1 Chóre pak syn Izarùv, syna Kahat z pokolení Léví, vytrhl se z jiných, tolikéž Dátan a Abiron, synové Eliabovi, také Hon, syn Feletùv, z synù Rubenových, 2 A povstali proti Mojžíšovi, i jiných mužù z synù Izraelských dvì stì a padesáte, knížata shromáždìní, kteøíž svoláváni byli do rady, muži slovoutní. 3 A sebravše se proti Mojžíšovi a proti Aronovi, øekli jim: Pøílištì to již na vás; všecko zajisté množství toto, všickni tito svatí jsou, a u prostøed nich jest Hospodin. Proèež se tedy vyzdvihujete nad shromáždìním Hospodinovým? 4 To když uslyšel Mojžíš, padl na tváø svou, 5 A mluvil k Chóre a ke vší rotì jeho, øka: Ráno ukáže Hospodin, kdo jsou jeho, a kdo jest svatý, i kdo pøed nìj pøedstupovati má; nebo kohožkoli vyvolil, tomu rozkáže pøistoupiti k sobì. 6 Toto uèiòte: Vezmìte sobì kadidlnice, ty Chóre i všecko shromáždìní tvé, 7 A naklaïte do nich uhlí, a vložte na nì kadidla pøed Hospodinem zítra; i stane se, že kohožkoli vyvolí Hospodin, ten bude svatý. Pøílištì to již na vás, synové Léví. 8 I øekl Mojžíš k Chóre: Slyšte, prosím, synové Léví. 9 Zdaliž málo vám to jest, že vás oddìlil Bùh Izraelský ode všeho množství Izraelského, a rozkázal vám pøistupovati k sobì, abyste vykonávali službu pøíbytku Hospodinova, a abyste stáli pøed shromáždìním, a sloužili jim, 10 A vzal tì sobì, a všecky bratøí tvé syny Léví s tebou, a že ještì pøes to i knìžství hledáte? 11 Protož vìz, že ty a všickni tvoji jste ti, kteøíž se rotíte proti Hospodinu; nebo Aron co jest, že jste reptali proti nìmu? 12 Tedy poslal Mojžíš, aby zavolali Dátana a Abirona, synù Eliabových. Kteøíž odpovìdìli: Nepùjdem. 13 Cožꜜ se ještì málo zdá, že jsi vyvedl nás z zemì oplývající mlékem a strdí, abys nás zmoøil na poušti, že také chceš i panovati nad námi, a rozkazovati nám? 14 A ještì jsi nás neuvedl do zemì oplývající mlékem a strdí, aniž jsi nám dal v dìdictví rolí a vinic. Zdali oèi mužùm tìmto vyloupiti chceš? Nepùjdeme. 15 I rozhnìval se Mojžíš velmi, a øekl k Hospodinu: Nepatøiž na obìti jejich. Ani jednoho osla od nich jsem nevzal, aniž jsem komu z nich co zlého uèinil. 16 Potom øekl Mojžíš k Chóre: Ty a všickni tvoji, postavte se zítra pøed Hospodinem, ty i oni, též i Aron. 17 A vezmouce jeden každý kadidlnici svou, dáte do nich kadidla, a postavíte se pøed Hospodinem, jeden každý s kadidlnicí svou; dvì stì a padesáte kadidlnic bude, ty také i Aron, každý s kadidlnicí svou. 18 Tedy vzal jeden každý kadidlnici svou, a nabravše do nich uhlí, vložili na nì i kadidla, a stáli u dveøí stánku úmluvy, i Mojžíši Aron. 19 Chóre pak již byl sebral proti nim všecko množství ke dveøím stánku úmluvy; i ukázala se sláva Hospodinova všemu množství. 20 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi a k Aronovi, øka: 21 Oddìlte se z prostøedku množství tohoto, aꜜ je v okamžení zahladím. 22 Kteøížto padše na tváøi své, øekli: Bože silný, Bože duchù i všelikého tìla, jediný tento èlovìk zhøešil, a což na všecko shromáždìní hnìvati se budeš? 23 Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi, øka: 24 Mluv k množství a rci: Odstupte od pøíbytku Chóre, Dátana a Abirona. 25 A vstav Mojžíš, šel k Dátanovi a Abironovi; i šli za ním starší Izraelští. 