1 I stalo se, že lid ztìžoval a stýskal sobì, cožse nelíbilo Hospodinu. Protož, slyše to Hospodin, rozhnìval se náramnì, a roznítil se proti nim oheò Hospodinùv, a spálil zadní díl vojska. 2 Tedy volal lid k Mojžíšovi. I modlil se Mojžíš Hospodinu, a uhasl oheò. 3 I nazval jméno místa toho Tabbera; nebo rozpálil se proti nim oheò Hospodinùv. 4 Lid pak k nim pøimíšený napadla žádost náramná; a obrátivše se, plakali i synové Izraelští a øekli: Kdo nám to dá, abychom se masa najedli? 5 Rozpomínáme se na ryby, jichž jsme dosti v Egyptì darmo jídali, na okurky a melouny, též na por, cibuli a èesnek. 6 A nyní duše naše vyprahlá, nic jiného nemá, kromì tu mannu pøed oèima svýma. 7 (Manna pak byla jako semeno koliandrové, a barva její jako barva bdelium. 8 I vycházíval lid, a sbírali a mleli žernovy, neb tloukli v moždíøích, a smažili na pánvici, aneb koláèe podpopelné dìlali z ní; chut pak její byla jako chut nového oleje. 9 Když pak sstupovala rosa na vojsko v noci, tedy sstupovala také i manna). 10 Tedy uslyšel Mojžíš, an lid pláèe po èeledech svých, každý u dveøí stanu svého. Proèež roznítila se prchlivost Hospodinova náramnì; Mojžíšovi to také tìžké bylo. 11 I øekl Mojžíš Hospodinu: Proè jsi tak zle uèinil služebníku svému? Proè jsem nenalezl milosti pøed oèima tvýma, že jsi vložil bøímì všeho lidu tohoto na mne? 12 Zdaliž jsem já poèal všecken lid tento? Zdali jsem já zplodil jej, že mi díš: Nes jej na rukou svých, jako nosí chùva dìꜜátko, do zemì té, kterouž jsi s pøísahou zaslíbil otcùm jejich? 13 Kde mám nabrati masa, abych dal všemu lidu tomuto? Nebo plaèí na mne, økouce: Dej nám masa, aꜜ jíme. 14 Nemohuꜜ já sám nésti všeho lidu tohoto, nebo jest to nad možnost mou. 15 Pakli mi tak dìlati chceš, prosím, zabí mne radìji, jestliže jsem nalezl milost pøed oèima tvýma, abych více nehledìl na trápení své. 16 Tedy øekl Hospodin Mojžíšovi: Shromažï mi sedmdesáte mužù z starších Izraelských, kteréž znáš, že jsou starší v lidu a správcové jeho; i pøivedeš je ke dveøím stánku úmluvy, a státi budou tam s tebou. 17 A já sstoupím a mluviti budu s tebou, a vezmu z ducha, kterýž jest na tobì, a dám jim. I ponesou s tebou bøímì lidu, a tak ty ho sám neponeseš. 18 Lidu pak díš: Posvìꜜtež se k zítøku, a budete jísti maso; nebo jste plakali v uších Hospodinových, økouce: Kdo nám dá najísti se masa? Jistì že lépe nám bylo v Egyptì. I dá vám Hospodin masa, a budete jísti. 19 Nebudete toliko jeden den jísti, ani dva, ani pìt, ani deset, ani dvadcet, 20 Ale za celý mìsíc, až vám chøípìmi poleze, a zoškliví se, proto že jste pohrdli Hospodinem, kterýž jest u prostøed vás, a plakali jste pøed ním, øíkajíce: Proè jsme vyšli z Egypta? 21 I øekl Mojžíš: Šestkrát sto tisícù pìších jest tohoto lidu, mezi nimiž já jsem, a ty pravíš: Dám jim masa, aby jedli za celý mìsíc. 22 Zdali ovcí a volù nabije se jim, aby jim postaèilo? Aneb zdali všecky ryby moøské shromáždí se jim, aby jim dosti bylo? 23 Tedy øekl Hospodin Mojžíšovi: Zdali ruka Hospodinova ukrácena jest? Již nyní uzøíš, pøijde-li na to, což jsem mluvil, èili nic. 24 Vyšed tedy Mojžíš, mluvil lidu slova Hospodinova, a shromáždiv sedmdesáte mužù z starších lidu, postavil je vùkol stánku. 25 I sstoupil Hospodin v oblaku a mluvil k nìmu, a vzav z ducha, kterýž byl na nìm, dal sedmdesáti mužùm starším. I stalo se, když odpoèinul na nich ten duch, že prorokovali, ale potom nikdy více. 26 Byli pak zùstali v staních dva muži, jméno jednoho Eldad, a druhého Medad, na nichž také odpoèinul duch ten, nebo i oni napsani byli, aèkoli nevyšli k stánku. I ti také prorokovali v staních. 27 Tedy pøibìh služebník, oznámil to Mojžíšovi, øka: Eldad a Medad prorokují v staních. 28 Jozue pak, syn Nun, služebník Mojžíšùv, jeden z mládencù jeho, dí k tomu: Pane mùj, Mojžíši, zabraò jim. 29 Jemuž odpovìdìl Mojžíš: Proè ty horlíš pro mne? Nýbrž ó kdyby všecken lid Hospodinùv proroci byli, a aby dal Hospodin ducha svého na nì! 30 I navrátil se Mojžíš do stanù s staršími Izraelskými. 31 Tedy strhl se vítr od Hospodina, a zachvátiv køepelky od moøe, spustil je na stany tak široce a dlouze, co by mohl za jeden den cesty ujíti všudy vùkol táboru, takmìø na dva lokty zvýší nad zemí. 32 Protož vstav lid, celý ten den a celou noc, i celý druhý den shromažïovali sobì ty køepelky; a kdož nejménì nashromáždil, mìl jich s deset mìr. I rozvìšeli je sobì poøád okolo stanù. 33 Ještì maso vìzelo v zubích jejich, a nebylo právì sžvýkáno, když hnìv Hospodinùv vzbudil se na lid. I ranil Hospodin lid ranou velikou náramnì. 34 Protož nazváno jest jméno místa toho Kibrot Hattáve; nebo tu pochovali lid, kterýž žádal masa. 35 I bral se lid z Kibrot Hattáve na poušꜜ Hazerot, a pozùstali v Hazerot.