1 Opìt obrátiv se, i vidìl jsem všeliká ssoužení, kteráž se dìjí pod sluncem, a aj, slzy køivdu trpících, ješto nemají potìšitele, ani moci k vyjití z ruky tìch, kteøíž je ssužují, a nemají potìšitele. 2 Protož já chválil jsem mrtvé, kteøíž již zemøeli, více nežli živé, kteøíž jsou živi až po dnes. 3 Nýbrž nad oba tyto šꜜastnìjší jest ten, kterýž ještì nebyl, a nevidìl skutku zlého, dìjícího se pod sluncem. 4 Nebo spatøil jsem všelikou práci a každé dobré dílo, že jest k závisti jednìch druhým. I to také jest marnost a trápení ducha. 5 Blázen skládá ruce své, a jí maso své, øíkaje: 6 Lepší jest plná hrst s odpoèinutím, nežli pøehršlí plné s prací a trápením ducha. 7 Opìt obrátiv se, vidìl jsem jinou marnost pod sluncem: 8 Jest samotný nìkdo, nemaje žádného, ani syna, ani bratra, a však není konce všeliké práci jeho, ani oèi jeho nemohou se nasytiti bohatství. Nepomyslí: Komu já pracuji, tak že i životu svému ujímám pohodlí? I to také jest marnost a bídné zaneprázdnìní. 9 Lépeꜜ jest dvìma než jednomu; mají zajisté dobrý užitek z práce své. 10 Nebo padne-li který z nich, druhý pozdvihne tovaryše svého. Bìda tedy samotnému, když by padl; nebo nemá druhého, aby ho pozdvihl. 11 Také budou-li dva spolu ležeti, zahøejí se, ale jeden jak se zahøeje? 12 Ovšem, jestliže by se kdo jednoho zmocniti chtìl, dva postaví se proti nìmu; ano trojnásobní provázek nesnadnì se pøetrhne. 13 Lepší jest dítì chudé a moudré, než král starý a blázen, kterýž neumí již ani napomenutí pøijímati, 14 Aèkoli z žaláøe vychází, aby kraloval, nýbrž i v království svém mùže na chudobu pøijíti. 15 Vidìl jsem všecky živé, kteøíž chodí pod sluncem, ani se pøídrželi pacholete, potomka onoho, kterýž mìl kralovati místo nìho. 16 Nebývalo konce té vrtkosti všeho lidu, jakž toho, kterýž byl pøed nimi, takž ani potomci nebudou se tìšiti z nìho. Protož i to jest marnost a trápení ducha.