1 Odpovìdìl pak Mojžíš, a øekl: Aj, neuvìøí mi, ani uposlechnou hlasu mého; nebo øeknou: Neukázalꜜ se tobì Hospodin. 2 Tedy øekl jemu Hospodin: Co jest to v ruce tvé? Odpovìdìl: Hùl. 3 I øekl: Vrz ji na zem. I povrhl ji na zem, a obrácena jest v hada; a utíkal Mojžíš pøed ním. 4 Tedy øekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou, a chyꜜ ho za ocas. Kterýžto vztáh ruku svou, chytil jej, a obrácen jest v hùl v rukou jeho. 5 Aby vìøili, že se ukázal tobì Hospodin, Bùh otcù jejich, Bùh Abrahamùv, Bùh Izákùv a Bùh Jákobùv. 6 Potom zase øekl jemu Hospodin: Vlož nyní ruku svou za òadra svá. I vložil ruku svou za òadra svá; a vyòal ji, a aj, ruka jeho byla malomocná, bílá jako sníh. 7 Øekl opìt: Vlož ruku svou zase v òadra svá. Kterýž vložil ruku svou zase v òadra svá; a vyòal ji z òader svých, a aj, uèinìna jest zase jako jiné tìlo jeho. 8 I budeꜜ, jestliže neuvìøí tobì, a neposlechnou hlasu a znamení prvního, uvìøí hlasu a znamení druhému. 9 A pakli neuvìøí ani tìm dvìma znamením, a neuposlechnou hlasu tvého, tedy nabereš vody z øeky, a vyliješ ji na zem; a promìní se vody, kteréž vezmeš z øeky, a obrátí se v krev na zemi. 10 I øekl Mojžíš Hospodinu: Prosím, Pane, nejsem muž výmluvný, aniž prvé, ani jakž jsi mluvil s služebníkem svým; nebo zpozdilých úst a neohbitého jazyku jsem. 11 Jemuž odpovìdìl Hospodin: Kdo dal ústa èlovìku? Aneb kdo mùže uèiniti nìmého, neb hluchého, vidoucího, neb slepého? Zdali ne já Hospodin? 12 Nyní tedy jdi, a já budu v ústech tvých, a nauèím tì, co bys mluviti mìl. 13 I øekl: Slyš mne, Pane, pošli, prosím, toho, kteréhož poslati máš. 14 A rozhnìvav se velmi Hospodin na Mojžíše, øekl: Zdaliž nemáš Arona bratra svého z pokolení Léví? Vím, že on výmluvný jest; ano aj, sám vyjde v cestu tobì, a vida tebe, radovati se bude v srdci svém. 15 Ty mluviti budeš k nìmu, a vložíš slova v ústa jeho; a já budu v ústech tvých a v ústech jeho, a nauèím vás, co byste mìli èiniti. 16 A on mluviti bude za tebe k lidu; a bude tobì on za ústa, a ty budeš jemu za Boha. 17 Hùl pak tuto vezmeš v ruku svou, kterouž èiniti budeš ta znamení. 18 Tedy odšed Mojžíš, navrátil se k Jetrovi tchánu svému, a øekl jemu: Nechꜜ jdu nyní, a navrátím se k bratøím svým, kteøíž jsou v Egyptì, a pohledím, jsou-li ještì živi. I øekl Jetro Mojžíšovi: Jdi v pokoji. 19 Nebo øekl byl Hospodin Mojžíšovi v zemi Madianské: Jdi, navraꜜ se do Egypta; nebo zemøeli jsou všickni muži, kteøíž hledali bezživotí tvého. 20 A vzav Mojžíš ženu svou, a syny své, vsadil je na osla, aby se navrátil do zemì Egyptské; vzal také Mojžíš hùl Boží v ruku svou. 21 I øekl Hospodin Mojžíšovi: Když pùjdeš a navrátíš se do Egypta, hleï, abys všecky zázraky, kteréž jsem složil v ruce tvé, èinil pøed Faraonem. Jáꜜ pak zatvrdím srdce jeho, aby nepropustil lidu. 22 Protož díš Faraonovi: Toto praví Hospodin: Syn mùj, prvorozený mùj jest Izrael. 23 I øekl jsem tobì: Propusꜜ syna mého, aꜜ slouží mi; a nechtìl jsi ho propustiti. Aj, já zabiji syna tvého, prvorozeného tvého. 24 I stalo se, když byl Mojžíš na cestì v hospodì, že se oboøil na nìj Hospodin, a hledal ho usmrtiti. 25 Tedy vzala Zefora nùž ostrý, a obøezala neobøízku syna svého, kteroužto vrhla k nohám jeho, økuci: Zajisté ženich krví jsi mi. 26 I nechal ho. Ona pak nazvala ho tehdáž ženichem krví pro obøezání. 27 Øekl také Hospodin Aronovi: Jdi vstøíc Mojžíšovi na poušꜜ. I šel a potkal se s ním na hoøe Boží, a políbil ho. 28 A vypravoval Mojžíš Aronovi všecka slova Hospodinova, kterýž ho poslal, i o všech znameních, kteráž pøikázal jemu. 29 Tedy šel Mojžíš s Aronem, a shromáždili všecky starší synù Izraelských. 30 I mluvil Aron všecka slova, kteráž byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi, a èinil znamení pøed oèima lidu. 31 A uvìøil lid, když uslyšeli, že navštívil Hospodin syny Izraelské, a že vidìl ssoužení jejich. A sklonivše se, poklonu uèinili.