1 Potom pak pøišli Mojžíš s Aronem, a øekli Faraonovi: Takto praví Hospodin, Bùh Izraelský: Propusꜜ lid mùj, aꜜ mi slaví svátky na poušti. 2 Odpovìdìl Farao: Kdo jest Hospodin, abych poslechl hlasu jeho a propustil Izraele? Hospodina neznám, Izraele také nepropustím. 3 I øekli: Bùh Hebrejský potkal se s námi. Nechꜜ medle jdeme cestou tøí dní na poušꜜ, a obìtujeme Hospodinu Bohu našemu, aby nedopustil na nás moru neb meèe. 4 I øekl jim král Egyptský: Proè ty Mojžíši a Arone, odtrhujete lid od prací jejich? Jdìte k robotám svým. 5 Øekl také Farao: Hle, již nyní mnoho jest lidu toho v zemi, a vy odvozujete je od robot jejich. 6 I pøikázal Farao v ten den úøedníkùm nad lidem a šafáøùm jeho, øka: 7 Nedávejte již více slámy lidu k dìlání cihel jako prvé; nechaꜜ jdou sami a sbírají sobì slámu. 8 Však touž summu cihel, kterouž udìlávali prvé, uložte na nì, nic neujímejte z ní; neboꜜ zahálejí, a protož volají, økouce: Poïme, obìtujme Bohu našemu. 9 Nechꜜ se pøitíží robot mužùm tìm; a nechꜜ pracují v nich, aby se neohlédali na slova lživá. 10 Vyšedše tedy úøedníci nad lidem a šafáøi jeho, mluvili k lidu, økouce: Takto praví Farao: Já nebudu vám dávati slámy. 11 Sami jdìte, beøte sobì slámu, kdekoli naleznete; ale nic nebude ujato díla vašeho. 12 I rozbìhl se lid po vší zemi Egyptské, aby trhal strništì místo slámy. 13 A úøedníci nutili je, økouce: Vyplòte díla svá, úkol denní v den jeho, jako když sláma byla. 14 I biti jsou šafáøi synù Izraelských, kteréž ustanovili nad nimi úøedníci Faraonovi, a mluveno k nim: Proè jste nevyplnili úkolu svého v díle cihel, jako prvé, ani vèera ani dnes? 15 I pøišli šafáøi synù Izraelských, a volali k Faraonovi, økouce: Proè tak dìláš služebníkùm svým? 16 Slámy se nedává služebníkùm tvým, a øíkají nám: Dìlejte cihly; a hle, služebníci tvoji biti bývají, a høeší lid tvùj. 17 I øekl: Zahálíte, zahálíte, a protož mluvíte: Poïme, obìtujme Hospodinu. 18 Protož nyní jdìte, dìlejte; slámy se vám dávati nebude, ale vy summu cihel vyplòujte. 19 Vidouce šafáøi synù Izraelských, že zle s nimi, ponìvadž øeèeno: Neujmete poètu cihel vašich z úkolu denního v den jeho, 20 Potkali se s Mojžíšem a Aronem, kteøíž stáli, aby jim vstøíc vyšli, když by se vraceli od Faraona. 21 A mluvili jim: Pohlediž Hospodin na vás, a suï; nebo zošklivili jste nás pøed Faraonem a služebníky jeho, a dali jste meè v ruku jejich, aby nás zamordovali. 22 I navrátil se Mojžíš k Hospodinu a øekl: Pane, proè jsi tyto zlé vìci uvedl na lid tento? Proè jsi mne sem poslal? 23 Nebo od té chvíle, jakž jsem všel k Faraonovi, abych mluvil jménem tvým, hùøe nakládá s lidem tímto, a ty jsi vždy nevysvobodil lidu svého.