1 Mluvil opìt Hospodin k Mojžíšovi, øka: 2 Mluv k synùm Izraelským a rci jim: Když vejdete do zemì pøebývání vašich, kterouž já dám vám, 3 A budete chtíti obìtovati obìt ohnivou Hospodinu v zápal, aneb obìt buï slíbenou, buï dobrovolnou, aneb pøi slavnostech vašich, abyste uèinili vùni spokojující Hospodina, buïto z skotù, aneb z drobného dobytku: 4 Tedy kdož by koli obìtoval dar svùj Hospodinu, obìtuj obìt suchou, desátý díl efi mouky bìlné, zadìlané olejem, jehož bude ètvrtý díl míry hin. 5 A vína v obìt mokrou ètvrtinku hin obìtovati budeš pøi zápalu, aneb pøi obìti vítìzné k jednomu každému beránku. 6 Pøi beranu pak obìtovati budeš obìt suchou, mouky bìlné dvì desetiny, zadìlané olejem, tøetinkou míry hin. 7 Vína také k obìti mokré tøetí díl míry hin obìtovati budeš u vùni spokojující Hospodina. 8 Jestliže pak obìtovati budeš volka v obìt zápalnou, aneb v obìt k splnìní slibu, aneb v obìt pokojnou Hospodinu: 9 Tedy budeš obìtovati spolu s volkem obìt suchou, tøi desetiny mouky bìlné, zadìlané olejem, jehož by byla pùlka hin. 10 A vína k obìti mokré obìtovati budeš pùlku hin. Ta jest obìt ohnivá vùnì spokojující Hospodina. 11 Tak udìláte s každým volem i s každým skopcem, i s dobytèetem buï ono z ovec neb z koz. 12 Podlé toho, jakž mnoho jich obìtovati budete, tak se zachováte pøi jednom každém z nich. 13 Všeliký obyvatel tak bude to vykonávati, aby obìtoval obìt ohnivou vùnì spokojující Hospodina. 14 Takž bude-li u vás i pøíchozí, aneb kdokoli mezi vámi v pronárodech vašich, a bude obìtovati obìt ohnivou vùnì spokojující Hospodina, jakž vy se pøi tom chováte, tak i on chovati se bude. 15 V shromáždìní tomto ustanovení jednostejné buï vám i pøíchozímu, kterýž by u vás byl, ustanovení vìèné v pronárodech vašich; jakož vy, tak pøíchozí bude pøed Hospodinem. 16 Zákon jednostejný a poøádek jednostejný bude vám i pøichozímu kterýž by u vás byl. 17 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, øka: 18 Mluv k synùm Izraelským a rci jim: Když pøijdete do zemì, do kteréž já uvedu vás, 19 Tedy, když poènete jísti chléb zemì, obìtovati budete obìt vzhùru pozdvižení Hospodinu. 20 Z prvotin tìsta vašeho koláè obìtovati budete v obìt vzhùru pozdvižení; tak jako obìt z humna, obìtovati budete ji. 21 Z prvotin tìsta vašeho dávati budete Hospodinu obìt vzhùru pozdvižení, vy i potomci vaši. 22 A když byste pozbloudili, a neuèinili všech pøikázaní tìch, kteráž mluvil Hospodin k Mojžíšovi, 23 Totiž všech vìcí, kteréž pøikázal Hospodin vám skrze Mojžíše, od toho dne, v kterémž pøikázaní vydal Hospodin, i potom v pronárodech vašich: 24 Tedy jestliže z nedopatøení všeho shromáždìní to stalo se, obìtovati bude všecko množství volka mladého jednoho v obìt zápalnou, k vùni spokojující Hospodina, též obìt suchou, a obìt mokrou pøi nìm podlé poøádku, a kozla jednoho v obìt za høích. 25 I oèistí knìz všecko množství synù Izraelských, a odpuštìno jim bude; nebo poblouzení jest. A oni také obìtovati budou obìt svou, obìt ohnivou Hospodinu, a obìt za høích svùj pøed Hospodinem za poblouzení své. 26 I bude odpuštìno všemu shromáždìní synù Izraelských i pøíchozímu, kterýž jest pohostinu u prostøed nich; nebo všeho lidu poblouzení jest. 27 Jestliže by pak èlovìk jeden zhøešil z poblouzení, bude obìtovati kozu roèní v obìt za høích. 28 I oèistí knìz duši pobloudilou, kteráž zhøešila poblouzením pøed Hospodinem; oèistí ji, a budeꜜ jí odpuštìno. 29 Domácímu mezi syny Izraelskými i pøíchozímu, kterýž pohostinu mezi nimi jest, zákon tento jednostejný bude vám, když by kdo zhøešil z poblouzení. 30 Èlovìk pak, kterýž by z pychu svévolnì zhøešil, tak doma zrozený jako pøíchozí, takový potupil velice Hospodina; protož vyhlazen bude z prostøedku lidu svého. 31 Nebo slovem Hospodinovým pohrdl, a pøikázaní jeho za nic sobì položil; protož koneènì vyhlazen bude èlovìk ten, a nepravost jeho zùstane na nìm. 32 Stalo se pak, když synové Izraelští byli na poušti, že nalezli jednoho, an sbírá døíví v den sobotní. 33 A ti, kteøíž ho nalezli sbírajícího døíví, pøivedli jej k Mojžíšovi a k Aronovi i ke všemu množství. 34 I dali jej do vìzení; nebo ještì nebylo jim oznámeno, co by s ním mìlo èinìno býti. 35 I øekl Hospodin Mojžíšovi: Smrtí aꜜ umøe èlovìk ten; nechaꜜ ho bez milosti ukamenuje všecko množství vnì za stany. 36 A protož vyvedli jej všecko množství ven za stany, a uházeli ho kamením, až umøel, jakož rozkázal Hospodin. 37 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, øka: 38 Mluv k synùm Izraelským a rci jim, aꜜ sobì dìlají tøepení široké na podolcích odìvù svých všickni rodové jejich, a aꜜ dávají nad tøepením šòùrku modrou. 39 A to budete míti za premování, na nìžto hledíce, rozpomínati se budete na všecka pøikázaní Hospodinova, abyste je èinili, a nepustíte se po žádosti srdce svého, a po oèích svých, jichžto následujíce, smilnili byste, 40 Ale abyste pamatovali a èinili všecka pøikázaní má, a byli svatí Bohu svému. 41 Já jsem Hospodin Bùh váš, kterýž jsem vyvedl vás z zemì Egyptské, abych vám byl za Boha: Já Hospodin Bùh váš.