobì, a nic tajného není tobì nesnadného. Vidìní snu mého, kterýž jsem mìl, i výklad jeho oznam. 7 U vidìní pak, kteréž jsem vidìl na ložci svém, vidìl jsem, a aj, strom u prostøed zemì, jehož vysokost byla veliká. 8 Veliký byl strom ten a mocný, a výsost jeho dosahovala až k nebi, a patrný byl až do konèin vší zemì. 9 Lístí jeho bylo pìkné, a ovoce jeho hojné, všechnìm za pokrm, pod stínem pak jeho byla zvìø polní, a na ratolestech jeho bydlili ptáci nebeští, a z nìho potravu mìl všeliký živoèich. 10 Vidìl jsem také u vidìních svých na ložci svém, a aj, hlásný a svatý s nebe sstoupiv, 11 Volal ze vší síly, a tak pravil: Podetnìte strom ten, a osekejte ratolesti jeho, a otlucte lístí jeho, a rozmecte ovoce jeho; nechaꜜ se vzdálí zvìø od nìho, a ptáci z ratolestí jeho. 12 A však kmene koøenù jeho v zemi zanechejte, a v poutech železných a ocelivých na trávì polní, aby rosou nebeskou smáèín byl, a díl jeho s zvìøí v bylinì zemské. 13 Srdce jeho od lidského aꜜ jest rozdílné, a srdce zvíøecí nechꜜ jest dáno jemu, ažby sedm let vyplnilo se pøi nìm. 14 Usouzení hlásných a øeè žádosti svatých stane se, ažby k tomu pøišlo, aby poznali lidé, že Nejvyšší panuje nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je, a toho, kterýž jest ponížený mezi lidmi, ustanovuje nad ním. 15 Tento sen vidìl jsem já Nabuchodonozor král, ty pak, Baltazaøe, oznam výklad jeho. Nebo všickni mudrci v království mém nemohli mi výkladu oznámiti, ale ty mùžeš, proto že duch bohù svatých jest v tobì. 16 Tedy Daniel, jemuž jméno Baltazar, pøedìšený stál za jednu hodinu, a myšlení jeho strašila ho. A odpovìdìv král, øekl: Baltazaøe, sen ani výklad jeho nechꜜ nestraší tebe. Odpovìdìl Baltazar a øekl: Pane mùj, sen tento pøiï na ty, kteøíž tì v nenávisti mají, a výklad jeho na tvé nepøátely. 17 Strom ten, kterýž jsi vidìl, veliký a mocný, jehož výsost dosahovala až k nebi, a kterýž patrný byl po vší zemi. 18 A lístí jeho pìkné, a ovoce jeho hojné, a z nìhož všickni pokrm mìli, pod nímž byla zvìø polní, a na ratolestech jeho bydlili ptáci nebeští, 19 Ty jsi ten, ó králi, kterýž jsi rozšíøil se a zmocnil, a velikost tvá vzrostla a vznesla se až k nebi, a panování tvé až do konce zemì. 20 Že pak vidìl král hlásného a svatého sstupujícího s nebe, kterýž øekl: Podetnìte strom ten a zkazte jej, a však kmene koøenù jeho v zemi zanechejte, a v okovách železných a ocelivých aꜜ jest na trávì polní, aby rosou nebeskou smáèín byl, a s zvìøí polní díl jeho, ažby sedm let vyplnilo se pøi nìm: 21 Tenꜜ jest výklad, ó králi, a ortel Nejvyššího, kterýž vyšel na pána mého krále. 22 Nebo zaženou tì lidé od sebe, a s zvìøí polní bude bydlení tvé, a bylinu jako volùm tobì jísti dávati budou, a rosou nebeskou smáèín budeš, až se vyplní sedm let pøi tobì, dokudž bys nepoznal, že panuje Nejvyšší nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je. 23 Že pak øekli, aby zanechán byl kmen koøenù toho stromu, království tvé tobì zùstane, jakž jen poznáš, že nebesa panují. 24 Protož ó králi, pøijmi radu mou, a høíchy své spravedlností pøetrhuj, a nepravosti své milostivostí k ssouženým, zdaby prodloužen byl pokoj tvùj. 25 Všecko to pøišlo na krále Nabuchodonozora. 26 Nebo po dokonání dvanácti mìsícù, procházeje se po palácu královském v Babylonì, 27 Mluvil král a øekl: Zdaliž toto není ten Babylon veliký, kterýž jsem já vystavìl mocí síly své, aby byl stolicí království k ozdobì slávy mé? 28 Ještì ta øeè byla v ústech krále, a aj, hlas s nebe pøišel: Tobìꜜ se praví, Nabuchodonozoøe králi, že království odešlo od tebe, 29 Nýbrž tì lidé i z sebe vyvrhou, a s zvìøí polní bydliti budeš. Bylinu jako volùm tobì jísti dávati budou, ažby sedm let vyplnilo se pøi tobì, dokudž bys nepoznal, že panuje Nejvyšší nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je. 30 V touž hodinu øeè ta naplnila se pøi Nabuchodonozorovi. Nebo z spolku lidí vyvržen byl, a bylinu jako vùl jedl, a rosou nebeskou tìlo jeho smáèíno bylo, až na nìm vlasy zrostly jako peøí orlièí, a nehty jeho jako pazoury ptaèí. 31 Pøi skonání pak tìch dnù já Nabuchodonozor pozdvihl jsem oèí svých k nebi, a rozum mùj ke mnì se zase navrátil. I dobroøeèil jsem Nejvyššímu, a živého na vìky chválil jsem a oslavoval; nebo panování jeho jest panování vìèné, a království jeho od národu do pronárodu. 32 A všickni obyvatelé zemì jako za nic poèteni jsou, a podlé vùle své èiní mezi vojskem nebeským i obyvateli zemì, aniž jest kdo, ješto by mu pøes ruku dáti mohl, a øíci jemu: Co to dìláš? 33 Téhož èasu rozum mùj navrátil se ke mnì, a k slávì království mého ozdoba má, i dùstojnost má navrátila se ke mnì; nadto i hejtmané moji a knížata má hledali mne, a zmocnìn jsem v království svém, a velebnost vìtší jest mi pøidána. 34 Nyní tedy já Nabuchodonozor chválím, vyvyšuji a oslavuji krále nebeského, jehož všickni skutkové jsou pravda, a stezky jeho soud, a kterýž chodící v pýše mùže snižovati.