1 Líbilo se pak Dariovi, aby ustanovil nad královstvím úøedníkù sto a dvadceti, kteøíž by byli po všem království. 2 Nad tìmi pak hejtmany tøi, z nichžto Daniel pøední byl, kterýmž by úøedníci onino vydávali poèet, aby se králi škoda nedála. 3 Tedy Daniel pøevyšoval ty hejtmany a úøedníky, proto že duch znamenitìjší v nìm byl. Proèež král myslil ustanoviti jej nade vším královstvím. 4 Tedy hejtmané a úøedníci hledali pøíèiny proti Danielovi s strany království, a však žádné pøíèiny ani vady nemohli najíti; nebo vìrný byl, aniž jaký omyl neb vada nalézala se pøi nìm. 5 Protož muži ti øekli: Nenajdeme proti Danielovi tomuto žádné pøíèiny, jediné leè bychom našli nìco proti nìmu s strany zákona Boha jeho. 6 Tedy hejtmané a úøedníci ti shromáždivše se k králi, takto mluvili k nìmu: Darie králi, na vìky buï živ. 7 Uradili se všickni hejtmané království, vývodové, úøedníci, správcové a vùdcové, abys ustanovil naøízení královské, a utvrdil zápovìd: Kdož by koli vložil žádost na kteréhokoli boha neb èlovìka do tøidcíti dnù, kromì na tebe, králi, aby uvržen byl do jámy lvové. 8 Nyní tedy, ó králi, potvrï zápovìdi této, a vydej mandát, kterýž by nemohl zmìnìn býti podlé práva Médského a Perského, kteréž jest nepromìnitelné. 9 Proèež král Darius vydal mandát a zápovìd. 10 Daniel pak, když se dovìdìl, že jest vydán mandát, všel do domu svého, kdež otevøená byla okna v pokoji jeho proti Jeruzalému, a tøikrát za den klekal na kolena svá, a modlíval se a vyznával se Bohu svému, tak jakož prvé to èiníval. 11 Tedy muži ti shromáždivše se a nalezše Daniele, an se modlí a pokornì prosí Boha svého, 12 Tedy pøistoupili a mluvili k králi o zápovìdi královské: Zdaliž jsi nevydal mandátu, aby každý èlovìk, kdož by koli nìèeho žádal od kterého boha neb èlovìka až do tøidcíti dnù, kromì od tebe, králi, uvržen byl do jámy lvové? Odpovìdìv král, øekl: Pravéꜜ jest slovo to, podlé práva Médského a Perského, kteréž jest nepromìnitelné. 13 Tedy odpovídajíce, øekli králi: Daniel ten, kterýž jest z zajatých synù Judských, nechtìl dbáti na tvé, ó králi, naøízení, ani na mandát tvùj, kterýž jsi vydal, ale tøikrát za den modlívá se modlitbou svou. 14 Tedy král, jakž uslyšel tu øeè, velmi se zarmoutil nad tím, a uložil král v mysli své vysvoboditi Daniele, a až do západu slunce usiloval ho vytrhnouti. 15 Ale muži ti shromáždivše se k králi, mluvili jemu: Vìz, králi, že jest takové právo u Médských a Perských, aby každá výpovìd a naøízení, kteréž by král ustanovil, nepromìnitelné bylo. 16 I øekl král, aby pøivedli Daniele, a uvrhli jej do jámy lvové. Mluvil pak král a øekl Danielovi: Bùh tvùj, kterémuž sloužíš ustaviènì, on vysvobodí tebe. 17 A pøinesen jest kámen jeden, a položen na díru té jámy, a zapeèetil ji král prstenem svým a prsteny knížat svých, aby nebyl zmìnìn ortel pøi Danielovi. 18 I odšel král na palác svùj, a šel ležeti, nic nejeda, a nièímž se obveseliti nedal, tak že i sen jeho vzdálen byl od nìho. 19 Tedy král hned ráno vstav na úsvitì, s chvátáním šel k jámì lvové. 20 A jakž se pøiblížil k jámì, hlasem žalostným zavolal na Daniele, a promluviv král, øekl Danielovi: Danieli, služebníèe Boha živého, Bùh tvùj, kterémuž ty sloužíš ustaviènì, mohl-liž tì vysvoboditi od lvù? 21 Tedy Daniel mluvil s králem, øka: Králi, na vìky buï živ. 22 Bùh mùj poslal andìla svého, kterýž zavøel ústa lvù, aby mi neuškodili; nebo pøed ním nevina nalezena jest pøi mnì, nýbrž ani proti tobì, králi, nic zlého jsem neuèinil. 23 Tedy král velmi se z toho zradoval, a rozkázal Daniele vytáhnouti z jámy. I vytažen byl Daniel z jámy, a žádného úrazu není nalezeno na nìm; nebo vìøil v Boha svého. 24 I rozkázal král, aby pøivedeni byli muži ti, kteøíž osoèili Daniele, a uvrženi jsou do jámy lvové, oni i synové jejich i ženy jejich, a prvé než dopadli dna té jámy, zmocnili se jich lvové, a všecky kosti jejich zetøeli. 25 Tedy Darius král napsal všechnìm lidem, národùm a jazykùm, kteøíž bydlili po vší zemi: Pokoj váš rozmnožen buï. 26 Ode mne vyšlo naøízení toto, aby na všem panství království mého tøásli a báli se pøed Bohem Danielovým; nebo on jest Bùh živý a zùstávající na vìky, a království jeho nebude zrušeno, ani panování jeho až do konce. 27 Vysvobozuje a vytrhuje, a èiní znamení a divy na nebi i na zemi, kterýž vysvobodil Daniele z moci lvù. 28 Danielovi pak šꜜastnì se vedlo v království Dariovu, a v království Cýra Perského.