1 Potom obrátivše se, táhli jsme na tu poušꜜ cestou k moøi Rudému, jakož mluvil Hospodin ke mnì, a obcházeli jsme horu Seir za dlouhý èas, 2 Až mi øekl Hospodin takto: 3 Dosti jste již obcházeli horu tuto, obraꜜtež se k stranì pùlnoèní. 4 A lidu pøikaž, øka: Pùjdete pøes pomezí bratøí svých synù Ezau, kteøíž bydlí v Seir. Aèkoli budou se vás báti, hleïte však pilnì, 5 Abyste jich nedráždili; nebo nedám vám z zemì jejich ani šlepìje nožné, proto že v dìdictví Ezau dal jsem horu Seir. 6 Pokrmù koupíte od nich za peníze, a jísti budete, i vody také ku pití za peníze od nich jednati budete. 7 Nebo Hospodin Bùh tvùj požehnal tobì pøi všeliké práci rukou tvých, a zná, že jdeš pøes poušꜜ velikou tuto; již ètyøidceti let Hospodin Bùh tvùj byl s tebou, aniž jsi mìl v èem nedostatku. 8 A šli jsme od bratøí našich, synù Ezau, kteøíž bydlí v Seir, s cesty polní od Elat a od Aziongaber, a uchýlili jsme se, abychom šli cestou po poušti Moábské. 9 I øekl mi Hospodin: Neškoï Moábským, ani jich popouzej k boji, nebo nedám tobì v zemi jejich dìdictví, ponìvadž synùm Lot dal jsem Ar v dìdictví. 10 (Emim prvé bydlili v ní, lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako Enakim. 11 Oni také za obry držáni byli jako Enakim, ale Moábští øíkali jim Emim. 12 V Seir pak bydlili prvé Horejští, kteréž synové Ezau vyhnali, a zahladili je pøed tváøí svou, a bydlili tu místo nich, jako uèinil Izrael v zemi vládaøství svého, kterouž jim dal Hospodin.) 13 Nyní vstanouce, pøejdìte potok Záred. I pøešli jsme potok Záred. 14 Èasu pak, v nìmž jsme šli z Kádesbarne, až jsme pøešli potok Záred, bylo let tøidceti osm, dokavadž nebyl vyhlazen všecken vìk mužù bojovných z prostøed stanù, jakož jim pøisáhl Hospodin. 15 Nebo ruka Hospodinova byla proti nim k setøení jich z prostøedku stanù, dokudž nevyhladil jich. 16 I stalo se, když všickni muži ti bojovní vyhynuli z prostøedku lidu, 17 Že mluvil Hospodin ke mnì, øka: 18 Ty pøejdeš dnes pomezí Moábské k mìstu Ar, 19 A pøiblížíš se k synùm Ammon. Nessužujž jich a nepopouzej jich k boji, nebo nedám tobì v zemi synù Ammon dìdictví, ponìvadž synùm Lotovým dal jsem ji k vládaøství. 20 (I ona také držána byla za zemi obrù; nebo obrové pøed tím bydlili v ní, kterýmž Ammoninští øíkali Zamzomim, 21 Lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako Enakim. Ale zahladil je Hospodin pøed tváøí jejich, a vešli v dìdictví jejich, a bydlili na místì jejich, 22 Jakož uèinil synùm Ezau bydlícím v Seir, pro nìž vyhladil Horejské pøed tváøí jejich, i vešli v dìdictví jejich, a bydlili na místì jejich až do dnešního dne. 23 Hevejské také, kteøíž bydlili v Azerim až do Gáza, Kaftorejští, kteøíž vyšli z Kaftor, zahladili je, a bydlili na místì jejich.) 24 Vstanouce, beøte se a pøejdìte potok Arnon. Hle, dal jsem v ruce tvé Seona, krále Ezebon Amorejského, a zemi jeho; zaèniž jí vládnouti, a bojuj váleènì proti nìmu. 25 Dnes poènu pouštìti strach a lekání se tebe na lidi, kteøíž jsou pode vším nebem, tak že kteøížkoli uslyší povìst o tobì, tøásti a lekati se budou tváøi tvé. 26 I poslal jsem posly z pouštì Kedemot k Seonovi, králi Ezebon, s slovy pokojnými, øka: 27 Nechꜜ projdu skrze zemi tvou, pøímo cestou pùjdu, neuchýlím se ani na pravo ani na levo. 28 Pokrmù za peníze prodáš mi, abych jedl, vody také za peníze dáš mi, a píti budu; toliko pìšky projdu, 29 Jakož mi uèinili synové Ezau, kteøíž bydlí v Seir, a Moábští, kteøíž bydlí v Ar, dokudž nepøejdu Jordánu, jda k zemi, kterouž Hospodin Bùh náš dává nám. 30 Ale nechtìl dopustiti Seon, král Ezebon, abychom prošli zemi jeho; nebo byl zatvrdil Hospodin Bùh tvùj ducha jeho, a ztužil srdce jeho, aby dal jej v ruce tvé, jakož se vidí podnes. 31 (Nebo øekl mi byl Hospodin: Aj, již jsem poèal v moc dávati tobì Seona i zemi jeho; zaèniž jí vládnouti, abys dìdiènì obdržel zemi jeho.) 32 A vytáhl byl Seon proti nám, on i všecken lid jeho k boji do Jasa. 33 I dal jej nám Hospodin Bùh náš, a porazili jsme ho s syny jeho i se vším lidem jeho. 34 Vzali jsme také toho èasu všecka mìsta jeho, a dali jsme v prokletí lid tìch všech mìst, i ženy i dìti, žádného nepozùstavivše. 35 Toliko hovada rozebrali jsme sobì, a koøisti z mìst, kterýchž jsme dobyli. 36 Od Aroer jenž jest na bøehu potoka Arnon, a od mìsta, kteréž jest v údolí, až do Galád nebylo mìsta, kteréž by ostáti mohlo pøed námi; všecka nám dal Hospodin Bùh náš. 37 Toliko k zemi synù Ammon nepøiblížils se, ani k žádné krajinì ležící pøi potoku Jabok, ani k mìstùm na horách, a k žádnému místu, kteréž zapovìdìl Hospodin Bùh náš.