1 Øekl pak byl Hospodin Mojžíšovi: Ještì ránu jednu uvedu na Faraona a na Egypt, potom propustí vás odsud; propustí docela, anobrž vypudí vás odsud. 2 Mluv nyní v uši lidu, aꜜ vypùjèí jeden každý od bližního svého, a každá od bližní své klínotù støíbrných a klínotù zlatých. 3 A dal Hospodin milost lidu pøed oèima Egyptských. (Sám také Mojžíš veliký byl velmi v zemi Egyptské, pøed oèima služebníkù Faraonových i pøed oèima lidu.) 4 I øekl Mojžíš: Takto praví Hospodin: O pùlnoci já pùjdu prostøedkem Egypta. 5 A pomøe všecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného Faraonova, jenž sedìti mìl na stolici jeho, až do prvorozeného dìvky, kteráž jest pøi žernovu, i všecko prvorozené hovad. 6 I bude køik veliký po vší zemi Egyptské, jakéhož nebylo prvé, a jakéhož nikdy nebude více. 7 U synù pak Izraelských nikdež nehne pes jazykem svým, ovšem pak ani èlovìk ani hovado, abyste vìdìli, že rozdíl uèinil Hospodin mezi Egyptskými a Izraelskými. 8 I sstoupí všickni tito služebníci tvoji ke mnì, a sklánìti mi se budou, økouce: Vyjdi, ty i všecken lid, kterýž jest pod správou tvou; a potom vyjdu. A vyšel od Faraona s velikým hnìvem. 9 I øekl Hospodin Mojžíšovi: Neposlechneꜜ vás Farao, abych rozmnožil zázraky své v zemi Egyptské. 10 Ale Mojžíš a Aron èinili všecky ty zázraky pøed Faraonem; Hospodin pak zatvrdil srdce Faraonovo, tak že nepropustil synù Izraelských z zemì své.