1 Ach, mìsto tak lidné, jakꜜ jest samotné zùstalo, a uèinìno jako vdova! Nejznamenitìjší mezi národy, pøední mezi krajinami pod plat uvedeno. 2 Ustaviènì pláèe v noci, a slzy jeho na lících jeho, ze všech milovníkù svých nemá žádného potìšitele; všickni pøátelé jeho nevìrnì se k nìmu mají, obrátili se mu v nepøátely. 3 Zastìhoval se Juda, proto že byl trápen a u veliké porobì, však osadiv se mezi pohany, nenalézá odpoèinutí; všickni, kteøíž jej honí, postihají jej v tìsnì. 4 Cesty Siona kvílí, že žádný nepøichází k slavnosti. Všecky brány jeho zpustly, knìží jeho vzdychají, panny jeho smutné jsou, on pak sám pln jest hoøkosti. 5 Nepøátelé jeho jsou hlavou, odpùrcùm jeho šꜜastnì se vede; nebo jej Hospodin zarmoutil pro množství pøestoupení jeho. Maliècí jeho odešli do zajetí pøed oblíèejem nepøítele. 6 A tak odòata od dcery Sionské všecka okrasa její. Knížata její jsou podobná jelenùm, kteøíž nenalézají pastvy, a ucházejí bez moci pøed tím, kdož je honí. 7 Rozpomínáꜜ se dcera Jeruzalémská ve dnech trápení svého a kvílení svého na všecka svá utìšení, kteráž mívala ode dnù starodávních, když padá lid její od ruky nepøítele, nemajíc žádného, kdo by ji retoval. Protivníciꜜ se jí dívajíce, posmívají se klesnutí jejímu. 8 Tìžce høešila dcera Jeruzalémská, protož jako neèistá odlouèena jest. Všickni, kteøíž ji v poctivosti mívali, neváží jí sobì, proto že vidí nahotu její; ona pak vzdychá, obrácena jsuci zpìt. 9 Neèistota její na podolcích jejích; nepamatovala na skonèení své, protož patrnì klesá, nemajíc žádného, kdo by ji potìšil. Popatøiž, Hospodine, na trápení mé, neboꜜ se vyvýšil nepøítel. 10 Sáhl rukou svou nepøítel na všecky drahé vìci její; nebo musí se dívati pohanùm, an chodí do svatynì její, o èemž jsi byl pøikázal, aby tobì nevcházeli do shromáždìní. 11 Všecken lid její vzdychajíce, hledají chleba, vynakládají nejdražší vìci své za pokrm k oèerstvení života. Vzezøiž, Hospodine, a popatøiž, neboꜜ jsem v nevážnosti. 12 Nic-liž vám do toho, ó všickni, kteøíž tudyto jdete? Pohleïte a vizte, jest-li bolest podobná bolesti mé, kteráž jest mi uèinìna, jak mne zámutkem naplnil Hospodin v den prchlivosti hnìvu svého. 13 Seslal s výsosti oheò do kostí mých, kterýž opanoval je; roztáhl sít nohám mým, obrátil mne zpìt, obrátil mne v pustinu, celý den neduživá jsem. 14 Tuze svázáno jest rukou jeho jho pøestoupení mých, tuze spletené houžve pøipadly na hrdlo mé, porazilo sílu mou; vydal mne Pán v ruku nepøátel, nemohuꜜ povstati. 15 Pošlapal Pán všecky mé silné u prostøed mne, svolal proti mnì zástupy, aby potøel mládence mé, tlaèil Pán presem pannu dceru Judskou. 16 Pro tyꜜ vìci já pláèi, z oèí mých, z oèí mých tekou vody, a že jest vzdálen ode mne potìšitel, kterýž by oèerstvil duši mou; synové moji jsou pohubeni, nebo ssilil se nepøítel. 17 Rozprostírá dcera Sionská ruce své, nemá žádného, kdo by ji potìšil; vzbudiltì Hospodin proti Jákobovi všudy vùkol nìho nepøátely jeho, mezi nimiž jest dcera Jeruzalémská jako pro neèistotu oddìlená. 18 Spravedlivý jest Hospodin, neboꜜ jsem na odpor èinila ústùm jeho. Slyšte medle všickni lidé, a vizte bolest mou; panny mé i mládenci moji odebrali se do zajetí. 19 Volala jsem na milovníky své, oni oklamali mne; knìží moji a starci moji v mìstì pomøeli, hledajíce pokrmu, aby posilnili života svého. 20 Popatøiž, ó Hospodine, neboꜜ mi úzko; vnitønosti mé zkormouceny jsou, srdce mé svadne ve mnì, proto že jsem na odpor velice èinila. Vnì meè na sirobu pøivodí, v domì pouhá smrt. 21 Slýchajíꜜ, že já vzdychám, ale není žádného, kdo by mne potìšil. Všickni nepøátelé moji slyšíce o mých bídách, radují se, že jsi to uèinil, a pøivedl den pøedohlášený, ale budouꜜ mnì podobní. 22 Nechꜜ pøijde všecka nešlechetnost jejich pøed oblíèej tvùj, a uèiò jim, jakož jsi uèinil mnì pro všecka pøestoupení má; neboꜜ jsou mnohá úpìní má, a srdce mé neduživé.