26 A mluvil k množství, øka: Odstupte, prosím, od stanù bezbožných mužù tìchto, aniž se èeho dotýkejte, což jejich jest, abyste nebyli zachváceni ve všech høíších jejich. 27 I odstoupili se všech stran od pøíbytku Chóre, Dátana a Abirona; ale Dátan a Abiron vyšedše, stáli u dveøí stanù svých, i ženy jejich a synové jejich, i maliècí jejich. 28 Tedy øekl Mojžíš: Po tomto poznáte, že Hospodin poslal mne, abych èinil všecky skutky tyto, a že nic o své ujmì neèiním: 29 Jestliže tak jako jiní lidé mrou, zemrou i tito, a navštívením obecným všechnìm lidem jestliže navštíveni budou, neposlal mne Hospodin. 30 Pakliꜜ nìco nového uèiní Hospodin, a zemì, otevra ústa svá, požøe je se vším, což mají, a sstoupí-li za živa do pekla, tedy poznáte, že jsou popouzeli muži ti Hospodina. 31 I stalo se, když pøestal mluviti slov tìch, že rozstoupila se zemì pod nimi. 32 A otevøevši zemì ústa svá, požøela je i domy jejich i všecky lidi, kteøíž byli s Chóre, i všecken statek jejich. 33 A tak sstoupili oni se vším, což mìli, za živa do pekla, a pøikryla je zemì; i zahynuli z prostøedku shromáždìní. 34 Všickni pak Izraelští, kteøíž byli vùkol nich, utíkali, slyšíce køik jejich; nebo øekli: Utecme, aby i nás nesehltila zemì. 35 Vyšel také oheò od Hospodina, a spálil tìch dvì stì a padesáte mužù, kteøíž kadili. 36 Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi, øka: 37 Rci Eleazarovi, synu Arona knìze, aꜜ sbéøe kadidlnice z toho spáleništì, a uhlí z nich pryè rozmece, nebo posvìceny jsou, 38 Kadidlnice totiž tìch, kteøíž proti svým dušem høešili, a aꜜ je rozkuje na plechy k obložení oltáøe; nebo kadili jimi pøed Hospodinem, protož posvìceny jsou, a budou na znamení synùm Izraelským. 39 I sebral Eleazar knìz kadidlnice mìdìné, jimiž kadili ti, kteøíž spáleni jsou, a rozkovali je k obložení oltáøe, 40 Pro budoucí pamìt synùm Izraelským, aby nepøistupoval žádný jiný, kdož by nebyl z rodu Aronova, k kadìní pøed Hospodinem, aby se mu nestalo jako Chóre a jako rotì jeho, jakož byl mluvil jemu Hospodin skrze Mojžíše. 41 Nazejtøí pak reptalo všecko množství synù Izraelských na Mojžíše a na Arona, økouce: Vy jste pøíèinou smrti lidu Hospodinova. 42 I stalo se, když se opìt sbíral lid proti Mojžíšovi a proti Aronovi, že se ohlédli k stánku úmluvy, a aj, pøikryl jej oblak, a ukázala se sláva Hospodinova. 43 Pøišel také Mojžíš s Aronem pøed stánek úmluvy. 44 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, øka: 45 Vyjdìte z prostøedku množství tohoto, a zahladím je v okamžení. I padli na tváøi své. 46 Tedy øekl Mojžíš Aronovi: Vezma kadidlnici, dej do ní uhlí z oltáøe, a vlož kadidla, a bìž rychle k množství a oèisꜜ je; nebo vyšla prchlivost od tváøi Hospodinovy, a již rána se zaèala. 47 I vzav Aron kadidlnici, jakž rozkázal Mojžíš, bìžel do prostøed shromáždìní, (a aj, rána již se byla zaèala v lidu,) a zakadiv, oèistil lid. 48 A stál mezi mrtvými a živými; i zastavena jest rána. 49 Bylo pak tìch, kteøíž od té rány zemøeli, ètrnácte tisícù a sedm set, kromì tìch, jenž zemøeli pøíèinou Chóre. 50 I navrátil se Aron k Mojžíšovi, ke dveøím stánku úmluvy, když ta rána pøetržena byla.