1 Tehdy pozdvihše se všecko množství, køièeli, a plakal lid v tu noc. 2 A reptali proti Mojžíšovi i proti Aronovi všickni synové Izraelští, a øeklo k nim všecko množství: Ó bychom byli zemøeli v zemi Egyptské, aneb na této poušti, ó bychom byli zemøeli! 3 A proè Hospodin vede nás do zemì té, abychom padli od meèe, ženy naše i dítky naše aby byly v loupež? Není-liž nám lépe navrátiti se zase do Egypta? 4 I øekli jeden druhému: Ustanovme sobì vùdci, a navraꜜme se do Egypta. 5 Tedy padli Mojžíš a Aron na tváøi své pøede vším množstvím shromáždìní synù Izraelských. 6 Jozue pak, syn Nun, a Kálef, syn Jefonùv, z tìch, kteøíž byli shlédli zemi, roztrhli roucha svá, 7 A mluvili ke všemu množství synù Izraelských, økouce: Zemì, kterouž jsme prošli a vyšetøili, jest zemì velmi velice dobrá. 8 Bude-li Hospodin laskav na nás, uvedeꜜ nás do zemì té, a dá ji nám, a to zemi takovou, kteráž oplývá mlékem a strdí. 9 Toliko nepozdvihujte se proti Hospodinu, ani se bojte lidu zemì té, nebo jako chléb náš jsou. Odešlatì od nich ochrana jejich, ale s námi jest Hospodin; nebojtež se jich. 10 Tedy mluvilo všecko množství, aby je kamením uházeli, ale sláva Hospodinova ukázala se nad stánkem úmluvy všechnìm synùm Izraelským. 11 I øekl Hospodin Mojžíšovi: I dokavadž popouzeti mne bude lid ten? A dokud nebudou mi vìøiti pro tak mnohá znamení, kteráž jsem èinil u prostøed nich? 12 Raním jej morem a rozženu jej, tebe pak uèiním v národ veliký a silnìjší, nežli jest tento. 13 I øekl Mojžíš Hospodinu: Ale uslyšíꜜ to Egyptští, z jejichž prostøedku vyvedl jsi lid tento v síle své, 14 A øeknou s obyvateli zemì té: (nebo slyšeli, že jsi ty, ó Hospodine, byl u prostøed lidu tohoto, a že jsi okem v oko spatøován byl, ó Hospodine, a oblak tvùj stál nad nimi, a v sloupì oblakovém pøedcházel jsi je ve dne, a v sloupì ohnivém v noci), 15 Když tedy zmoøíš lid ten, všecky až do jednoho, mluviti budou národové, kteøíž slyšeli povìst o tobì, øíkajíce: 16 Proto že nemohl Hospodin uvésti lidu toho do zemì, kterouž jim s pøísahou zaslíbil, zmordoval je na poušti. 17 Nyní tedy, prosím, nechaꜜ jest zvelebena moc Pánì, jakož jsi mluvil, øka: 18 Hospodin dlouhoèekající a hojný v milosrdenství, odpouštìjící nepravost a pøestoupení, kterýž však z vinného neèiní nevinného, ale navštìvuje nepravost otcù na synech do tøetího i ètvrtého pokolení. 19 Odpusꜜ, prosím, nepravost lidu tohoto podlé velikého milosrdenství svého, tak jako jsi odpouštìl lidu tomuto, jakž vyšel z Egypta až dosavad. 20 I øekl Hospodin: Odpustil jsem vedlé slova tvého. 21 A však živ jsem já, a sláva má naplòuje všecku zemi, 22 Že všickni ti, kteøíž vidìli slávu mou a znamení má, kteráž jsem èinil v Egyptì a na poušti této, a kteøíž pokoušeli mne již desetkrát, aniž uposlechli hlasu mého, 23 Neuzøí zemì té, kterouž jsem s pøísahou zaslíbil otcùm jejich, aniž jí kdo z tìch, kteøíž mne popouzeli, uhlédá. 24 Ale služebníka svého Kálefa, (nebo v nìm byl jiný duch, a cele následoval mne), uvedu jej do zemì, do kteréž chodil, a símì jeho dìdiènì obdrží ji. 25 Ale ponìvadž Amalechitský a Kananejský bydlí v tom údolí, obraꜜte se zase zítra, a beøte se na poušꜜ cestou k moøi Rudému. 26 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi a Aronovi, øka: 27 Až dokud snášeti budu množství toto zlé, kteréž repce proti mnì? Až dokud reptání synù Izraelských, kteøíž repcí proti mnì, slyšeti budu? 28 Rci jim: Živ jsem já, praví Hospodin, žeꜜ vám uèiním tak, jakž jste mluvili v uši mé: 29 Na poušti této padnou mrtvá tìla vaše, a všickni, kteøíž jste seèteni, podlé všeho poètu vašeho od majících let dvadceti a výše, kteøíž jste reptali proti mnì, 30 Nevejdete, pravím, vy do zemì, o kteréž, zdvihna ruku svou, pøisáhl jsem, že vás osadím v ní, jediné Kálef, syn Jefonùv, a Jozue, syn Nun. 31 Ale dítky vaše malé, o nichž jste øekli, že v loupež budou, ty uvedu, aby užívali zemì té, kterouž jste vy pohrdli. 32 Tìla pak vaše mrtvá padnou na poušti této. 33 A synové vaši budou tuláci na poušti této ètyøidceti let, a ponesou pokutu smilství vašeho, až do konce vyhynou tìla vaše na poušti. 34 Podlé poètu dnù, v nichž jste procházeli zemi tu, totiž ètyøidceti dnù, jeden každý den za rok poèítaje, ponesete nepravosti své ètyøidceti let, a poznáte pomstu svého odtržení se ode mne. 35 Já Hospodin mluvil jsem, že to uèiním všemu tomuto množství zlému, kteréž se zrotilo proti mnì; na poušti této do konce zhynou, a tu zemrou. 36 Muži pak ti, kteréž poslal byl Mojžíš k shlédnutí zemì té, a kteøíž, navrátivše se, uvedli v reptání proti nìmu všecko množství to, hanìním ošklivíce zemi, 37 Ti, øku, muži, kteøíž hanìli zemi, ranou tìžkou zemøeli pøed Hospodinem. 38 Jozue pak, syn Nun, a Kálef, syn Jefonùv, živi zùstali z mužù tìch, kteøíž chodili k vyšetøení zemì. 39 Tedy mluvil Mojžíš slova ta ke všechnìm synùm Izraelským; i plakal lid velmi. 40 A vstavše ráno, vstoupili na vrch hory, a øekli: Aj, my hotovi jsme, abychom šli k místu, o nìmž mluvil Hospodin; nebo jsme zhøešili. 41 Jimž øekl Mojžíš: Proè jest to, že vy pøestupujete pøikázaní Hospodinovo? ješto vám to na dobré nevyjde. 42 Nevstupujte, nebo Hospodin není u prostøed vás, abyste nebyli poraženi od nepøátel vašich. 43 Amalechitský zajisté a Kananejský jest tu pøed vámi, a padnete od meèe, proto že jste se odvrátili od následování Hospodina, aniž také Hospodin bude s vámi. 44 Oni pak pøedce usilovali vstoupiti na vrch hory, ale truhla smlouvy Hospodinovy a Mojžíš nevycházeli z stanù. 45 Tedy sstoupili Amalechitský a Kananejský, kteøíž bydlili na tìch horách, a porazili je, a potírali je až do Horma.