1 Jak hustým oblakem prchlivosti své pøikryl Pán dceru Sionskou! Shodil s nebe na zem slávu Izraelovu, aniž se rozpomenul na podnože noh svých v den prchlivosti své. 2 Sehltil Pán beze vší lítosti všecky pøíbytky Jákobovy, zboøil v prchlivosti své ohrady dcery Judské, udeøil jimi o zem, v potupu uvedl království i knížata její. 3 Odꜜal v rozpálení hnìvu všecken roh Izraelùv, odvrátil zpìt pravici svou od nepøítele, a rozpáliv se proti Jákobovi jako oheò plápolající, pálí do cela vùkol. 4 Natáhl luèištì své jako nepøítel, postavil pravici svou jako protivník, i zbil všecky nejzdaøilejší z lidu, a vylil do stánku dcery Sionské jako oheò prchlivost svou. 5 Uèinìn jest Pán podobný nepøíteli, sehltil Izraele, sehltil všecky paláce jeho, zkazil ohrady jeho, a rozmnožil v lidu Judském zámutek a žalost. 6 Mocí zajisté odtrhl jako od zahrady plot svùj, zkazil stánek svùj, v zapomenutí uvedl Hospodin na Sionu slavnost a sobotu, a v prchlivosti hnìvu svého zavrhl krále i knìze. 7 Zavrhl Pán oltáø svùj, v ošklivost vzal svatyni svou, vydal v ruku nepøítele zdi a paláce Sionské; køièeli v domì Hospodinovì jako v den slavnosti. 8 Uložiltì Hospodin zkaziti zed dcery Sionské, roztáhl šòùru, a neodvrátil ruky své od zhouby; proèež val i zed kvílí, a spolu mdlejí. 9 Poraženy jsou na zem brány její, zkazil a polámal závory její; král její i knížata její mezi pohany. Není ani zákona, proroci také její nemívají vidìní od Hospodina. 10 Starší dcery Sionské usadivše se na zemi, mlèí, posýpají prachem hlavy své, a pøepasují se žínìmi panny Jeruzalémské, svìšují k zemi hlavy své. 11 Zhynuly od slz oèi mé, zkormoutily se vnitønosti mé, a vykydla se na zem játra má, pro potøení dcery lidu mého, když i nemluvòátka a prsí požívající na ulicích mìsta se svírají. 12 A øíkají matkám svým: Kdež jest obilé a víno? když se jako zranìný svírají po ulicích mìsta, a vypouštìjí duše své na klínì matek svých. 13 Kohoꜜ za svìdka pøivedu? Koho pøipodobním k tobì, ó dcero Jeruzalémská? Koho tobì pøirovnám, abych tì potìšil, panno dcero Sionská? Nebo veliké jest jako moøe potøení tvé. Kdož by tì zhojiti mohl? 14 Proroci tvoji pøedpovídali tobì lživé a nièemné vìci, a neodkrývali nepravosti tvé, aby odvrátili zajetí tvé, ale pøedpovídali tobì tìžkosti, oklamání a vyhnání. 15 Všickni, kteøíž jdou cestou, tleskají nad tebou rukama, diví se a potøásají hlavou svou za tebou, dcero Jeruzalémská, øíkajíce: To-li jest to mìsto, o nìmž øíkávali, že jest nejkrásnìjší a utìšením vší zemì? 16 Všickni nepøátelé tvoji rozdírají na tebe ústa svá, hvízdají a škøipí zuby, øíkajíce: Sehlꜜme ji. Totoꜜ jest jistì ten den, jehož jsme oèekávali; jižtì nastal, vidíme. 17 Uèinil Hospodin to, což byl uložil, splnil øeè svou, kterouž pøikazoval ode dnù starodávních, boøil bez lítosti, a obveselil nad tebou nepøítele, povýšil rohu protivníkù tvých. 18 Vykøikovalo srdce jejich proti Pánu. Ó ty zdi dcery Sionské, vylévej jako potok slzy dnem i nocí, nedávej sobì odpoèinutí, aniž se spokojuj zøítelnice oka tvého. 19 Vstaò, køiè v noci, pøi poèátku bdìní, vylévej jako vodu srdce své pøed oblíèejem Pánì; pozdvihuj k nìmu rukou svých za život dítek svých svírajících se hladem, na rohu všech ulic, a rci: 20 Pohleï, Hospodine, a popatø, komu jsi tak kdy uèinil? Zdaliž jídají ženy plod svùj, nemluvòátka rozkošná? Zdaliž mordován býti má v svatyni Pánì knìz a prorok? 21 Leží na zemi po ulicích mladý i starý, panny mé i mládenci moji padli od meèe, zmordoval jsi je, a zbil v den prchlivosti své bez lítosti. 22 Svolal jsi jako ke dni slavnosti z vùkolí ty, jichž se velice straším, a nebylo v den prchlivosti Hospodinovy, kdo by ušel neb pozùstal. Kteréž jsem na rukou pìstovala a vychovala, ty nepøítel mùj do konce zhubil.