1 Mojžíš pak pásl dobytek Jetry tchána svého, knìze Madianského, a hnav stádo po poušti, pøišel až k hoøe Boží Oréb. 2 Tedy ukázal se mu andìl Hospodinùv v plameni ohnì z prostøedku køe. I vidìl, a aj, keø hoøel ohnìm, a však neshoøel. 3 Protož øekl Mojžíš: Pùjdu nyní, a spatøím vidìní toto veliké, proè neshoøí keø. 4 Vida pak Hospodin, že jde, aby pohledìl, zavolal naò Bùh z prostøedku køe, a øekl: Mojžíši, Mojžíši! Kterýžto odpovìdìl: Aj, teï jsem. 5 I øekl: Nepøistupuj sem, szuj obuv svou s noh svých; nebo místo, na kterémž ty stojíš, zemì svatá jest. 6 A øekl: Já jsem Bùh otce tvého, Bùh Abrahamùv, Bùh Izákùv, a Bùh Jákobùv. I zakryl Mojžíš tváø svou, (nebo se bál), aby nepatøil na Boha. 7 Jemužto øekl Hospodin: Zøetelnì vidìl jsem trápení lidu mého, kterýž jest v Egyptì; a køik jejich pro pøísnost úøedníkù jeho slyšel jsem; nebo znám bolesti jeho. 8 Protož jsem sstoupil, abych vysvobodil jej z ruky Egyptských, a vyvedl jej z zemì té do zemì dobré a prostranné, do zemì oplývající mlékem a strdí, na místa Kananejského a Hetejského, a Amorejského a Ferezejského, a Hevejského a Jebuzejského. 9 Nebo nyní, aj, køik synù Izraelských pøišel ke mnì; vidìl jsem také i ssoužení, jímž je ssužují Egyptští. 10 Protož, nyní poï a pošli tì k Faraonovi; a vyvedeš lid mùj, syny Izraelské z Egypta. 11 I øekl Mojžíš Bohu: Kdo jsem já, abych šel k Faraonovi, a abych vyvedl syny Izraelské z Egypta? 12 I odpovìdìl: Však budu s tebou; a toto budeš míti znamení, že jsem já tì poslal: Když vyvedeš lid ten z Egypta, sloužiti budete Bohu na hoøe této. 13 I øekl Mojžíš Bohu: Aj, já pùjdu k synùm Izraelským a dím jim: Bùh otcù vašich poslal mne k vám. Øeknou-li mi: Které jest jméno jeho? co jim odpovím? 14 I øekl Bùh Mojžíšovi: JSEM, KTERÝŽ JSEM. Øekl dále: Takto díš synùm Izraelským: JSEM poslal mne k vám. 15 Øekl ještì Bùh Mojžíšovi: Takto díš synùm Izraelským: Hospodin, Bùh otcù vašich, Bùh Abrahamùv, Bùh Izákùv, a Bùh Jákobùv poslal mne k vám; toꜜ jest jméno mé na vìènost, a taꜜ jest památka má po všecky vìky. 16 Jdi, a shromáždì starší Izraelské, mluv jim: Hospodin Bùh otcù vašich ukázal mi se, Bùh Abrahamùv, Bùh Izákùv, a Bùh Jákobùv, øka: Rozpomínaje, rozpomenul jsem se na vás, a na to, co se vám dálo v Egyptì. 17 Protož jsem øekl: Vyvedu vás z trápení Egyptského do zemì Kananejského, a Hetejského, a Amorejského, a Ferezejského, a Hevejského, a Jebuzejského, do zemì oplývající mlékem a strdí. 18 I poslechnou hlasu tvého. Pùjdeš pak ty a starší Izraelští k králi Egyptskému, a díte jemu: Hospodin Bùh Hebrejský potkal se s námi; protož nyní, nechꜜ medle jdeme cestou tøí dnù na poušꜜ, abychom obìtovali Hospodinu Bohu našemu. 19 Ale já vím, žeꜜ vám nedopustí král Egyptský jíti; leè v ruce silné. 20 Protož vztáhnu ruku svou, a bíti budu Egypt divnými vìcmi svými, kteréž èiniti budu u prostøed nìho; a potom propustí vás. 21 A dám milost lidu tomuto pøed oèima Egyptských. I stane se, že když pùjdete, neodejdete prázdní. 22 Ale vypùjèí žena od sousedy své, a od hospodynì domu svého klínotù støíbrných, a klínotù zlatých a roucha; i vložíte to na syny a na dcery své, a tak obloupíte Egypt.