1 Tato jsou slova, kteráž mluvil Mojžíš ke všemu lidu Izraelskému pøed Jordánem na poušti, na rovinách proti moøi Rudému, mezi Fáran a Tofel a Lában a Hazerot a Dizahab. 2 Jedenácte dní cesty jest od Oréb pøes hory Seir až do Kádesbarne. 3 Stalo se pak ètyøidcátého léta, jedenáctého mìsíce, v první den téhož mìsíce, že mluvil Mojžíš synùm Izraelským všecky vìci, kteréž jemu byl pøikázal Hospodin oznámiti jim, 4 Kdyžto již byl zabil Seona, krále Amorejského, kterýž bydlil v Ezebon, a Oga, krále Bázan, kterýž bydlil v Astarot, zabil v Edrei. 5 Pøed Jordánem, v zemi Moábské, poèal Mojžíš vysvìtlovati zákona tohoto, øka: 6 Hospodin Bùh náš mluvil k nám na Orébì, øka: Dosti jste již na hoøe této bydlili. 7 Obraꜜte se, táhnìte a jdìte k hoøe Amorejských, na všecko vùkolí její, buï na roviny, na hory, na údolí, na poledne, i na bøehy moøské, k zemi Kananejské a k Libánu, až k øece veliké, k øece Eufrates. 8 Ej, ukázal jsem vám tu zemi; vejdìtež do ní, a dìdiènì vládnìte jí, kterouž s pøísahou zaslíbil dáti Hospodin otcùm vašim, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, i semeni jejich po nich. 9 A mluvil jsem k vám toho èasu, øka: Nemohuꜜ sám nésti vás. 10 Hospodin Bùh váš rozmnožil vás, a hle, rozmnoženi jste dnes jako hvìzdy nebeské. 11 (Hospodin Bùh otcù vašich rozmnožiž vás nad to, jakž jste nyní, tisíckrát více, a požehnej vám, jakož jest mluvil vám.) 12 Kterak bych nesl sám práci vaši, bøímì vaše a nesnáze vaše? 13 Vydejte z sebe muže moudré a opatrné, a zkušené z pokolení svých, abych je vám pøedstavil. 14 I odpovìdìli jste mi a øekli jste: Dobráꜜ jest ta vìc, kterouž jsi uèiniti rozkázal. 15 Vzav tedy pøední z pokolení vašich, muže moudré a zkušené, ustanovil jsem je knížaty nad vámi, hejtmany nad tisíci, setníky, padesátníky, desátníky a správce v pokoleních vašich. 16 Pøikázal jsem také soudcùm vašim toho èasu, øka: Vyslýchejte pøe mezi bratøími svými, a suïte spravedlivì mezi mužem a bratrem jeho, i mezi pøíchozím jeho. 17 Nebudete pøijímati osoby v soudu; jakž malého tak i velikého slyšeti budete, nebudete se báti žádného, nebo Boží soud jest. Jestliže byste pak mìli jakou vìc nesnadnou, vznesete na mne, a vyslyším ji. 18 Pøikázal jsem vám, pravím, toho èasu všecko, co byste èiniti mìli. 19 Potom pak hnuvše se z Oréb, pøešli jsme všecku poušꜜ tuto velikou a hroznou, kterouž jste vidìli, jdouce cestou k hoøe Amorejských, jakož nám byl pøikázal Hospodin Bùh náš, a pøišli jsme až do Kádesbarne. 20 I øekl jsem vám: Pøišli jste až k hoøe Amorejské, kterouž Hospodin Bùh náš dává nám. 21 Ej, dal Hospodin Bùh tvùj tu zemi tobì; vstupiž a vládni jí, jakož øekl Hospodin Bùh otcù tvých tobì; neboj se, aniž se strachuj. 22 Vy pak všickni pøistoupili jste ke mnì a øekli jste: Pošleme muže pøed sebou, kteøíž by nám shlédli zemi, a oznámili by nám nìco o cestì, kterouž bychom vstoupiti mìli, i mìsta, do nichž bychom pøijíti mìli. 23 Kterážto øeè líbila se mnì, a vzal jsem z vás dvanácte mužù, jednoho muže z každého pokolení. 