1 Ponìvadž mnozí usilovali sepsati poøádnì vypravování tìch vìcí, kteréž jsou u nás jisté, 2 Jakž jsou nám vydali ti, kteøížto od poèátku sami vidìli, a služebníci toho Slova byli, 3 Vidìlo se i mnì, kterýž jsem toho všeho pravé povìdomosti došel, tobì z gruntu o tom poøádnì vypsati, výborný Theofile, 4 Abys zvìdìl jistotu tìch vìcí, jimž jsi vyuèován. 5 Byl za dnù Herodesa krále Judského knìz nìjaký, jménem Zachariáš, z tøídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžbìta. 6 Byli pak oba spravedliví pøed oblièejem Božím, chodíce ve všech pøikázáních a spravedlnostech Pánì bez úhony. 7 A nemìli plodu, protože Alžbìta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých. 8 I stalo se, když on úøad knìžský konal v poøádku tøídy své pøed Bohem, 9 Že vedle obyèeje úøadu knìžského los naò pøišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Pánì. 10 A všecko množství lidu bylo vnì, modlíce se v hodinu zápalu. 11 Tedy ukázal se jemu andìl Pánì, stoje na pravé stranì oltáøe zápalu. 12 A uzøev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeò pøipadla na nìj. 13 I øekl jemu andìl: Neboj se, Zachariáši, neboꜜ jest uslyšána modlitba tvá, a Alžbìta manželka tvá porodí tobì syna, a nazùveš jméno jeho Jan. 14 Z èehož budeš míti radost a veselé, a mnozí z jeho narození budou se radovati. 15 Bude zajisté veliký pøed oblièejem Pánì, a vína i nápoje opojného nebudeꜜ píti, a Duchem svatým bude naplnìn hned od života matky své. 16 A mnohé z synù Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich. 17 Neboꜜ, on pøedejde pøed oblièejem jeho v duchu a v moci Eliášovì, aby obrátil srdce otcù k synùm, a nevìøící k opatrnosti spravedlivých, aby tak pøipravil Pánu lid hotový. 18 I øekl Zachariáš k andìlu: Po èemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých. 19 Odpovìdìv andìl, øekl jemu: Jáꜜ jsem Gabriel, kterýž stojím pøed oblièejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto vìci veselé tobì zvìstoval. 20 A aj, budeš nìmý, a nebudeš moci mluviti až do toho dne, v kterémž se tyto vìci stanou, protože jsi neuvìøil øeèem mým, kteréž se naplní èasem svým. 21 Lid pak oèekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámì. 22 Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozumìli, že vidìní vidìl v chrámì. Nebo on návìští jim dával, a zùstal nìmý. 23 I stalo se, když se vyplnili dnové konání úøadu jeho, odšel do domu svého. 24 A po tìch dnech poèala Alžbìta manželka jeho, a tajila se za pìt mìsícù, økuci: 25 Že tak mi uèinil Pán ve dnech, v nichžto vzezøel, aby odjal mé pohanìní mezi lidmi. 26 V mìsíci pak šestém poslán jest andìl Gabriel od Boha do mìsta Galilejského, kterémuž jméno Nazarét, 27 Ku pannì zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria. 28 I všed k ní andìl, dí: Zdráva milosti došlá, Pán Bùh s tebou, požehnaná ty mezi ženami. 29 Ona pak uzøevši ho, zarmoutila se nad øeèí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení. 30 I øekl jí andìl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha. 31 A poèneš v životì a porodíš syna, a nazùveš jméno jeho Ježíš. 32 Tenꜜ bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáꜜ jemu Pán Bùh stolici Davida otce jeho. 33 A kralovati bude v domì Jákobovì na vìky, a království jeho nebude konce. 34 I øekla Maria k andìlu: Kterak se to stane, ponìvadž já muže nepoznávám? 35 A odpovìdìv andìl, øekl jí: Duch svatý sstoupí v tì, a moc Nejvyššího zastíní tobì; a protož, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží. 36 A aj, Alžbìta, pøíbuzná tvá, i ona poèala syna v starosti své, a tento jest jí šestý mìsíc, kteráž sloula neplodná. 37 Neboꜜ nebude nemožné u Boha všeliké slovo. 38 I øekla Maria: Aj, služebnice Pánì, staniž mi se podle slova tvého. I odšel od ní andìl. 39 Tedy povstavši Maria v tìch dnech, odešla na hory s chvátáním do mìsta Judova. 40 I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžbìty. 41 I stalo se, jakž uslyšela pozdravení Marie Alžbìta, zplésalo nemluvòátko v životì jejím, a naplnìna jest Duchem svatým Alžbìta. 42 I zvolala hlasem velikým a øekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého. 43 A odkud mi to, aby pøišla matka Pána mého ke mnì? 44 Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostnì nemluvòátko v životì mém. 45 A blahoslavená, kteráž uvìøila, neboꜜ dokonány budou ty vìci, kteréž jsou povìdíny jí ode Pána. 46 Tedy øekla Maria: Velebí duše má Hospodina, 47 A veselí se duch mùj v Bohu, Spasiteli mém, 48 Že jest vzezøel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové. 49 Neboꜜ mi uèinil veliké vìci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho, 50 A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho. 51 Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich. 52 Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených. 53 Laèné nakrmil dobrými vìcmi, a bohaté pustil prázdné. 54 Pøijal Izraele, služebníka svého, pamìtliv jsa na milosrdenství své 55 (Jakož mluvil k otcùm našim, k Abrahamovi a semeni jeho) na vìky. 56 I zùstala Maria s ní asi za tøi mìsíce, a potom navrátila se do domu svého. 57 Alžbìtì pak naplnil se èas, aby porodila; i porodila syna. 58 A uslyšeli sousedé a pøátelé její, že Hospodin veliké uèinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní. 59 Stalo se pak v den osmý, pøišli obøezovati dítìte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem. 60 Ale odpovìdìvši matka jeho, øekla: Nikoli, ale slouti bude Jan. 61 I øekli k ní: Však nižádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím. 62 I dávali návìští otci jeho, jak by ho chtìl nazývati. 63 A on požádav deštièky, napsal øka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni. 64 A ihned otevøela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebì Boha. 65 Tedy pøišla bázeò na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova. 66 A všickni, kteøíž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, økouce: I kteraké dítì toto bude? A ruka Pánì byla s ním. 67 Zachariáš pak otec jeho naplnìn jest Duchem svatým, a prorokoval øka: 68 Požehnaný Pán Bùh Izraelský, že jest navštívil, a uèinil vykoupení lidu svému, 69 A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého, 70 Jakož mluvil skrze ústa prorokù svých svatých, kteøíž byli od vìkù, 71 O vysvobození z nepøátel našich, a z ruky všech, kteøíž nás nenávidìli, 72 Aby uèinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou, 73 Na pøísahu, kterouž jest pøisáhl Abrahamovi, otci našemu, že jistì nám to dá, 74 Abychom bez strachu, z ruky nepøátel našich jsouce vysvobozeni, sloužili jemu, 75 V svatosti a v spravedlnosti pøed oblièejem jeho, po všecky dny života našeho. 76 Ty pak, dítì, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo pøedejdeš pøed tváøí Pánì pøipravovati cesty jeho, 77 Aby bylo dáno umìní spasitelné lidu jeho na odpuštìní høíchù jejich, 78 Skrze srdeèné milosrdenství Boha našeho, v nìmžto navštívil nás, vyšed z výsosti, 79 Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje. 80 Dítì pak rostlo a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.