1 Léta tøetího Cýra krále Perského, zjeveno bylo slovo Danielovi, kterýž sloul jménem Baltazar, a pravé bylo slovo to, i uložený èas dlouhý, a rozum toho slova i smysl zjeven jemu u vidìní. 2 V tìch dnech já Daniel kvílil jsem za tøi téhodny dnù. 3 Pokrmu pochotného jsem nejedl, ani maso ani víno nevešlo do úst mých, aniž jsem se mastí mazal, až se vyplnili dnové tøí téhodnù. 4 Dne pak dvadcátého ètvrtého mìsíce prvního, když jsem byl na bøehu øeky veliké, to jest Hiddekel. 5 Pozdvih oèí svých, vidìl jsem, a aj, muž jeden odìný v roucho lnìné, a bedra jeho pøepásaná byla zlatem ryzím z Ufaz. 6 Tìlo pak jeho jako tarsis, a oblíèej jeho na pohledìní jako blesk, a oèi jeho podobné pochodním hoøícím, a ramena jeho i nohy jeho na pohledìní jako mìï vypulerovaná, a zvuk slov jeho podobný zvuku množství. 7 Vidìl jsem pak já Daniel sám vidìní to, ale muži ti, kteøíž se mnou byli, nevidìli toho vidìní, než hrùza veliká pøipadla na nì, až i utekli, aby se skryli. 8 Proèež já zùstal jsem sám, a vidìl jsem vidìní to veliké, ale nezùstalo i ve mnì síly, a krása má zmìnila se, a porušila na mnì, aniž jsem mohl zadržeti síly. 9 Tedy slyšel jsem zvuk slov jeho, a uslyšav zvuk slov jeho, usnul jsem tvrdì na tváøi své, na tváøi své na zemi. 10 V tom aj, ruka dotkla se mne, a pozdvihla mne na kolena má a na dlanì rukou mých. 11 I øekl mi: Danieli, muži velmi milý, pozoruj slov, kteráž já mluviti budu tobì, a stùj na místì svém, nebo nyní poslán jsem k tobì. A když promluvil ke mnì slovo to, stál jsem, tøesa se. 12 Proèež øekl mi: Nebojž se, Danieli; nebo od prvního dne, jakž jsi pøiložil srdce své, abys rozumìl, a trápil se pøed Bohem svým, vyslyšána jsou slova tvá, a já pøišel jsem pøíèinou slov tvých. 13 Ale kníže království Perského postavovalo se proti mnì za jedenmecítma dnù, až aj, Michal, jeden pøední z knížat, pøišel mi na pomoc; protož jsem já zùstával tam pøi králích Perských. 14 Již pak pøišel jsem, aꜜbych oznámil, co potkati má lid tvùj v potomních dnech; nebo ještì vidìní bude o tìch dnech. 15 A když mluvil ke mnì ta slova, sklopiv tváø svou k zemi, onìmìl jsem. 16 A aj, jako podobnost èlovìka dotkla se rtù mých, a otevøev ústa svá, mluvil jsem a øekl tomu, kterýž stál naproti mnì: Pane mùj, pøíèinou toho vidìní obrátili se bolesti mé na mne, a aniž jsem síly zadržeti mohl. 17 Jakž tedy bude moci služebník Pána mého takový mluviti se Pánem mým takovým, ponìvadž ve mnì od toho èasu, ve mnì, pravím, nezùstalo síly, ani dchnutí nepozùstalo ve mnì? 18 Proèež opìt dotkl se mne na pohledìní jako èlovìk, a posilnil mne. 19 A øekl: Neboj se, muži velmi milý, pokoj tobì, posilò se, posilò se, pravím. Když pak on mluvil se mnou, posilnìn jsa, øekl jsem: Nechꜜ mluví Pán mùj, nebo jsi mne posilnil. 20 I øekl: Víš-liž, proè jsem pøišel k tobì? Nebo již navrátím se, abych bojoval s knížetem Perským. A já odcházím, a aj, kníže Øecké pøitáhne. 21 Ale oznámímꜜ to, což jest zapsáno v psání pravdomluvném; nebo ani jednoho není, ješto by sobì zmužile poèínal se mnou v tìch vìcech, kromì Michala knížete vašeho.