24 A oni obrátivše se a vstoupivše na horu, pøišli až k údolí Eškol a shlédli zemi. 25 Nabrali také s sebou ovoce zemì té, a pøinesli nám, a oznámili nám o tìch vìcech, økouce: Dobráꜜ jest zemì, kterouž Hospodin Bùh náš dává nám. 26 A však jste nechtìli jíti, ale odpírali jste øeèi Hospodina Boha svého. 27 A reptali jste v staních svých, økouce: Proto že nás v nenávisti mìl Hospodin, vyvedl nás z zemì Egyptské, aby nás vydal v ruce Amorejského, a zahladil nás. 28 Kam bychom šli? Bratøí naši zstrašili srdce naše, pravíce: Lid ten jest vìtší a vyšší nežli my, mìsta veliká a hrazená až k nebi, ano i syny Enakovy tam jsme vidìli. 29 I øekl jsem vám: Nebojte se, ani se strachujte jich. 30 Hospodin Bùh váš, kterýž jde pøed vámi, onꜜ bojovati bude za vás rovnì tak, jakž uèinil s vámi v Egyptì, pøed oèima vašima. 31 Ano i na poušti vidìl jsi, kterak nesl tebe Hospodin Bùh tvùj, jako nosí èlovìk syna svého, a to po vší cestì, kterouž jste šli, až jste pøišli na toto místo. 32 A ani tak uvìøili jste Hospodinu Bohu svému, 33 Kterýž k vyhledání vám místa, na kterémž byste se klásti mìli, v noci pøedcházel vás cestou v ohni, aby vám ukázal cestu, kterouž byste mìli jíti, a v oblace ve dne. 34 Uslyšel pak Hospodin hlas øeèí vašich, a rozhnìval se, a pøisáhl, øka: 35 Jistì že nižádný z lidí tìchto pokolení zlého neuzøí zemì té dobré, kterouž jsem s pøísahou zaslíbil dáti otcùm vašim, 36 Kromì Kálefa, syna Jefonova; tenꜜ ji uzøí, a jemu dám zemi, po níž chodil, i synùm jeho, proto že cele následoval Hospodina. 37 Ano i na mne rozhnìval se Hospodin pøíèinou vaší, øka: Také ani ty nevejdeš tam. 38 Jozue, syn Nun, kterýž stojí pøed tebou, onꜜ vejde tam, jeho posilò, nebo on rozdìlí ji losem Izraelovi. 39 A dítky vaše, o kterýchž jste pravili, že v loupež budou, a synové vaši, kteøíž ještì neznají dobrého ani zlého, oni vejdou do ní, a jim dám ji; oni dìdiènì ji obdrží. 40 Vy pak obrátíce se, jdìte na poušꜜ cestou k moøi Rudému. 41 A odpovìdìvše, øekli jste ke mnì: Zhøešiliꜜ jsme Hospodinu. My vstoupíme a budeme bojovati podlé toho všeho, jakž rozkázal nám Hospodin Bùh náš. A vzavše všickni odìní svá váleèná na sebe, hotovi jste byli vstoupiti na horu. 42 Hospodin pak øekl mi: Rci jim: Nevstupujte a nebojujte, neboꜜ nejsem u prostøed vás, abyste nebyli poraženi pøed nepøátely svými. 43 A když jsem vám to mluvil, neuposlechli jste, nýbrž odporni jste byli øeèi Hospodinovì, a všeteènì vstoupili jste na horu. 44 Tedy vytáhl Amorejský, kterýž bydlil na té hoøe, proti vám, a honili vás, jako èinívají vèely, a potøeli vás na hoøe Seir až do Horma. 45 A navrátivše se, plakali jste pøed Hospodinem, ale neuslyšel Hospodin hlasu vašeho, a uší svých nenaklonil k vám. 46 I zùstali jste v Kádes za mnohé dny, podlé poètu dnù, v nichž jste tam byli.