1 Léta prvního Daria syna Asverova z semene Médského, kteréhož uèinìn jest králem v království Kaldejském, 2 Léta prvního kralování jeho já Daniel porozumìl jsem z knih poètu let, o nichž se stalo slovo Hospodinovo k Jeremiášovi proroku, že se vyplní zpuštìní Jeruzaléma sedmdesátého léta. 3 A obrátil jsem tváø svou ku Pánu Bohu, hledaje ho modlitbou a pokornými prosbami, v postu, v žíni a popele. 4 I modlil jsem se Hospodinu Bohu svému, a vyznávaje se, øekl jsem: Prosím, Pane Bože silný, veliký a všeliké cti hodný, ostøíhající smlouvy a dobrotivosti k tìm, kteøíž tì milují, a ostøíhají pøikázaní tvých. 5 Zhøešiliꜜ jsme a pøevrácenì jsme èinili, bezbožnost jsme páchali, a protivili jsme se, a odvrátili od pøikázaní tvých a soudù tvých. 6 Aniž jsme poslouchali služebníkù tvých prorokù, kteøíž mluvívali ve jménu tvém králùm našim, knížatùm našim a otcùm našim, i všemu lidu zemì. 7 Tobìꜜ, ó Pane, pøísluší spravedlnost, nám pak zahanbení tváøi, jakž se to dìje nyní mužùm Judským a obyvatelùm Jeruzalémským, a všechnìm Izraelským, blízkým i dalekým, ve všech zemích, kamž jsi je zahnal pro pøestoupení jejich, jímž pøestupovali proti tobì. 8 Námꜜ, ó Hospodine, sluší zahanbení tváøi, králùm našim, knížatùm našim a otcùm našim, neboꜜ jsme zhøešili proti tobì, 9 Pánu Bohu pak našemu milosrdenství a slitování, ponìvadž jsme se protivili jemu, 10 A neposlouchali jsme hlasu Hospodina Boha našeho, abychom chodili v nauèeních jeho, kteréž pøedkládal pøed oèi naše skrze služebníky své proroky. 11 Nýbrž všickni Izraelští pøestoupili zákon tvùj a odvrátili se, aby neposlouchali hlasu tvého; protož vylito jest na nás to prokletí a klatba, kteráž jest zapsána v zákonì Mojžíše služebníka Božího, nebo jsme zhøešili proti nìmu. 12 Proèež splnil slovo své, kteréž mluvil proti nám a proti soudcùm našim, kteøíž nás soudili, a uvedl na nás toto zlé veliké, jehož se nestalo pode vším nebem, jakéž se stalo v Jeruzalémì. 13 Tak jakž zapsáno jest v zákonì Mojžíšovì, všecko to zlé pøišlo na nás, a však ani tak jsme se nekoøili pøed tváøí hnìvivou Hospodina Boha našeho, abychom se odvrátili od nepravostí svých, a šetøili pravdy jeho. 14 Protož neobmeškal Hospodin s tím zlým, ale uvedl je na nás; nebo spravedlivý jest Hospodin Bùh náš ve všech skutcích svých, kteréž èiní, jehož hlasu poslušni jsme nebyli. 15 Nyní však, ó Pane Bože náš, kterýž jsi vyvedl lid svùj z zemì Egyptské rukou silnou, a zpùsobils sobì jméno, jakéž jest dnešního dne, zhøešili jsme, bezbožnì jsme èinili. 16 Ó Pane, podlé vší tvé dobrotivosti nechꜜ se, prosím, odvrátí hnìv tvùj a prchlivost tvá od mìsta tvého Jeruzaléma, hory svatosti tvé; nebo pro høíchy naše a pro nepravosti otcù našich Jeruzalém a lid tvùj v pohanìní jest u všech, kteøíž jsou vùkol nás. 17 Nyní tedy, ó Bože náš, vyslyš modlitbu služebníka svého, a pokorné prosby jeho, a zasvìꜜ tváø svou nad svatyní svou spuštìnou, pro Pána. 18 Nakloò, Bože mùj, ucha svého a slyš, otevøi oèi své a viz zpuštìní naše i mìsta, kteréž jest nazváno od jména tvého; nebo ne pro nìjaké naše spravedlnosti padajíce, pokornì prosíme tebe, ale pro milosrdenství tvá mnohá. 19 Vyslyšiž, ó Pane, Pane, odpusꜜ, Pane, pozoruj a uèiò; neprodlévejž pro sebe samého, mùj Bože, nebo od jména tvého nazváno jest mìsto toto i lid tvùj. 20 Ještì jsem mluvil a modlil se, a vyznával høích svùj i høích lidu svého Izraelského, a padna, pokornì jsem se modlil pøed tváøí Hospodina Boha svého, za horu svatosti Boha svého, 21 Ještì, pravím, mluvil jsem pøi modlitbì, a muž ten Gabriel, kteréhož jsem vidìl v tom vidìní na poèátku, rychle pøiletìv, dotekl se mne v èas obìti veèerní. 22 A slouže mi k srozumìní, mluvil se mnou a øekl: Danieli, nyní jsem vyšel, abych tì nauèil vyrozumívati tajemstvím. 23 Pøi poèátku pokorných proseb tvých vyšlo slovo, a já jsem pøišel, aꜜbych je oznámil, nebo jsi velmi milý; proèež pozoruj slova toho, a rozumìj vidìní tomu. 24 Sedmdesáte téhodnù odeèteno jest lidu tvému a mìstu svatému tvému k zabránìní pøevrácenosti a k zapeèetìní høíchù, i vyèištìní nepravosti a k pøivedení spravedlnosti vìèné, a k zapeèetìní vidìní i proroctví, a ku pomazání Svatého svatých. 25 Vìziž tedy a rozumìj, že od vyjití výpovìdi o navrácení a o vystavení Jeruzaléma až do Mesiáše vývody bude téhodnù sedm, potom téhodnù šedesáte dva, když již zase vzdìlána bude ulice a pøíkopa, a ti èasové budou pøenesnadní. 26 Po téhodnech pak tìch šedesáti a dvou zabit bude Mesiáš, však jemu to nic neuškodí; nýbrž to mìsto i tu svatyni zkazí, i lid ten svùj budoucí, tak že skonèení jeho bude hrozné, ano i do vykonání boje bude boj stálý všelijak do vyplénìní. 27 Utvrdí však smlouvu mnohým v téhodni posledním, u prostøed pak toho téhodne uèiní konec obìti zápalné i obìti suché; a skrze vojsko ohavné, až do posledního a uloženého poplénìní hubící, na poplénìné vylito bude zpuštìní.