1 Ostøíhej nohy své, když jdeš do domu Božího, a buï hotovìjší k slyšení nežli k dávání obìtí bláznù; nebo oni neznají toho, že zle èiní. 2 Nebývej rychlý k mluvení, ani srdce tvé kvapné k vynášení slova pøed oblíèejem Božím, ponìvadž Bùh jest na nebi, a ty na zemi; protož nechꜜ jsou slova tvá nemnohá. 3 Nebo jakož pøichází sen z velikého pracování, tak hlas blázna z množství slov. 4 Když bys uèinil slib Bohu, neprodlévej ho splniti, nebo nemá líbosti v blázních. Cožkoli slíbíš, splò. 5 Lépe jest, abys nesliboval, než abys slibì, neplnil. 6 Nedopouštìj ústùm svým, aby k høíchu pøivodila tìlo tvé, aniž øíkej pøed andìlem, že to jest poblouzení. Proè máš hnìvati Boha øeèí svou, kterýž by na zkázu pøivedl dílo rukou tvých? 7 Nebo kdež jest mnoho snù, tu i marnosti a slova mnohá, ale ty Boha se boj. 8 Jestliže bys nátisk chudého a zadržení soudu a spravedlnosti spatøil v krajinì, nediv se té vìci; nebo vyšší vysokého šetøí, a ještì vyšší nad nimi. 9 Zemský pak obchod u všech pøední místo má; i král rolí slouží. 10 Kdo miluje peníze, nenasytí se penìzi; a kdo miluje hojnost, nebude míti užitku. I to jest marnost. 11 Kde jest mnoho statku, mnoho bývá i tìch, kteøíž jedí jej. Jakýž tedy má užitek pán jeho? Jediné, že oèima svýma hledí na nìj. 12 Sladký jest sen pracovitému, jez on málo neb mnoho, ale sytost bohatého nedopouští mu spáti. 13 Jest pøebídná vìc, kterouž jsem vidìl pod sluncem: Bohatství nachované tomu, kdož je má, k jeho zlému. 14 Nebo hyne bohatství takové pro zlou správu; syn, kteréhož zplodí, nebude míti v ruce své nièeho. 15 Jakž vyšel z života matky své nahý, tak zase odchází, jakž pøišel, aniž èeho odnáší z práce své, což by vzal v ruku svou. 16 A toꜜ jest také pøebídná vìc, že rovnì, jakž pøišel, tak odjíti musí. Protož jaký užitek míti bude toho, že pracoval u vítr? 17 K tomu, že po všecky dny své v temnostech jídal, s mnohým zùøením, nemocí a hnìvem? 18 Aj, toꜜ jsem já spatøil, že dobrá a èistá jest vìc jísti a píti a užívati pohodlí ze vší práce své, kterouž kdo vede pod sluncem v poètu dnù života svého, kteréž dal jemu Bùh, nebo to jest podíl jeho; 19 A že kterémukoli èlovìku dal Bùh bohatství a zboží, a dopustil, aby užíval jich, a bral díl svùj, a veselil se z práce své, to jest dar Boží. 20 Nebo nebude mnoho pamatovati na dny života svého, proto že Bùh jemu pøeje veselí srdce jeho.